Žižkovská romance

Velmi dobře-řemeslně natočený psychologicko-dramatický film od debutujícího režiséra Z. Brynycha z prostředí legendárního Žižkova (proslulé slavné pražské čtvrti). Vymykající se určitě v mnoha směrech tehdejšímu socialistickému dobovému kontextu alespoň co se týče filmu. A to hlavně díky perfektnímu realistickému zachycení prostředí a perfektnímu vystižení a psychologické studii jednotlivých osob. Srovnatelný v té době snad pouze z filmy ze zahraničí a to hlavně z francouzských a italských kinematografií jakož to svých takových vzorech. Ve filmu si svou poslední filmovou roli zahrála Milada Smolíková (ve filmu ztvárnila prodavačku Helebrandtovou) jedna z předních představitelek ND. Ve filmu poprvé už v roce 1916 a to v němém snímku Zlaté srdéčko. Většinou ve filmu hrála ženy všech povolání ale převážně jen z lidového prostředí. Věčná škoda pro všechny milovníky kvalitních starých českých filmů nejen této dekády a tohoto období, že takových to dobrých filmů nevysílají v televizi přeci jenom více. Jedna hvězdička patří určitě H. Olárové a to za velmi dobré ztvárnění role řidičky poštovního auta Heleny Dobiášový, svobodné matky a druhou za filmové záběry tehdejšího velmi bídného a pošmourného Žižkova. Kdo film viděl určitě poznal např. ulice Koněvovu, Husitskou, Seifertovou (tehdejší Kalininovu) či třeba stadion Viktoria Žižkov. (22.08.2006)

Svet pavlačových dvorov, komunikácie naprieč balkónmi. Na príklade pár poštáriek, stavbárov a šoférov vystihnutá rázovitosť života mestského proletariátu. Zároveň: Príbeh lásky. V nej: dôležitosť prijatia partnera. So všetkým, čo si priniesol z minulosti. Osobitý humor. Železničný kraj obklopujúci baráky. Preplnené krčmy. Živý, plastický film zachycujúci pulzovanie robotníckej mestskej štvrti s pochopením, čarom humorom i smútkom. Zrelý debut. 88% (08.08.2013)

Brynychův žižkovský debut mne zaujal stejně jako již dříve jeho druhý film Pět z milionu svou citlivou charakteristikou postav a jejich věrnou psychologizací (podloženou výbornými hereckými výkony) a působivým vykreslením velkoměstského světa (i přes výraznou idealizaci, tlumící syrovost „předobrazu“, jež připomíná nostalgické pohledy zpět, při kterých se ztrácí celek a zbývá nezapomenutelný, až mytický detail). Milostné drama dvou zdánlivých mimojdoucích (úspěšný, bohorovně sebejistý, k nebi, nad hlavy kolemjdoucích hledící mladík a zamlklá dívka, svobodná matka, vlastně životní outsider s budoucností vtělenou do růstu svého dítěte) je pečlivě vystavěno a skvěle zakomponováno do žižkovského světa, rozpohybovaného výstižně naskicovanými postavičkami a postavami. Opět: za každou z nich se rozrůstá do nepostihnutelných rozměrů jejich minulost, cosi jako osud, slitý z uskutečněného a vysněného. Z této perspektivy se právě Pět z milionu jeví jako vícehlasý epilog k Žižkovské romanci, individualizovanému, „monografickému“ filmu. A jako doslov k ní pak vyznívá pozdní Brynychův Poločas štěstí, trpké rozloučení se s vlastním životem vtěleným do žižkovského teritoria. (12.10.2010)

Hodně jednoduchá červená knihovna s výborným výkonem Jany Brejchové v roli zamilované pubescentky a hlavně s enormně krásným Jiřím Valou. Olárová toho naštěstí mnoho nenatočila, takže její živé obrazy, za které by se nemusel stydět ani ten nejnadanější žák pomocné školy, jí odpustím. Krásné Janě Brejchové se těsně před uvedením filmu do kin podařilo dosáhnout plnoletosti, takže neměla problém sehrát rozjívenou puberťačku. A při sledování Žižkovské romance jsem pochopila, proč byl Jiří Vala idolem zřejmě všech žen i dívek, které žily v padesátých letech. (28.08.2011)

Kýčovitá love story - melodrama - svobodné matky pražského Žižkova 50. let. 1) Námět nevýrazný, scénář tuctový, herecké výkony rozmanité, v případě hlavní hrdinky dokonce se svou kvalitou a pojetím blížící příšernosti._____ 2) Pro dnešního diváka má však film své kouzlo. Je to kouzlo, pravda, nezamýšlené, ale i tak silné. Herci hrají, kameraman kameruje, auta jezdí...radostně a s chutí. Je tu cítit příslib nových zítřků, ne těch socialistických, ale civilních, je to políček budovatelským agitkám, ono orwellovské "něco" Winstona Smithe, které nejde zlomit či zničit, které tu stále je navzdory útrapám a útlaku. Na filmu je cítit, že jde s dobou, že hledá (nebo spíše kopíruje) nové postupy neorealistů, že se prostě snaží. Co na tom, že místy snaha vyznívá směšně až trapně (naivní dialogy, melodramatické herecké výkony, nervy drásající hudba)._____ 3) Uplynulé půlstoletí přidalo filmu další nezamýšlený aspekt. Film představuje autentickou podobu tehdejšího života. Autoři možná ani nepomysleli na to, jak bizarně bude po létech působit život v pavlačovém domě, v jediném pokojíku, koruna dvacet za pivo nebo "chuligánština" hlavního hrdiny, který, považte, si pískne na píšťalku železničáře, jenž před ním trubkovitě stojí, ohromen takovým chováním._____ 4) A další velká přednost. Film dokumentuje tehdejší podobu části Žižkova (křižovatka Bulhar, bývalý hotel Vítkov a další). Pomalé téměř dokumentární záběry vypovídají o kvalitě života více, než kilometry tehdejších agitačních filmů. Stovky a stovky nejrůznějších detailů, které všechny odnesl čas, zachoval tento film a především za ně mu dávám slušné ohodnocení. (02.01.2009)