Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Snažím sa vyhýbať označeniu výkonov ako herecký koncert. Ešte som ho nepoužil, takže to môžem urobiť v prípade výkonu P.S.Hoffmana. V Lumetovej labutej piesni kariéry je jeho postava tak odporná, ako dokáže v iných filmoch vzbudzovať súcit, byť precitlivelou ľudskou troskou alebo iba byť "normálny". Scenár tohto filmu je jeden z najlepších za posledné roky a dejové zvraty pripravujú obzvlášť mrazivý emocionálny zážitok. Záver vás dostane viac ako tu spomínaný Kasandrin sen. (15.06.2012)

Lidi jsou a vždycky budou svině!! Sidney Lumet se opět vyjadřuje k tématu zločinu a trestu. Before the Devil Knows You're Dead však není primárně o nějaké nepovedené krádeži. Je příběhem o chamtivosti, lásce, bezohlednosti, chatrných rodinných vazbách a hlavně o penězích, na kterých jediných záleží. Právě ty potřebují ze všeho nejvíc i dva povedení bráškové – Andy a Hank. Leccos se ale zvrtne a přichází chvíle na zásadní zvraty, logická (existenční) rozhodnutí, kolotoč přehmatů, hysterické výčitky svědomí, nečekanou brutalitu i nechronologické vyprávění. Takže se tu a tam zastavíme, několik hodin přeskočíme, vzápětí se vrátíme, děj je vyprávěn z několika perspektiv, jenže co je to platné, když to celé vlastně nepřináší příliš nových informací? Dobře, možná rozkrýváme hlouběji motivace jednotlivých postav, nicméně napětí a gradaci děje to nějak zásadně nepřispívá. No, alespoň to celé začíná nahou Marisou Tomei (ano – tou, která permanentně diváka dráždí v nějakém luxusním prádélku nebo v pečlivě sestříhaných scénách, ale až tentokrát se ukáže v plném světle), kterak s obtloustlým Philipem Seymourem Hoffmanem sní o lepším příštím (ten navíc mlží o řídnutí svého konta); a navíc to netáhne jen s ním... Tím pádem už v úvodu lze tušit, že celá tahle hra o rodinném štěstí je založená na lži. Dlouhé scény bez střihu pak navíc prohlubují viditelnou prázdnotu života obou bratrů-looserů. Legendární režisér navíc vedle svěžího tempa poskládal i doslova šťavnatou hereckou sestavu – již zmiňovaný Hoffman (Oscar za Capote + další nominace), Albert Finney (5 nominací na Oscara), Ethan Hawke (nominace na Oscara) a vskutku smyslná Marisa Tomei (Oscar za Můj bratranec Vinny + další nominace). Taková antická tragédie z New Yorku, která naštěstí jen tak neodezní. Spokojenost! (17.04.2008)

Sidney Lumet rozhodně není režisér mého srdce a pokaždé mě zatím jen zklamal. Do okamžiku než jsme potkal jeho ďábla... herecké obsazení lze jen chválit a děkovat, že se setkali v takovémhle snímku tak dobří herci jako Philip Seymour Hoffman, Ethan Hawke a ALbert Finney. Herecké výkony vynášejí film opravdu vysoko stejně jako scénář a celková koláž ze všech tří příběhů(resp. pohledů). Ano, Sidney Lumet tentokrát zvolil cestu vyprávění z různých pohledů a to právě tří hlavních postav. Dva bratři se rozhodnou vyloupit klenotnictví svých rodičů, ale to se nepovede jak by mělo a jejich matka se po přestřelce dostává do nemocnice... Spleť příběhů a pohledů na stejnou událost dokáže okouzlit a pohltit. Avšak je v režii drobná nejistota, která je u veterána překvapující. Skvělý film, který si doufám najde mnoho fanoušků, protože si to zaslouží a herci jako Hoffman nebo Hawke si měli odnést alespoň nominaci na Oscara... (06.03.2008)

Sice mě trochu mrzí, že vyprávění postavené na promíchané kauzalitě a nepředvídatelnosti byl ponechán dost nedoslovný a otevřený závěr, ale jinak předvedli Lumet a s ním i všichni přítomní herci vskutku obdivuhodné výkony. Depresivní, hluboko pod kůži se deroucí příběh dvou životních ztroskotanců, který od začátku řádně utahuje šrouby a nezanechá v divákovi ani jiskřičku pozitivní energie. Takhle vypečenou rodinku Hollywood snad ještě nepamatuje, vzešlý poznatek "Jak křehké mohou být rodinné vztahy tváří v tvář těžké životní situaci" mi bude pulzovat v hlavě ještě hodně dlouho... (18.09.2016)

„Mal by si si nájsť ženu alebo psychiatra.“ – „Ženu už mám.“ – „Tak psychiatra.“Hoci má film viacero vypätých okamihov, ktoré sú doslova trilerové (v závere padne niekoľko riadne nepríjemných až mrazivých výstrelov) a sem-tam dokonca niekto nepekne umrie, nakoniec má vďaka až príliš (na triler) prepracovaným postavám bližšie skôr k dráme, než k trileru. Potvrdilo sa, že keď má triler vynikajúce postavy, stáva sa poriadnou šupu.. zároveň ale možno tak troška prestáva byť trilerom a stáva sa niečím „viac“. Osobne si myslím, že v tomto prípade to neprekáža. (07.02.2017)