Men

Na "chlapský film" vlastně hodně odvážný a progresivní počin, ale příliš se tam stírá hranice mezi fantasmagorií a realismem, respektive film nedokáže jasně definovat, kde končí a začíná jeho vlastní vidění světa. KDYBY tam nebyl finální příjezd kamarádky, ještě by se dalo polemizovat o celkovém rámci. Finální moment nás ale navrací do reality a s tím se podrývá celý koncept, kde najednou zůstávají jen otázky a nikde ani náznak odpovědí. Je to jako sledovat divadelní představení, kde najednou z ničeho nic herec na pódiu vytáhne zbraň, někoho skutečně zastřelí, pak ji zase schová a bez vysvětlení se hraje dál. Jsou zkrátka věty, které nelze nechat nedokončené. Garland se profiluje jako silný režisér, pokud se bavíme o tom, jak parádně jednotlivé scény vypadají. Vypravěčsky ale začíná být příliš zahleděný sám do sebe. Kéž by příště točil podle scénáře někoho jiného. 50 % (07.07.2022)

Takoví jsou všichni. Biblickou i pohanskou symbolikou protkaný Brit folk-horror o ženě, která v nepříliš dobrém psychickém rozpoložení prožívá duševní očistu. V tom jí dopomáhej rurální prostředí, spirit Wicker Mana, nepohlavní rozmnožování pampelišek, poslání vikáře do prdele a Zelený muž, co představuje znovuzrození, nekončící cyklus obnovy přicházející s každým jarem (i když to dlouho vypadá na podivína, co se promenáduje s nahým pinďourem před turisty). Garland úmyslně nechává široký prostor pro interpretaci, kdy odezva každého jednotlivého diváka může být ta správná. Po finálním „řetězovém porodnictví“ ta má je, že by nebylo od věci, jít do Věci. Koneckonců, je mezi přiznanými inspiracemi.. (01.07.2022)

// Garland mě zase jednou nekompromisně sejmul, i když se mu to tentokrát povedlo de facto kombinací absurdity à la Kaufmanovo I'm Thinking of Ending Things, Aranofskyho symbolikou připomínající pár let starou matku! a teprve poté Garlandovým specifickým vizuálním stylem, kvůli kterému bylo posledních deset minut doslova jedním z nejbizarnějších filmových zážitků mého života. Desítkuju ale všechno, od konceptu, přes práci s hororovou atmosférou a jaký efekt na mě měla, až po ústřední dvojici herců, která tenhle famózní psychologický teror dovedla až do zdárného konce. Mňam. (06.07.2022)

Co k tomu říct? Filmy, které pouští do světa studio A24 jsou divácky náročné a hodně těžko stravitelné. S tím musí člověk počítat už ve chvíli, kdy vyráží do kina. Já osobně se většinou dostanu do stavu, kdy nejsem schopen jednoznačně říct, jestli se mi jejich nejnovější film líbil nebo ne. To však není příklad „mužů", kteří mi nesedli vůbec. Nemám problém jít na artovku, která je obskurní, ale má poselství a něco vám předá. Jenže tady je to pojetí tak nejednoznačné a podivně „formulované", že člověk po opuštění sálu nemá pocit, že dostal něco navíc. Přitom je to příjemně táhlé, místy zvrácené a krásně natočené. Běžný divák ale bude z kina odcházen rozladěn a mě překvapí, pokud nejnovější Garland vůbec něco vydělá... P.S.: Pokud po zhlédnutí netušíte, co to mělo všechno znamenat, zkuste pohledat nějaké rozbory. Nevysvětlí vám všechny podivnosti, ale částečně dokáží jednotlivé myšlenky trochu srovnat. (27.07.2022)

Tohle spoustě lidí krutě nesedne (někomu to bude rovnou k smíchu). Vedle Men jsou i předchozí horory studia A24 (v čele se Slunovratem) vcelku standardní mainstream. Mě ale tenhle těžko interpretovatelný megabizár, který bude pro mnoho konzervativních žánrových fandů nesnesitelnou absurdní slátaninou, od chvíle, kdy Jessie Buckley vstoupí do tunelu, chytnul a už nepustil. Notně surrealistická podívaná nasáklá přitažlivě tajemnou a lahodně znepokojivou atmosférou, pár mimořádně creepy momenty a s naprosto šíleným finále, na které vás nic nepřipraví. Vážně nevím, jestli je Garland geniální, vizionářský umělec, nebo jen kreativní magor na LSD, tímhle originálním mindfuckem z malebného anglického venkova si mě ale nečekaně získal. Opojný úlet s nemalou šancí časem zkultovnět. 70 % (30.06.2022)