Mimořádná událost

Prvotní dojmy asi tak a la komentáře psice a hirnlego. Ale vydržel jsem a nakonec to bylo lepší než Vlastníci, což arci není nic moc k slavení. Pan Havelka je zřejmě dalším účastníkem kolektivní smlouvy s ďáblem české kinematografie "budeš až do smrti točit průměrná nicneříkající rozptýlení čecháčkovy životní nudy a úspěch tě nemine". Pleslova postava dávala naději aspoň na nějaké to vytržení - a pan Plesl tuto naději nezklamal. (10.12.2022)

Vlastníci vo vlaku a v pohybe. Ale tentokrát menej vtipní, menej autentickí aj menej dramatickí. I keď od námetu by jeden vysokú dramatičnosť logicky očakával. Potešili v priebehu spomínané filmy s "podobnou tématikou" a niekoľko vydarených audio aj vizuálnych fórikov ("necouvneme"), celkovo ale Mimořádná událost pôsobí až priveľmi televízne a umelo. (02.06.2024)

Ačkoli se film z větší části odehrává v jedoucím vlaku, pocitově mi přišlo, že stojí několik hodin na místě a bez posunu, gradace nebo katarze recykluje určité tiky a repliky. Rytmus vyprávění je spíš zadrhávající než plynulý, skeče a historky na sebe nejsou hladce napojovány, působí jako autonomní segmenty. Místo toho, aby postupně došlo k semknutí vyprávění, k propojení jednotlivých postav opakujícími se motivy, ještě víc se rozevírá. Přibývá postav, lokací i podzápletek. U jistých postav těžko určit, jaký vzorek společnosti, typický znak češství nebo mechanismus vypořádávání se s krizovou situací reprezentují, proč ve filmu vlastně jsou. Komičnost jiných, třeba záštiplné manželky-alkoholičky nebo vynervované samoživitelky, pak nestojí pouze na tom, že uvažují stereotypně. Samy zosobňují rozšířené stereotypy. Film ve snaze o vtipnost za každou cenu občas chytá křeč a zbytečně často sází na prvoplánové vtipy, kdy se někdo pozvrací nebo řekne, že není píča. Nesourodý tentokrát oproti Vlastníkům není jen kolektiv lidí spojených uzavřeným prostorem, ale celý film, stylisticky rozkročený mezi němou groteskou, absurditou a parodií hollywoodských katastrofických filmů, s náběhy na satiru společenskou, politickou a mediální. V poslední disciplíně podává nakonec nejlepší výkon. Titulní Mimořádná událost je míněna ironicky. Tou se jízda odbrzděného vlaku stává až přispěním médií lačných po senzačních zprávách. Ve skutečnosti se ve vlaku odehrává nedůležitá fraška, kterou jen její přímí účastníci, kterým chybí odstup, prožívají jako něco zlomového. Právě neschopnost novinářů poodstoupit, odlišit tragédii od komedie, a věnovat se namísto kravin podstatným tématům současnosti, Havelka trefně pojmenovává. Škoda, že se k této pointě dobírá hodně klopotně, s množstvím rušivých odboček a únavných mezizastávek. 50% (27.01.2022)

Na železniční trati Chrášťany - Kolešovice došlo k mimořádné události. Nikým neřízený vláček motoráček ujíždí samospádem ve středním tempu krajinou, jeho strojvůdce, obtloustlý Václav Kopta, patrně běhá maratony, jinak si nelze vysvětlit fakt, že za ním po celou dobu vytrvale běží. A v několika sekvencích jej dokonce málem i dostihne. Ve vagonu sedí různorodá skupinka cestujících, kteří pochopitelně propadají i tak zcela nepropadají panice a společně vymyslí krizový plán jak (s loveckou kulovnicí) zabránit katastrofě. Záchranná brzda nevysvětlitelně nefunguje, mobilní telefony náhle nemají frekventovanou využitelnost a během nekontrolovatelné jízdy dojde k mnoha názorovým střetům mezi přítomnými ohroženými. Celou záležitost posléze monitoruje hejtman kraje (Václav Vašák) a jeho tým. A událost neujde ani pozornosti televizního zpravodajství. A ke všemu se jedná o nepříliš vytíženou trať, kde leda tak maximálně hrozí střet s lesní zvěří nebo se zapomenutým loupežníkem. Většina filmu je maximálně nablblá. Mohl bych napsat, že film má silně absurdní až satirický tón, jenže právě postupem času se do filmu rozleze stupidní ráz, což ve výsledku působí značně škodlivým účinkem. Policejní hlídka se chová idiotsky (a homosexuálně??), televizní zpravodajství patrně představuje jakousi nezvládnutou odnož vysílání České televize, se zpravodajkou Lindou Bartošovou, která ostatně už ani ve veřejnoprávní televizi nepracuje, a vesnické obyvatelstvo v rámci záchranné akce a zachování pospolitosti jedná imbecilní formou. A nepřišlo mně jeho počínání nijak vtipné. Film naštěstí nerezignuje na vtipnou složku čítající i mnohé originální hlášky a gagy. Těch se ve vagonu urodilo solidní množství. Jenovéfa Boková je zde výraznou vůdčí herečkou, a hraje maminku děvčátku, která v každém záběru působí herecky zajímavě. Igor Chmela coby instruktor autoškoly a Ctirad Götz jsou nejvýraznějšími mužskými účastníky. Druhý jmenovaný má v oblibě myslivost, takže je to on, kdo obstará kulovnici. Jana Plodková skončí v podroušeném stavu vlivem rumových pralinek, Marie Ludvíková veze zpopelněné ostatky svého manžela v termosce, Jaroslav Plesl si střihl podivínského majitele čerstvě zděděného pohřebního ústavu, pak je zde trojčlenná hudební skupina mladíků, kteří se ještě nedohodli na názvu kapely, chytrý chlapeček, mladá žena v reklamním kostýmu papouška a Alois Švehlík coby tak trochu záhadný veterán z řad pilotů. Když se divák ocitá ve společnosti skupinky cestujících, což je naštěstí větší poměr filmu, je to fajn komediální záležitost s výrazným groteskním nádechem. Sekvence mimo uzavřený prostor vlaku jsou ale naprosto katastrofálně pitomé a trapné a nejsou optimálně zvládnuté, a bylo mně stydno, jak devalvovaly film. Jiří Havelka je schopný režisér, ovšem svůj neorganizovaný scénář měl podrobit dvojnásobné kontrole, aby eliminoval hluchá a trapná místa. Drážní inspekce si z filmu možná odnese hořké ponaučení. 6/10 (24.10.2022)

Nahlédnutí do české národní povahy. Havelkova sžíravá satira, uzavřena v mikrosvět obyčejného vlakového kupé, se vyjadřuje především k současnosti, k jevům, které poznamenaly životy nás všech. Barvitý vzorek lidské společnosti, ztvárněný před kamerou zástupem vynikajících herců nejen zvučných, ale i méně známých jmen, byl sezdán proto, aby náležitě zesmešňoval všechno to, co je nám tolik blízké a povědomé: velkohubé politiky, militantní xenofoby, bohorovné žvanily, idioty i chytrolíny, lháře, pokrytce, i ty, kteří myslí na sebe a své pohodlí. Že tak činí způsobem výhradně komediálním, není od věci: vždyť humor je nejúčinnější zbraní proti všem blbcům. (12.03.2022)