Krotitelé duchů

I když je duchařská komedie vcelku běžný žánr, podařilo se tvůrcům tímto filmem vnést svěží vítr. Jedná se o jednu z nejoriginálnějších duchařských komedií vůbec. Místy možná není až zas tak moc vtipná, ale vše zachraňují skvělé nápady jako třeba strážce brány, gigantický námořník, duchařské auto atd. Díky tuctům takovýchto vychytávek se daří vyhýbat se klišé. (05.01.2009)

„Ty si Pán brány?“ – „Som jeho dobrý priateľ a mám tu naňho počkať.“ Hororové komédie nevyhľadávam, ale Krotitelia duchov ma dokonalo vydesili a zároveň pobavili už v kine. Slovenský rodák Ivan Reitman stvoril spielbergovský kult, ktorý sa následne rozvinul do samostatného univerza (seriál, sequel, komiksy, ženský reboot). Traja krotitelia duchov, ktorí boli, ako traja mušketieri, v skutočnosti štyria (Murray, Ramis, Aykroyd a Ernie Hudson), sa dostávajú v New Yorku do ostrého boja s nadprirodzenými monštrami, ktoré ovládnu slávne veľkomesto. Chytľavá pesnička, výborné nápady (knižnica, sanitka, chladnička), skvelé herecké obsadenie podporných rolí (Weaver, Moranis), hlášky („Majú duchovia občianske práva?“), nápadité vizuálne spracovanie (nielen na tú dobu výborné triky, ale i nádherná výprava a strašidelná atmosféra, na čom má nemalý podiel i jedinečná architektúra budov, interiérov, exteriérov) dávajú dohromady kultovku, ktorá nekompromisne patrí medzi najobľúbenejšie a najvyhľadávanejšie filmy môjho detstva. Hudsonovu rolu mal pôvodne hrať Eddie Murphy (ale nezostali naňho peniaze) a Moranisovu John Candy (tomu sa ale nepáčil scenár resp. mal inú predstavu o poňatí svojej roly, než tvorcovia). Kino Považan NMnV 1995 (30.10.2004)

Slavná, duchařská komedie, která už nejspíš navždy zůstane nejlepším filmem režiséra Ivana Reitmana. Parta potrhlých vědců (v čele se skvělým Billem Murrayem), která řeší problémy s nadpřirozenými úkazy po celém New Yorku, mě dostala už jako malého diváka a nepustila dodnes. Naštěstí. V tomto filmu jsem se také poprvé zamiloval do Sigourney Weaver, takže mé hodnocení je jasně dané. Snímek je prošpikován příjemným humorem a opatřen luxusním soundtrackem Elmera Bernsteina (Sedm statečných, Velký útěk, Mys hrůzy). Fantasy komedie ze zlatých 80. let. (12.12.2009)

„Musím(e) už běžět, mám(e) schůzku s duchem“. Geniální Reitman(ův) resp. Aykroyd(ův) nápad, pojmout duchařské téma komediálně, následně mít čich na casting (v čele s rozeným komikem-minimalistou B. Murraym), říct jim: „hrajte to, chlapi, navážno“ a udělat z nich rockové resp. popové stars (počkejte si na závěrečné titulky). Když k tomu přidáte mistrně (napsané) a vypointované dialogy („Máte ňáké koníčky? Já sbírám plísně a houby“...Jak se má Elvis....?) a ústřední hudební motiv, který se vám (lehce) zažere pod kůži jak červotoč do čerstvého (smrkového) dřeva (mít v té době mobil, hádejte (jednou), co bych měl nastaveno jako vyzváněčku) výsledkem je zasloužený 80’s kult, z kterého ta léta (vzniku) „křičí“ na všechny strany a který sice (Superpero) stárne, né že ne, ale stárnout se dá (Oskare) i s „noblesou“. Silné (nikoliv nostalgické), stále resp. nově bavící, nikoliv „hrůzu“ (pohledem dětských očí) nahánějící, s patřičným (věkovým) odstupem resp.nadhledem 4*. P.S. a ano, JÁ jsem „Pán brány“. V případě S. Weaver, kdykoliv a kdekoliv aneb nepodceňovat sílu (červených) růží... 85% (12.03.2013)

Zlobí vás ve vašem domě duch? Otravný poltergaist vám vyhazuje nádobí z kredence a šoupe nábytkem po naleštěné podlaze? Pak máte jedinou možnost, jak se jich zbavit! Zavolejte Krotitele duchů! Hned teď! A pokud vás nic takového nadpřirozeného ve vašem domě neotravuje, tak si alespoň Krotitele duchů pusťte. Skvěle se pobavíte. (12.08.2002)