Bod varu

Mám to přesně mezi silnými 4* a slabými 5*, ještě si ale počkám na to, jak se mi to rozleží v hlavě. Já bych ten plný počet hrozně rád dal, protože je to skutečně mistrně natočené, dost uvěřitelně zahrané (ačkoli u hlavního herce bych drobné výčitky měl) a hlavně mě naprosto fascinovalo, jak dokonale a přesně se to dokázalo orientovat v tom restauračním chaosu. V žádné luxusní restauraci jsem sice nikdy nedělal, ale nějaké zkušenosti z tohohle oboru mám trochu zažité a hlavně taky odpozorované, takže sám moc dobře vím, jak moc velký to je zmatek a řehole, mít plnou restauraci a ve všem se perfektně orientovat. Sice kuchaři tady dělají pár věcí, které by v luxusní restauraci nesměli ani při všech problémech co tu nastanou, ale s tím takový problém skutečně nemám a pro přesnou představu to postačí naprosto dokonale. Hodně se mi líbí taky to, jak je to celou dobu vedené. Sice zamrzí, že se zde dalo rozehrát víc (třeba se zákazníky u stolu č.7) a to s těmi oříšky je docela předvídatelné a když na to konečně dojde, na chvíli celý ten dojem "obyčejného dne v luxusní restauraci" trochu přestane fungovat, ale jinak to celé šlape skutečně velmi dobře a uvěřitelně. Navíc dost oceňuji i to, že se to nesnaží přicházet s nějakými přehnanými problémy jen proto, aby to celé působilo hektičtěji. Právě naopak, až na výše vyjmenované mínusy je to hektické přesně tak, jak to může při normální směně být. A ani se to nesnaží tuhle profesi příliš démonizovat, jelikož to není naplněné jen samými průsery. Spíš to ukazuje, jak moc si hosté stěžují na úplné chujoviny a doufám, že těm, co Bod varu uvidí, nějak dojde, že některé jejich problémy s obsluhou a jídlem mohou být úplně absurdní a kdyby byli v kůži toho číšníka nebo kuchaře, stěží by to zvládli líp. Velkou výtku mám ale k závěru, který už právě přehnaný je. Čistě metaforicky se dá brát docela v pohodě, ale vzhledem k tomu jak maximálně realisticky to je celou dobu vedené, tak to působí jako přílišné tlačení na pilu. Dokázalo mi to celkem dost pokazit celkově nadšený dojem, protože míň vypjatý konec by mi do toho seděl daleko víc, ale při psaní tohohle komentáře jsem se nakonec rozhodl, že tu slabou pátou hvězdu nakonec přidám. Ten důvod je celkem jednoduchý. Osobně začínám být docela vysazený proti filmům natočeným na jeden záběr, protože režisér počítá s tím, že jenom za tu formu ho budou všichni opěvovat a tak to většinou stojí jen na ní a obsah je buď slabý, prázdný nebo blbě vedený. Vždycky to dá práci, natočit film na jeden záběr, to nepopírám, ale postavit to na tom je pořád určitá forma odbytosti. Bod varu ale funguje přesně tak, jak bych si takový typ filmu představoval, takže si za to ten plný počet prostě zaslouží. Navíc to dost věcí rozvíjí i na pozadí, takže se rozhodně nejedná o žádnou vyprázdněnost hrající jen na formu, ne, Bod varu svůj jednozáběrový vizuál skutečně využívá dost inteligentně a pracuje právě i s obsahem. Ale ještě uvidím, až se mi to rozleží v hlavě, přinejhorším půjdu o hvězdičku dolů. Z toho se svět snad nezboří. Slabých 5* (22.01.2022) (méně) (více)

Nápad a realizácia geniálne: natočiť na jeden záber bez prerušovania celovečerný film s desiatkami hercov/štatistov odohrávajúci sa behom vyhrotenej šichty v reštaurácii, na ktorú sa vŕši jeden problém za druhým a je prakticky nulová šanca, že sa to raz zlepší. Samozrejme to nie je prvý raz, čo niečo také vzniklo. Treba ale rýchlo dodať jednak to, že i po toľkých rokoch od vzniku kinematografie by sa veci na jeden záber dali spočítať na prstoch pár rúk a jednak fakt, že nejeden raz ide skôr o SCÉNY na jeden záťah (legendárni Cuarónovi Potomkovia ľudí, slávne akčné sekvencie z Hemsworthovej série Extraction), než celovečerné filmy. A aj v tých v skutočnosti aspoň „pár“ strihov spravidla je (Hitchcockov Povraz). Čo sa týka Bodu varu, kuchársky chlebíček je brutálne hardcore vec len pre najdrsnejších. Poetické feel good relácie o varení sa vám snažia tvrdiť opak, no v realite je reštauračný biznis čisté peklo a kto to robí dlhodobo, tak má buď nervy zo železa, alebo ho to časom doženie k alkoholu/drogám/psychickej poruche a rozpadne sa mu akýkoľvek súkromný život. V najlepšom prípade sa stane slávny, ale cena, ktorú za to zaplatí, bude taká vysoká, že sa na smrteľnej posteli bude pýtať: „Stálo to za to?