Tři mušketýři: D'Artagnan

Jsem devadesátkové televizní dítě, takže co se týče adaptací francouzské klasiky Alexandra Dumase, vyrostla jsem na americké verzi s Charliem Sheenem, Kieferem Sutherlandem a soundtrackem od Bryana Adamse. Nová francouzská verze mě uchvátila svým klasickým zpracováním, dokonalým obsazením (žádné plnění kvót a casting herců a hereček, kteří by se těžko objevili ve Francii 17. století). Rozdělení na dva díly neskutečně prospělo samotnému příběhu, protože je najednou spousta času na rozvíjení vedlejších zápletek. Film přesto ani na minutu nenudí, pořád se v něm něco děje, při některých scénách jsem ani nedýchala a u napínavého závěru (samozřejmě s cliffhangerem lákajícím na pokračování) jsem si i hezky pobrečela. Chci se jet podívat do Versailles, přečíst si knížku a konečně po letech zase nakopnout francouzštinu. Když ve vás film probudí tyhle pocity, nejde hodnotit jinak. A nemůžu se dočkat prosince a dvojky. (16.07.2023)

Fanoušci Dumasova díla nechť prominou, ale Tři mušketýři jsou při nejlepším "jen" dobově podmíněné konzumní čtivo, nadmíru naivní a silně zromantizované.. Režiséři, kteří se pokoušeli knihu adaptovat, si jejích limitů a z toho vyplývajících rizik pro dnešního diváka byli vědomi a obvykle volili nadsázku a komediální stylizaci. Martin Bourboulon na to jde jinak a volí "seriózní" dobrodružně romantické zpracování vyfutrované zvučným obsazením a solidní výpravou. Jde patrně o "nejšpinavější" a nejsyrovější zpracování látky, s jakým jsem se dosud setkal. Přes veškerou snahu ale zůstal na půli cesty. Naráží na podobná úskalí, jako režiséři posledních bondovek, kteří se snaží svého hrdinu obdařit hlubší psychologií a přidávají artovější prvky, jenže  jim stále vychází přepálený akční film s neohroženým hrdinou, který bez mrknutí vyřídí tucty protivníků. Tady ve scéně střetnutí s kardinálovými gardisty čtyřlístek hrdinů bez ztráty kytičky (navíc v nevýhodné situaci zaskočení a obklíčení!) vyřídí šestinásobnou přesilu... Akční soubojové scénu jsou nasnímány většinou nepřehledně, ale i tak klady jednoznačně převažují. Eva Green jako Milady a Cassel jako Athos jsou spolehlivými taháky. Celkový dojem: 80% (10.06.2024)

Mnohé asi bavily osudy ústředního kvarteta a všechny ty pletky a intriky, já se spíš vždy těšil, jakmile kamera zrychlí a zpozorní na všechny ty dramatické souboje, kterých teda není moc. Protože za jednotvárného krále bych život fakt nepoložil, uvěznění a záchrana Athose mě zrovna nestrhla, ambiciózního kardinála jsem nějak „nevnímal“, další postavy (kterým se kolikrát věnujeme víc než postavám samotných mušketýrů) se vyskytují tak nějak pořád s vážnou tváří. A když mluví (a mluví dost), tempo začne drhnout. Na plátně se sice pořád něco děje, ale není to extra nápadité, zábavné nebo napínavé, atmosféra je sice špinavá, ale na dřeň rozhodně nejdeme, souboje jsou fyzické i místy neurvalé, kolikrát natočené na jeden záběr, ale je jich prostě málo. Výprava je fajn, herci jsou fajn, i když Evy Green mělo být víc, nicméně na pokračování mě tvůrci úplně nenalákali. (05.08.2023)

Jásám, protože tahle klasika rozhodně neobsahovala žádné posrané moderní prvky plný digi bordelu, ale starou dobrou poctivou školu, založenou na příběhu, dobovosti, atmosféře a všeobecné kvalitě. Vysloveně se těším na pokračování a to už jsem v sobě neměl hodně, hodně dlouho. A zase prosím distributora i o titulkovou verzi do kina. (15.04.2023)

Pryč jsou syté barvy a rozjuchané choreografie Lesterovy klasické verze. Bourboulon nechává svoje hrdiny rýt rypákem v hlíně a blátě, D'Artagnana v první scéně doslovně. Ubylo humoru, to ale neznamená, že trio, co je ve skutečnosti kvartet, postrádá osobitý vtip a šarm. Obsazení je dobré, výprava řádně ošuntělá, kostýmy špinavé a děj prolezlý intrikami. Odchylky od Dumase jsou obhajitelné, je zřetelné, že nová adaptace chce do hry víc dostat zákulisní pletichy a trochu odstavit milostné motivy, což je v pořádku. Škoda, že některé dějové zkratky mají trochu rozháranou logiku, ale po pár pochybách, jestli celá ta protestantská legrace pod Paříží není jen zbytečná odbočka, nakonec vítězí pocit, že ve dvojce se vše může zúročit v bezva podívanou. Nakonec mi tak vadí jen drobnosti, hlavně to, že Richelieu je postava bez výrazu. Ale všechno ostatní štymuje. Jednozáběrová akce nahradila hravé choreografie fyzičností a mušketýrská parta si rychle sedne. Velmi důstojný příspěvek do dumasovského kánonu! (18.04.2023)