Co jsme komu všichni udělali?

"Milujem Francúzsko, ale neznášam Francúzov." Po peknej jednotke a zbytočnej dvojke prišla tretia kapitola série Čo sme komu urobili?, ktorá zvýšila latku na najvyššiu možnú úroveň, a to tak, že na scéne už nie sú iba zaťovia rôznych etnických skupín, ale tentokrát konečne dorazili aj všetci ich rodičia, ktorých sme doteraz ešte nevideli (okrem rodičov z Pobrežia Slonovín 😀). Od tejto jemnej komédie som nemal žiadne veľké očakávania a práve preto sa mi tento film tak páčil - je plný milých vtipov (losovanie o spanie v nafukovacej jurte, seniorská nočná jazda a vlastne aj všetky momenty, v ktorých je na scéne Koffi), ktoré sa nesnažia príliš tlačiť na pílu (až na pár výnimiek ako rezanie jablone alebo stavanie betónovej steny) a tým pádom vo mne táto komédia navodila veľmi príjemný pocit a vlastne celá sa niesla v takej dobrej, feel-good atmosfére, ktorá tomuto filmu pekne prihráva do kariet. K tomu pridajme ešte podarenú kameru a vyjde z toho pohodová oddychovka, ktorej zhliadnutie nikoho ani v najmenšom neurazí. V konečnom dôsledku som spokojný, ale aj tak nemôžem dať inak ako 7 nafukovacích jurt z 10, od vystúpenia Elektrických Hyen som si jednoducho sľuboval viac, nejaký väčší metalový nárez ako to, čo som videl... Nevadí, nenadchlo, ale ani neurazilo 😉. (28.10.2022)

Po slabší dvojce je třetí, a zřejmě poslední díl, opět na úrovni prvního dílu. Clavier je stále výborný, David s Rashidem nezklamali a jsou hned po všech rodičích tou největší perlou. Slizký Helmut taky neměl chybu. Samozřejmě nejlepší jsou rodičové, kteří perlí neustále. Opravdu moc pěkná francouzská komedie, která si s multikultůrní korektností vytírá celuloid a ničeho se nebojí. (02.06.2022)

Co jsme komu udělali 3. Stejně dobré jako dvojka, o chlup horší než nepřekonatelná jednička. Ale i tak je to velká zábava, která překvapuje hlavně tím, že i když notně zestárli, prošedivěli a usadili se, dokážou stále dobře pobavit. Čínské extempore je výborné, spousta dalších scén neméně zábavná. Jedno z mála pokračování, které fakt stojí za vidění. (05.02.2024)

Pro mě se naštěstí mepotvrdil ten sestupnej trend většiny pokračování. Je to vlastně neuvěřitelný, jaká kadence vtipnejch dialogů se tady rozjede. A nevím jak v originále, ale tentokrát mě ani českej dabing, i když ho neprosazuju, ani nevadil. Byl vcelku povedenej. Klavír tady zase exceluje, a o parník zastiňuje ten zbytek hereckýho týmu. Pobavilo. 80%. (27.10.2022)

"Negr, arab, židák, zeťák šikmooký... Otvírá si zobák, lajdák nevysoký." Když se ve francouzské kuchyni používá imigrantské koření šafránsismus střídmě, pokrmy jsou pak chutnější a mají multikulti šmrnc. Chutnalo mi už v jedničce (dvojku jsem zhrzeně vynechal, protože nej není Francie, ale odjakživa Morava, to ví každej), ale trojka byla taky výživná. Naštěstí žádný třeskutý humor, jen takové mile rodinné, rasisticky láskyplné pošťuchování. "Budeme to muset vyhodit." "Ne, dáme to Kofimu." "A mazej si do jurty, černej!" Ostatně, zlatá jurta, v jedničce si řekl o chatrč. Kdo nejvíc zabodoval? Kromě paličatého a vztahovačného lva Kofiho, samozřejmě. Poněkud zabržděná hospodyně, chyba při výchově dcery malířky (pozdě plakat nad rozlitým střevem) a její moderní umění, na které chčije pes, zde doslova. Číňanka, chlastající jako Dán a černoch v roli Ježíše (známá věc, říkal to už apoštol Rufus). Ale nejvíc zabodovala rocková kapela Elektrické hyeny s drsným frontmanem, železným dědkem Petrem Jandou :-). (21.05.2022)