Bod varu

Pozor, tenhle film nezachycuje autenticky dění  ve fine restauraci. Jde o drama z kuchyňského prostředí, ve kterém se téměř všechno pokazí. Perfektně natočený (jakože fakt bez střihu na čtvrtej pokus?! wow!) a perfektně zahrané, i když ruku na srdce, to že kamera většinou nezabírala to, jak herci vaří a připravují jídlo, má svůj důvod. (02.02.2022)

Objektívne síce za štyri hviezdy, ale aj napriek zbesilému tempu, skvele zahraným úlohám, vhodne zvolenému prostrediu a kvalitnému scenáru ma Boiling Point príliš nestrhol. Že je to v kuchyni v reštaurácii slušné peklo, o tom sa rozhodne hádať nebudem, len mám dojem, že na Slovensku a asi aj v Čechách je v stravovacích zariadeniach oveľa väčší bordel a ak by som sa sťažoval na niečo nedovarené, tak by ma skôr vyhodili ešte so šťavnatým komentárom. Ono trochu to tam lepšie zmenežovať a reštika by fungovala lepšie, v Boiling Point som mal dojem, že najväčším problémom boli ľudia (nedostatočné objednávky, vedúca úplne mimo realitu, nejaký ten flákač v kuchyni...). 70% (22.05.2022)

Boiling Point je v podstate taký gastronomický Uncut Gems, ktorý stavia všetky svoje esá na vyhrotenú atmosféru, nepoľavujúce tempo a kvalitné herectvo. Divák už od prvých minút cíti tlak hromadiaci sa pod bublajúcim hrncom a všetko nasvedčuje tomu, že v závere poriadne vykypí. Šéfkuchára londýnskej päťhviezdičkovej reštaurácie Andyho čaká spolu s jeho posádkou veľmi ťažký večer, ktorý sa odohráva iba pár dní pred Vianocami. Dohodnutých je príliš veľa rezervácií, hoci jedla nie je dostatok. Čelia puntičkárskemu kontrolórovi a do toho sa medzi hosťami nečakane objaví aj Andyho mentor a prísna food-kritička. Hektická jednozáberová jazda zachytáva silne vťahujúcim spôsobom nekompromisnú stránku gastrobiznisu a stres, ktorému v tomto odvetví čelí celý personál. Zariadiť, aby tento večer dopadol bez katastrofy, vôbec nie je jednoduché. Každá z vedľajších postáv totiž spracováva aj svoje osobné problémy a ten, kto im má ísť príkladom, si zas prechádza zdrvujúcou osobnou krízou. Režisér a spoluscenárista Philip Barantini nám servíruje skutočnú britskú lahôdku. Ak však máte alergiu na orechy či vysoký tlak, dajte si pozor. Bon Appétit! (05.02.2022)

Po delším čase jsem se zase jednou dostal k filmu, který se zabýval stylovým stravováním. A jak už to tak s takovými snímky bývá, personál se potýkal s mnohými překážkami jak na své straně tak na straně hostů. Já osobně dělím hosty restaurací na tři druhy. Ten první se přichází dobře najíst (z důvodu, že doma kvalitní jídlo nemá a žije z polotovarů, nebo proto, že si chce pochutnat, aniž by musel zase vařit) a bývá obvykle vděčný a zdvořilý. Druhou skupinu tvoří sebestřední kkti, kteří si zvedají ego buzerováním servírek/ číšníků (a když se opravdu daří, tak i kuchyňského personálu), jídlo je prakticky nezajímá jako pokrm; používají ho jen jako záminku k prezentování svého vnitřního ředitele zeměkoule. A třetí podmnožinou jsou latentní sebevrazi s alergiemi na kdeco, pro něž je návštěva restaurace adrenalinovým sportem ve stylu ruské rulety. Tvůrci mají kupodivu buď stejný nebo velmi podobný pohled na věc, protože ve svém filmu obsáhli vše výše jmenované, ale středobodem všech problémů byl stejně ten magor v kuchyni, před nímž museli schovávat i mouku a práškový cukr. Filmy na jeden záběr možná fičí, ale já a odborový svaz střihačů si o tom myslíme své. / Poučení: Najez se radši doma, tam alespoň víš, kdo ti plive do jídla. (23.02.2022)

Neviem, v čom je tu tá výnimočnosť, že to získava také vysoké čísla. V podstate sledujeme len zábery z reštaurácie, unavený personál a často nepríjemných zákazníkov. To môžu postaviť kameru do hocijakého obchodu u nás a majú film ako vyšitý. Nepríjemný dokonca nebudú len klienti, ale aj ten personál, my sme už popredu. (14.01.2022)