Krotitelé duchů

If there's something strange, in your neighborhood, Who ya gonna call? Ghostbusters! Krotitelé duchů jsou už téměř 40 let legendární sci-fi komedií, která ovšem měla ke své finální verzi v samotném zárodku daleko. Důležitou osobou u vzniku Krotitelů duchů je především Dan Aykroyd, jehož posedlost nadpřirozenem byla hlavním důvodem vzniku Krotitelů duchů. Na úplném počátku si měli kromě Aykroyda ve filmu zahrát také Eddie Murphy (nakonec ovšem roli ve filmu odmítl v momentě, kdy byla jeho role Winstona výrazně zkrácená a měl sám málo času kvůli natáčení Policajta z Beverly Hills) a John Belushi, což se ovšem změnilo v momentě, kdy Belushi náhle podlehl své drogové závislosti. Belushiho roli tak převzal další Aykroydův kamarád Bill Murray. Sám Aykroyd poté zvolil jako původem slovenského Ivana Reitmana jako ideálního kandidáta na režii a Reitman nabídku skutečně přijal. A pak se k projektu dostal také Harold Ramis, který pomohl upravit scénář a nabídl se, že by si ve filmu mohl také zahrát. Scénář si poté prošel zásadními úpravami, ubralo se rozhodnutí, že se film bude odehrávat v daleké budoucnosti (především i kvůli tomu, aby film nebyl příliš drahý), přidala se romantická linka a ve finále díky tomu vznikli Krotitelé duchů, kteří v roce 1984 spatřili světlo světa. A díky bohu za to.   Krotitelé duchů jsou i po 37 letech neskutečně zábavnou podívanou, která těží z výtečného castingu, skvěle přeskakuje mezi komedií, akčním blockbusterem a hororovým napětím a představila bandu, která se stala ikonická i díky skvělé písni Ray Parkera Jr. Dan Aykroyd a Harold Ramis za psacím stolem vytvořili výtečně funkční nadpřirozenou komedii, kde fungují různé vtípky, hrdinové mají místo svalů především skutečně silný mozek a lepší obsazení jednotlivých rolí by prostě člověk hledal těžko.   Trio parapsychologů a později též muž, který odpoví na jejich inzerát se stalo kvartetem nepravděpodobných hrdinů, kdy především tři z nich skutečně používají svůj mozek. Nebyli to svalovci, něžné pohlaví by je dost možná ani neoznačilo za ideální hezouny a přesto byli jako hlavní hrdinové prostě super. Především Bill Murray těžil ze svého komediálního talentu a jeho Pete Venkman i po letech patří mezi nejvýraznější členy Krotitelů duchů. Což ovšem automaticky neznamená, že by Harold Ramis jako Sepngler a Dan Aykroyd jako Stantz byli nějak pozadu. Ernie Hudson jako čtvrtý do party Winston též rozhodně nedělá škodu. Mnohem výraznější je ovšem například Rick Moranis jako Louis Tully a především pochopitelně Sigourney Weaver jako Dana Barrett.   Povedeným způsobem nastavená pravidla světa Krotitelů duchů, stylové uniformy, solidní zbraně proti paranormálním protivníkům, ikoničtí protivníci jako Marshmallow Man, Slimer nebo Gozer a především skutečně super finále. Ještě předtím se ovšem daří filmu pracovat s postavami, každé dát její památný moment, pracovat s různými vtipy, skvělým způsobem využit soundtrack Elmara Bernsteina a především skutečně fungovat jako zábavná komedie i mysteriózní dobrodružství. Ivan Reitman díky svými zkušenostmi s komedii zvládl pracovat s humornými situacemi a zároveň se mu skutečně podařilo natočit i po letech velmi funkční dobrodružnou podívanou.   Krotitelé duchů svůj kultovní status získali velmi snadno a naprostým právem. Podepsal se na nich tak trochu zub času? Asi přeci jen ano. Právě i nostalgická atmosféra a uvědomění si, že jde o esenci dobrodružných filmů 80. let je jeden z důvodů, proč Krotitelé duchů i po letech tak moc dobře fungují...... (10.06.2021) (méně) (více)

