Bod varu

„ANO,  ŠÉFE! …“   Natočeno na jeden zátah. Prostě takovej kousek života… těch, co stojej za kusem flákoty na našem talíři v restauraci. Já vám nevím… když máte TAKOVOUHLE restauraci, měl by bejt šéfkuchař vyrovnaná osobnost. Když není, dopadá to v ní jako v hostinci „Na růžku“ (takže u Rumpála). Čekal jsem víc. Ale to snad všichni, co v hospodě dělali… Takový Pohlreichovo „Ano, šéfe“ má v sobě kolikrát víc VŠEHO! Ale pravda, nemá takovou kameru a není natočený na jeden zátah…   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nikdy jsem nebyl v restauraci. (Ne vole, Růžek se nepočítá!) 2.) Jsem Šéfkuchař. A už mi z toho jebe...   ///  Thx za titule „Daflor“.                  PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (17.01.2022)

Barantini na zlatém podnose servíruje samo peklo. Grahamův šéfkuchař Andy prožívá tu nejhorší směnu v životě. Přeplněný lokál, hygiena, známá kritička jako doprovod kámoše co mu dlužíte prachy a na telefonu exmanželka, která je vytočená, že nedal synovi dobrou noc. Chyby personálu, špatná komunikace, nedostatek času. Bod varu je o extrémech, ale takhle nahuštěný život je. Možná se neodehrává během jedné směny, ale týdne, co na tom? Ten tlak je neúnosný, každého složí. Otázka není jestli, ale za jak dlouho... (16.05.2022)

Herecky a formálně skvělý. Scénáristicky to ale bohužel dost pokulhává. Postavy od zaměstnanců po hosty jsou jednorozměrné figurky, nemají žádný zajímavý vývoj, dějové zvraty jsou buď na sílu nebo extrémně očekávatelné, no a závěr nepřinese ani překvapení, ani katarzi. Jen je prostě úplně logickým pokračováním toho, co se děje od první minuty a kdyby nastal v polovině filmu, nikoho to nepřekvapí. Škoda...námět, prostředí i nápad zpracovat to celé jako jednozáběrovku je skvělý. 7/10. (10.07.2022)

Ve velkobritském stravovacím zařízení se ten večer sralo snad úplně všechno. Začalo to nějakým těžce zneuznaným a zamindrákovaným kokotem z hygieny, nekompromisně hnědopišsky kázajícím HACCP jako písmo svaté a labužnicky si vychutnávajícím moc ze své jediné funkce v životě, kde jej kluci nebudou šikanovat a holky se mu vysmívat. (Tímto srdečně zdravím celé mužstvo těžce nemrdaných škodolibých masitých žen inženýrky Moravcové z KHS Ostrava a doufám, že si stále uspokojivě regresně vybíjejí svou neutěšenou realitu a životní prohry na chudácích, co jeden den v měsíci náhodou nevyplnili teplotu v ledničce).  A dál to možná znáte. Generální nenažerka totálně neschopná protekční papínkovská piča, která by neuřídila ani dopravu na dětském hřišti, druhé gastrohousle se cítí těžce podhodnocené a vyhrožují, do toho problémy s nefachčenkovskýma negrama v myčce, které nemůžete vylít, aby vás nějaký kancelační neobolševik náhodou neoznačil za rasistu a xenofoba, někdo se vysral na logistiku zásobování, čili musíte plácat humra na menu z tuňákových konzerv a týden leklé makrely, tolik překvalifikovaným kráječům je nutno co deset minut vyslabikovat slovo K-R-Á-J-E-T, aby při tom neustálém rozbíjení atomu chápali, co mají ve svém pracovně právním vztahu vlastně dělat, impulzivní omáčkář potřebuje každou chvíli odbornou psychoterapii, aby někomu nerozkopal držku, přičemž ostentativně flákající se barmani v tom shonu přispívají ke všeobecné kardiopohodě všech chvátajících tím, že si vykládají vtipy a flirtujou s kundama. A to se za chvíli otevřou dveře a dovnitř vtrhne banda civilizačně pokřivených, rozmazlených arogantních pamrdů, celých dychtivých jen na to, aby jim přinesli jídlo o 5 minut později nebo aby našli v gaspáču chlup toho negra z myčky a totálně vám rozjebali reputaci na asociálních sítích. Mezi nimi ke všemu tomu sraní dnes bude i jedno z těch vypatlaných hovad polrajchovského typu, dvouletým oborem kuchař / číšník renesančně vzdělané až k dokonalé intelektuálně filosofické moudrosti, ovšem profláknuté bulvárními mediálními žumpami pro bečící střihače ušima, tudíž vám bude celý večer povýšenecky s mentorskou dickcí vysvětlovat, že chuť v žádném, ale v žádném případě není ryze subjektivní disciplína a v té kachně vám k myšulínské hvězdě chybí přesně 0,035 mg koriandru. Kokot nafrněný! Když si k tomu ještě připočtete telefonicky neustále prudící ex, která vás chce odříznout od fuckana proto, že jste si za celou tu hektickou šichtu nenašel čas říct potrátkovi „dobrou noc“, dojdete k jednoznačnému závěru, že tohle se bez koksu prostě nedá, z něčeho takového by jednoho úplně klidně mohlo jebnout a „odvařilo“ by to snad i nejflegmatičtějšího šéfkuchaře světa. Prostě tenhle Barantini ukázal, že plnotučný, diváka brutálně stresující a nehtohryzný akční napínač až horor se dá v pohodě za pár šupů celý zmáknout jen v jednom interiéru a s pouhými deseti herci. (20.01.2022)

Film, ktorý neustále šlape ako hodinky. Stojí na hereckých výkonoch, zvedavej kamere a prirodzenosti, ktorá dokáže z tak vypätej situácie vytrieskať strašne veľa. Stephen Graham je výborný. Prostredie noblesnej reštaurácie tiež. Všetko je tam presné, zmotivované a náznaky hlbších problémov sú osviežujúce v rámci prehĺbenia charakterov, ale nezasahujú do perfektne vystavanej hlavnej zápletky. O to viac zamrzí koniec. Ten jediný, pôsobil ako päsť na oko. A pre mňa výrazne skazil celý dojem. Byť to uzatvorené menej surovo a viac v kontexte načatých línií bolo by to za plný počet. Takto je to inak perfektná záležitosť s koncom, ktorý pôsobí nanútené a do celej atmosféry diela ( aj napriek tomu o aký koniec sa jedná) nezapadá. (18.08.2022)