“ V tomto smere je Bod varu vynikajúca bomba zaslúžiaca si 4*. Fakt si ani neviem predstaviť, aké náročné muselo TOTO natočiť TAKTO. Bežný civil si to asi nevšimne, čo je zrejme škoda, ale každý, kto tomu rozumie, vidí, že kamera postavy nespúšťa z pohľadu ani na sekundu. Je im neustále v pätách, je pri nich vo vyhrotených okamihoch, ale i v humornejších momentoch (nie, že by sa tu takých v tento otrasný večer našlo veľa). Dával som si pozor, či sa vo filme nevyskytne zopár momentov, kedy napr. postava vojde zo svetla do úplnej tmy. Vtedy zvyknú rafinovanejší režiséri kameru vypnúť a nastrihnúť do toho nasledujúcu scénu, čiže aj filmy, ktoré vyzerajú, že strih nemajú, ho majú. V Bode varu som si ale nič také nevšimol, čo znamená, že tu fakt buď nie je ani jeden strih, alebo je tak dobre schovaný, že ušiel mojej pozornosti. Dole klobúk i pred hercami. Samozrejme, herci v divadlách bežne hrajú dvojhodinové predstavenie s tonami textu. Ja ak sa mám naučiť 4 vety naspamäť, mám problém a oni hovoria dve hodiny v kuse. Takže v porovnaní s nimi to po tejto stránke herci v Bode varu možno zas až tak ťažké nemali, keďže sa neustále striedajú, aby každý chvíľu ťahal pílku. Na druhej strane, vieme, aká je bežná prax pri natáčaní filmov: spustí sa kamera, pár sekúnd beží, herci si vymenia pár viet, strih. Tu žiadny strih nie je. Takže áno, trvám si na tom: dole klobúk aj pred hercami. A najviac samozrejme pred šialeným Stephenom Grahamom (Gangy New Yorku, Honba na čarodejnice s Cageom), hoc Vinette Robinson mu výdatne šliape na päty (s heslom „šéf je síce dôležitý, ale jeho zástupca niekedy dôležitejší“). Potešila ma tiež prítomnosť môjho kedysi obľúbeného Jasona Flemynga. Kontakt s ním sa však na báze divák/herec za posledné roky stratil, až ma manželka musela po dopozeraní upozorniť, že to bol Jason. Výprava mi pripadala tmavá, neveľmi atraktívna, ale zas je to „realistická“ reštaurácia, takto to zrejme malo vyzerať. No a teraz zlé správy. Kto čaká jazdu na jeden záber, užije si ju. Komu je to fuk a chce proste „len“ dobrý príbeh... má smolu. Scenár je fakt mizerný. Keď som si ho spätne rekapituloval, dospel som s vyvalenými očami k záveru, že vlastne temer žiadna (!) dejová linka nebola ukončená (rasista, samopoškodzovanie, alergia). Chápem, Bod varu sa odohráva v reálnom čase, takže sa tieto veci zrejme doriešia „zajtra“. Ale vadí to. Veľmi to vadí. A keďže som vedel, že je to film na jeden záber, dával som si na to špeciálny pozor. Takže mi doslova vrazili do očí momenty, kedy si „hlavní“ herci očividne museli oddýchnuť a tak ich v daných momentoch kamera opúšťa a zameriava sa na absolútne zbytočné scény, ako je tá s umývačom riadu pri vynášaní smetí. A prekážalo mi, že pokiaľ som to správne pochopil, malo ísť o špičkovú reštauráciu, ktorej na začiatku „hygienik“ odoberie dôležité body v hodnotení za relatívne drobnosti a napriek tomu kuchári servírujú jedlo na tanier holými rukami a ochutnávajú krém lyžičkou priamo z misy a následne do nej použitú, fajnovo obliznutú lyžičku vrátia a podávajú zákazníkom. Rozhodne to nepozerajte, ak čakáte feel good film á la Šéf Jona Favreaua. Dokonca i pomerne drsný Dokonalý šéf s Bradleym Cooperom oproti tomuto vyzerá ako rozprávka. Je pravda, že kvôli dynamickému a frenetickému tempu rozprávania som to sledoval so zatajeným dychom ako najnapínavejší triler, ale po opadnutí nadšenia som si začal čoraz naliehavejšie uvedomovať nedostatky. Nebolo ich málo. Takže za formu 5* a za ostatné 2*. Kompromis: 3*. (04.03.2024) (méně) (více)