(1001) Komedie, u které jsem se nesmála. Možná je to tím, že jsem film poprvé viděla až v pozdějším věku, kdy už jsem měla osobní parametry pro humor nastavené úplně jinak a kolektivní nostalgie nemohla ovlivnit moje vidění. Místo toho se tak u Krotitelů vždycky všemu divím a nechápu, co se na tom všem líbí a proč to má tak kultovní status. Předně mi přijde, že se v tom filmu nic neděje a tak se místo zábavy mám čas divit nad tím, že ten svět jako takový má velmi nevyjasněná pravidla. Ti titulní duchové jsou duchové zemřelých? Démoni z pekla? Bohové paralelních realit? Divné zelené bloby s chutí na hot dog? Všechno dohromady? Co to je za guláš? (A protože se později hodlám věnovat srovnání s filmem z roku 2016, tak tady rovnou musím říct, že ten nový film tento nesmyslný mišmaš přebírá a taky to tam nechápu.) Další věc, kterou nechápu, a zajímalo by mě, jestli je podmíněná dobou vzniku, protože možná trochu je, že scénář se velmi málo, nebo skoro vůbec, nevěnuje postavám a zobrazování vztahu mezi nimi. Ačkoliv sem tam padnou hlášky typu "sbírám spóry" nebo "musel jsem ti zabránit, aby sis vyvrtal díru do lebky", tak o jejich postavách skoro nic nevíme, nemají žádné vlastní identity a i jejich přátelství je značně fiktivní, předpokládá se, ale vlastně ve filmu není vidět. Místo dostaneme takové flákačky jako bezobsažné montáže generických záběrů podbarvených vlezlou hudbou, které jsou skoro vždycky průser, protože jenom vyplňují čas, během kterého by se mohlo dít něco doopravdy se vztahujícího k zápletce nebo k posílení fikčního světa. Například postava Ernieho Hudsona je tam připsána z nevysvětlených důvodů s neexistující kvalifikací a doopravdy by tam být nemusela, protože tam chudák celou dobu jenom je a nic nedělá, pokud se nepočítá hraní druhých houslí. A postava Billa Murrayho, které se dostává nejvíce nějakého vykreslení, je bohužel totální úchyl a sexuální loudil hraničící s porušováním nějakého zákona, takže jakkoliv mě může bavit hercova stoická tvář, jeho postava je prasák a prasáci mě nebaví. Největší sympatie si tak z mé strany vysloužil démon s dobrým vkusem na strážce brány a klíčníky, který se jenom chtěl dostat do zkaženého světa a celý ho zničit, to je vlastně pochopitelné. Celé je to takové divně sexuální, včetně té chlípně zpívané písničky, jako puberťácký film, kde omylem hrají úplně dospělí lidé. A když říkám, že se tam nic neděje, tak myslím ta místa, kde to není záměrně. Je super, když hrdinové na své cestě za vítězstvím narazí na nečekaného protivníka a tím je schodiště do dvacátého druhého patra, které musí vyjít pěšky, ale co ta sekvence, která k tomu předchází? Krotitelé přichází k domu, nad kterým je podle všeho otevřená díra do pekla nebo ještě hůř, kolem domu stojí davy lidí a reportéři a ti všichni skandují jejich jména a chtějí si s nimi potřást rukou a získat rozhovor, zatímco oni se klaní a přijímají gratulace. Se vším profesionálním respektem mě k tomu napadá jediný komentář a to totiž: WTF? A potom praskne silnice, naše čtyřka spadne do díry, chvilka napětí, vylezou ven a dostanou další dávku potlesku a obdivu a teprve po tom se vydávají něco dělat... wtf? Jako kdyby film neměl dramaturga, který by komikům zakazoval dělat si, co se jim zachce, a hladit si ego na místě, kde by měl být propracovaný zábavný produkt. V podstatě pro mě platí, že nejvíce zábavná věc, která se týká tohoto filmu, je epizoda Epic Rap Battles Of History, která proti Ghosbusterům nasadila Mythbustery a je to skutečně epické. A teď přijde ta opravdu rouhačská část. Když jsem se teď na film dívala znovu, abych mohla napsat o filmu víc než první větu tohoto komentáře, tak už jsem věděla, že existuje onen ženský reboot z roku 2016. A říkala jsem si: "Ou jé, nebaví mě originál, to by mě nemusel bavit ani reboot, podívám se na oba filmy po sobě a potom napíšu, proč mě to obojí nebavilo, a doporučím internetovým trollům, aby film nenáviděli z opravdových důvodů a nikoliv jen proto, že jsou v hlavní roli ženy." No a co se nestalo, navzdory všem předpokladům mě ten nový film bavil! Protože on není tomu roku 1984 zas tak moc podobný. Má své vlastní chyby (má hlavní výtka asi je, že by hlavní hrdinky nemusely být tolik hlasité - Melissa McCarthy nemá snad jedinou repliku pronesenou klidným hlasem), ale přináší i spoustu původních (a vtipných!) nápadů. Nabízí propracovanější a funkčnější fikční svět, představí nám všechny svoje protagonisty, ukáže v praxi jejich schopnosti a zabývá se sílou jejich vzájemného přátelství, ach, už brečím dojetím. A hlavně, hlavně žádné z nich žádný duch neolizuje klitoris, což se o původním filmu bohužel říct nedá. (02.05.2017) (méně) (více)