Mys hrůzy

V souboji se Scorseseho remakem plichta. Oba filmy jsou velice dobré. Novější verze je (samozřejmě) režisérsky nápaditější, jistá dějová naivita však víc sluší téhle z roku 62. Herecké obsazení také přinejmenším srovnatelné: Mitchum je minimálně stejně dobrý jako De Niro (mně se dokonce zdál ještě lepší, jeho postava má v sobě víc zla utajeného, než vystaveného na odiv, jako je tomu v novější verzi se - symbolicky - markantně potetovaným Cadym), starší verze má výhodu v Peckovi, novější v Jessice Lange. Jak jsem již říkal, spravedlivá plichta, již symbolicky stvrzuje Hermannova hudba, kterou v hojné míře použil Elmer Bernstein do Scorseseho verze. (16.11.2013)

,,...AJ TAK SI SA ONESKORIL O DESAŤ MINÚT." ,,JE CHYBA UČIŤ ŽENY VYZNAŤ SA V HODINÁCH." __ O pôvodnom ,,Mys hrôzy" viem odkedy som pred rokmi videl jeho remake pod zručným Scorseseho vedením, no napriek môjmu záujmu som si z rôznych príčin k nemu dlho nevedel nájsť cestu. V istých smeroch ide o pomerne priamočiare dielo oproti ktorému je verzia z roku 1991 nakrútená o čosi dráždivejšie s lepšie prepracovaným scenárom. Robert Mitchum je absolútne diabolský a vo viacerých ohľadoch ešte lepší než De Niro. V danej dobe by som si v jeho úlohe ešte dokázal predstaviť Kirka Douglasa. Sugestívne mrazivý soundtrack, v ktorom Bernard Herrmann použil známe prvé štyri tóny z Beethovenovej ,,Osudovej" zahrané pospiatky, patrí medzi tie vrcholné počiny, ktorými si tento skladateľ zaistil nesmrteľnosť na poli filmovej hudby. (518. hodnotenie, 60. komentár k filmu) (24.09.2016)

Při vší úctě - nevím nevím, jestli by zvažovaný Alfred Hitchcock tento snímek natočil lépe, než méně známý, ovšem úspěšný režisér J. Lee Thompson (např. Děla z Navarone, Mackennovo zlato), který zde udržuje napětí snad v úplně každé vteřině a film se mu opravdu povedl. Gregory Peck (Bowden) a Robert Mitchum (Cady) jsou vynikající, hudba Bernarda Herrmanna mrazivá a celý tento černobílý klenot dýchá zvláštní atmosférou, kterou jsem však dokázal vstřebat a ocenit až na několikáté zhlédnutí. Ovšem o to radši si dnes tento film pouštím. Líbí se mi především vykreslení postavy advokáta Bowdena, který se postupem času - v nervydrásající hře - mění z poctivého a slušného občana, v osobu Cadymu ne nepodobnou. P.S. Tam, kde v novější verzi Martin Scorsese svůj film graduje, tak tady Thompson naopak přichází o plusové body. Závěrečná půlhodina je totiž extrémně natahovaná. (17.11.2009)

Co se stane, když do života slušného a spravedlivého člověka vstoupí zlo v podobě propuštěného trestance aneb Od právnických kliček, zastrašování a psychoteroru až k zápasu muže proti muži zbavenému jakékoli civilizační slupky. Výtečný thriller, jehož remake (M.Scorsese) více psychologizuje a dovoluje si zpochybňovat v originále zcela kladné charaktery. Nebo si snad dovedete představit, že by G.Peck zatajoval důkazy nebo měl milenku?! (09.03.2008)

Horší než Scorseseho remake, ale rozhodně ne o moc. Největší rozdíl vidím v naprosté bezúhonosti a morální převaze právníka Bowdena v podání Gregory Pecka. Z příběhu se stane klasický souboj dobra a zla, což mne trochu zklamalo (remake je v tomto směru lepší - Bowden není až tak dokonalá postava, nemá čisté svědomí). Naopak velice příjemně mne překvapil Robert Mitchum. Tak skvěle zahraného Cadyho jsem nečekal. (10.11.2005)