Men

Takoví jsou všichni. Biblickou i pohanskou symbolikou protkaný Brit folk-horror o ženě, která v nepříliš dobrém psychickém rozpoložení prožívá duševní očistu. V tom jí dopomáhej rurální prostředí, spirit Wicker Mana, nepohlavní rozmnožování pampelišek, poslání vikáře do prdele a Zelený muž, co představuje znovuzrození, nekončící cyklus obnovy přicházející s každým jarem (i když to dlouho vypadá na podivína, co se promenáduje s nahým pinďourem před turisty). Garland úmyslně nechává široký prostor pro interpretaci, kdy odezva každého jednotlivého diváka může být ta správná. Po finálním „řetězovém porodnictví“ ta má je, že by nebylo od věci, jít do Věci. Koneckonců, je mezi přiznanými inspiracemi.. (01.07.2022)

Garland v Men naplno manifestuje a úročí skúsenosti s témami, ktorým sa čiastočne venoval vo svojich predchádzajúcich filmoch. Na jednu stranu mu žáner opätovne slúži ako prostý rámec pre rozvíjanie motívov dynamiky medzi pohlaviami a sily, ktorú na seba vzájomne uplatňujú (Ex Machina), alebo vyrovnávania sa s traumatizujúcim zavŕšením vzťahu (Annihilation). Na stranu druhú kombinácia prvkov folk (nevdojak som si spomenul na výjavy zo Zeleného Rytiera Garlandovho kolegu z A24, Davida Loweryho) a body hororu (pripomínajúce mi viac než Cronenberga japonské horory) dáva snímke značnú interpretačnú otvorenosť. Zďaleka teda nejde len o excelentného Rory Kinneara ako stelesnenie všadeprítomnej toxickej maskulinity, prenasledujúce traumatizovanú hrdinku. Vďaka tomu sú Men relevantným a pozoruhodným príspevkom ako v kontexte žánru, tak svojských ženských drám v post #MeToo ére. Len je miestami cítiť, že Garlandove zručnosti plne nedosahujú jeho umeleckých ambícií a predobrazov. Každopádne je jeho fetovanie púpavy dostatočne zábavné. (22.01.2023)

Když na anglickém venkově rodí chlap, jeden je rád, že tuhle "práci" zastávají v normálním světě stále ještě ženy. Alex Garland stvořil bizarnost, kde má vše prapodivné vyznění. A navrch to připlácl artovou hmotou. Hnětl režijně zdařile, jen mně přišlo, že film postrádá smysluplnost. Ty souvislosti s podobenstvím jsou totiž pro nezasvěceného diváka naprosto mimózní. Dění se neobjasní. Do hlavní role obsadil irskou herečku Jessie Buckley. Řekněme, že má zvláštní sexappeal. Není ani krásná, není ani vyloženě ošklivá. A docela zajímavě v tomto filmu rezonuje. V zapadákově se nevyskytují ženy. A všechny muže, kteří se zde objeví, ztvárnil jeden a tentýž herec - Rory Kinnear. Spektrum mužských postav, které s pomocí maskérů i digitálních specialistů zahrál, zahrnuje správce domu, hospodského, kněze i chlapce, dohromady vytvořil asi deset postav. A musel ukázat i svoji chloubu. Tím to celé začalo. Mladá žena se po příjezdu na relaxační pobyt prochází místní přírodou, kde narazí na nahého podivína, který ji zpovzdálí sleduje. Vzburcuje kvůli tomu místní policii, ti nejdříve podezřelého muže zadrží, posléze ho pustí, není ničím vinen. Film ovšem zcela postrádá klasickou strukturu vyprávění. Garland se chtěl evidentně odlišit od hlavního proudu, tudíž tomu ve svém filmu podřizuje naprosto vše. Žena se vyrovnává se smrtí svého manžela (Paapa Essiedu), který si pro trénink demonstrativní  sebevraždy vybral skok z okna, aby nemusel podepsat rozvodové papíry. Trochu víc se smrtelně potloukl, zlomil si kotník a kovové zábradlí mu projelo rukou. Maskéři si dali záležet, aby každá (tělesná) bizarnost vypadala nechutně realisticky. A film, kde jeden mužský porod střídá druhý, je opravdová vzácnost. Pro oko film vypadá dobře. Efekty jsou precizní. Herci neméně skvělí. Ovšem mně chybělo osvětlení pro bizarní dění. Vysvětlení se nakonec tak nějak objevilo, pravděpodobně je za vše zodpovědná lidská mysl. A hlavně mytologie kolem Zeleného muže (Green Man), který je symbolem znovuzrození. No, je to pro českého diváka poměrně neznámá věc. Navíc má film výrazně velký nádech úzkoprofilového počinu, který nebudu mít potřebu vidět opakovaně. Natočeno je to bezvadně, určitě to není nezajímavé, jen to jaksi je zaměřeno na své specifické publikum, do kterého rozhodně nespadá každý divák. 6/10 (22.02.2023)

Co k tomu říct? Filmy, které pouští do světa studio A24 jsou divácky náročné a hodně těžko stravitelné. S tím musí člověk počítat už ve chvíli, kdy vyráží do kina. Já osobně se většinou dostanu do stavu, kdy nejsem schopen jednoznačně říct, jestli se mi jejich nejnovější film líbil nebo ne. To však není příklad „mužů", kteří mi nesedli vůbec. Nemám problém jít na artovku, která je obskurní, ale má poselství a něco vám předá. Jenže tady je to pojetí tak nejednoznačné a podivně „formulované", že člověk po opuštění sálu nemá pocit, že dostal něco navíc. Přitom je to příjemně táhlé, místy zvrácené a krásně natočené. Běžný divák ale bude z kina odcházen rozladěn a mě překvapí, pokud nejnovější Garland vůbec něco vydělá... P.S.: Pokud po zhlédnutí netušíte, co to mělo všechno znamenat, zkuste pohledat nějaké rozbory. Nevysvětlí vám všechny podivnosti, ale částečně dokáží jednotlivé myšlenky trochu srovnat. (27.07.2022)

Jsou filmy u kterých má člověk velký očekávání a nakonec stojí za hovno. A jsou filmy od kterých nečekáš nic a nakonec z nich vyleze velký a nečekaný překvapení. To je právě případ filmu MEN. Nic moc jsem si od filmu nesliboval a o to víc jsem byl po dokoukání překvapenej. Přiznávám, že jsem měl zpočátku problém s obsazením hlavní ženské postavy ale po pár minutách jsem si zvykl a nakonec si myslím ,že byla Jessie Buckley dobrou volbou. Ve snímku se toho sice moc nenamluví což ale vůbec není na škodu. Ba naopak společně s dobře zvolenou hudbou to ještě víc umocňuje tíživou atmosféru, která tu je podstatnou část filmu. MEN určitě neosloví masy diváků. Spíš bude klenotem pro okrájový publikum. (02.10.2022)