tick, tick...BOOM!

Nemám rád muzikály, ale tu sa mi veľmi páčili pesničky. Ale to je tak všetko. Spev Garfielda som nemusel a ešte menej jeho útrpný výraz, bol celý čas akoby v kŕči až sa tam skoro celý dokrčil. Film priniesol povinnú politickú korektnosť, veď bol vlastne o Jonathanovi Larsonovi, ktorý nás predčasne opustil už v 35 rokoch a ktorý vo svojej tvorbe skúmal sociálne problémy multikulturalizmu, závislosti a homofóbie. Všetko v poriadku, ale na čo to trebalo ešte prikrášľoval a dali mu za partnerku mulatku? To sú na to nejaké kvóty na to? Nič proti Alexandre Shipp, je krásna a talentovaná. Ale ak sa bavíme o životopisnom filme, tak by sme to mali natočiť tak, ako sa to stalo a nie si vymýšľať bludy len kvôli trendom. Larson mal totiž bielu priateľku, jedine, že ma klame zrak, ale na fotkách žiadnu čokoládu nevidím. (11.12.2021)

Možná že bych šel s hodnocením tohoto filmu i na velice pěkné, průměrné 3*, ale nedovoluje mi to za žádných okolností velmi nepřirozený a především až přehnaně excentrický výkon Andrew Garfielda, který mi na začátku své kariéry připadal jako zajímavý a netuctový talent, ovšem postupem času jsem na něj začal být čím dál tím víc vysazenější, no a vygradovalo to právě zde, kdy mi každou svou neustále se pitvořící grimasou zvedal tlak, a navíc mi ne poprvé přišel jako non-stop ufňukánek, prostě tu svou postavu těma svýma ksichtama degraduje a vlastně nejen jí, ale v podstatě i můj dojem z celého filmu, jelikož prakticky z obrazovky nesleze a jen přehrává a přehrává a přehrává. Absolutně tedy nechápu tu všeobecnou lavinu oslavující jeho přítomný výkon, na mě prostě ale skutečně nepůsobí vůbec dobře a věrohodně. Když už jsem jinak u toho obsazení, ani jeho přítelkyně v podání Alexandry Shipp nepodává úplně civilní výkon, stejně tak jako jeho gay kámoš Robin de Jesus, prostě casting této podívané se vážně nepovedl a filmu silně podráží kopyta. Co se jinak zápletky, respektive dané životní etapy Jonathana Larsona týče, tak abych upřímně řekl, nepřijde mi úplně až tak výrazná a zajímavá, aby o ní byl natočen zrovna celovečerní film, muzikál, nicméně tvůrcům se ho i přesto podařilo zpracovat způsobem opravdu originálním, podmanivým, odehrávající se ve slušném tempu a atmosféře, a hodně mile mě překvapila i skvělá hudba, která také hodně pomáhá film udržet nad vodou. Tick, tick … BOOM je tak zkrátka zvláštní a neobvyklý muzikál, který si jistě zaslouženě najde spoustu svých příznivců, zároveň ale bohužel i odpůrců, mě osobně pak tedy také spíš nepřesvědčil, nicméně své nepopiratelné pozitiva jistě má a zcela ho tak ignorovat si nejspíš asi také nezaslouží. (03.02.2022)

Ne že bych se u filmu nějak extra moc bavil. Ne že bych si nějak móc užíval písničky. Dal jsem tomu netradičnímu vyprávění ale šanci a postupem času jsem byl odměněn příjemným humorem, emotivním a zajímavým příběhem podle skutečnosti. Pro muzikálové nadšence, kteří by třeba něco z písniček znali, musí být film ještě lepší. Kdybych měl vidět někdy podruhé, asi nestojím o celý film, ale jsou pasáže, u kterých bych v TV nepřepnul jinam. (06.04.2022)

nejsem znalec muzikálů (a už vůbec ne těch divadelních),takže mi jméno Jonathana Larsona nic neříkalo,stejně jako jsem nikdy neviděl a neslyšel nic co složil.Co mi každopádně něco říkalo bylo jméno Lina Manuela Mirandy,který se v posledních letech vyšvihl na muzikálovém žebříčku hodně vysoko a nutno říct,že oprávněně.Tick,Tick...BOOM! to jen potvrzuje.Výborné písničky,skvělý Garfield (ten poněkolikáté dokázal,že je velmi dobrý herec a umí si vybírat role) a v jádru smutný příběh točící se v rámci pár dní kolem Larsonových třicátých narozenin.Není to klasický životopis a svým způsobem nás to ušetří těch nejvíc slzopudných momentů,ale ničemu to nevadí,ba naopak.Miranda tu ukazuje,že aby nám dokázal přiblížit život někoho takového není nutné ho vyprávět od první do poslední minuty.Spokojenost...80% (30.11.2021)

Jonathan Larson má před sebou posledních pět let života. Samozřejmě o tom neví, ačkoliv jeho přátelé ve „velkém“ umírají na AIDS. Jemu zatím klepe na rameno třicítka, pracuje jako číšník, ovšem v žádném případě nezapomíná tvořit, a především nasávat život a nelítostnost moderního New Yorku okolo sebe. Řeší nedostavení se úspěchu, miluje svou přítelkyni, talentovanou tanečnici, a dokončuje futuristický rockový kus Superbia, který mu má přinést slávu a zaplašit černé myšlenky. Objevují se tu i prvky, které Jon následně použil i při tvorbě svého nejslavnějšího díla, rockové opery Rent. Ve stejném duchu navázal i dalším muzikálovým bestsellerem Tick, Tick ...Boom! Nedožil se ovšem ani jednoho, nečekaně zemřel měsíc před premiérou Rent. Zkoumal sociální problémy multikulturalismu, závislosti, jako jeden z prvních představil na scéně homosexuální a bisexuální postavy. A energický Andrew Garfield díky němu (znovu) dokazuje, že patří mezi nejtalentovanější mladé herce současnosti. Klobouk dolů. Lin-Manuel Miranda si Hamiltonem (kterého napsal a zhudebnil) získal řadu věčných fanoušků, i tady dokonale potvrdil, že hudbě prostě rozumí. Výsledek je oslavou umění, bohémství a hudby, která není pro masy, hudební čísla jsou každopádně nápaditá, skvěle sestříhaná a prostě jiná – třeba to, když se Jon hádá se svou přítelkyní. Paralelně skladbu sledujeme groteskně zazpívanou jím a Vanessou Hudgens. Výsledek není nijak památný, ale určitou stopu na divákovi zanechá. PS: Na konci jsem přemýšlel, zda je větší kočka právě Hudgens nebo Alexandra Shipp. (04.01.2022)