On se bojí

První segment v bytě / na ulici / v obchodě je kongeniálně zfilmovanou paranoiou. S husí kůží a otevřenou pusou jsem byl svědkem úvodu jasného filmu roku, filmu, na který jsem čekal celé desetiletí, který mě dostával do cinefilského transu každým záběrem, střihem, výrazem či pohybem Joaquina Phoenixe. Druhý, odlehčený a komičtější segment pořád držel laťku vysoko a vzbuzoval zvědavost, co přijde dál. Ale od segmentu v lese začal film dějově ztrácet všechno, čím si mě získal. A stal se nesourodým spatlancem motivů a metafor, které v psychologické studii hlavní postavy nedávají smysl. A pokud mají dávat, divák už dávno ztratil zájem je rozklíčovávat. (23.10.2023)

Ari Aster je skvělý režisér a těším se na jeho další filmy. Točí filmy, které hodně vybočují a hodně převyšují to, co se teď jako horory tvoří. A je to paráda. Hlavně ty náměty jsou vcelku originální, celé je to takové reálné, že to vlastně vychází z témat běžných životů běžných smrtelníků. Člověk je většinou dost nepřipravený na to, kam se bude děj vyvíjet atd… "Beau Is Afraid" je solidní bizárek směřující od zombie hororu, přes "Misery", až k psychedelické "Alence v říši divů". A to jsme teprve v polovině, takže nějaké to překvapení se ještě najde (objevení něčeho nečekaného na půdě). Kromě toho jednotlivá dějství jsou přerušena nějakou brutálnější scénou (ale nic extra šokujícího nečekejte). Neškodný příběh o tom, jak těžké je se dostat na pohřeb, se přehoupne do úvahy nad tím, jaký vliv má výchova matky na psychiku dítěte v dospělosti aneb hledání sebe sama. Celé to tak stojí hlavně na nápadité režii a (několika)roli Joaquina Phoenixe, který ukazuje herecké schopnosti v celé své nahotě (doslova). Hlavní problém filmu je, že je příliš dlouhý. Hlavně ve druhé polovině se vleče jako špatný acid trip. Budete mít problém rozeznat, co je skutečné a co představy hlavního hrdiny. Doufáte, že na konci se dozvíte odpověď na tu obrovskou otázku a bohužel se nedozvíte. To je podle mě největší problém tohoto filmu. Celou dobu přemýšlíte, co je skutečné a co je šílená představa, a oni vám na to nikdy neodpoví. Zatím nejslabší film Ariho Astera ale i tak… film jako žádný jiný a je nutné ho vidět. /70%/ (24.02.2024)

Ari Aster a jeho excesivní autorská onanie. První tři čtvrtě hodiny a pár povedených pozdějších momentů nedokáže vykoupit tu neospravedlnitelnou tříhodinovou délku, v níž i přes přemrštěnost a bláznivost všech událostí děj plyne, jako když neplyne. Natahovat sedmiminutový kraťas na tři hodiny není jen tak. U svého nejdražšího filmu si studio A24 mělo dovolit plácnout občas tvůrce přes prsty a hodit mu do toho nůžky. A neexistuje, aby si tenhle film vydělal byť třeba polovinu svého rozpočtu zpět, neexistuje. (18.05.2023)

Ari Aster a jeho artový bizární mind fuck, ale zároveň jeho nejslabší film. Asterův Midsommar i Hereditary mám rád, jde rozhodně o osobitého a zajímavého nového tvůrce, jenže tady se poprvé odklonil od hororu a natočil divný žánrový mišmaš, který za mne fungoval jen v prvních dvou čtvrtinách, následující dvě čtvrtiny mi přišly divné a nudné zároveň. Joaquin Phoenix je samotářský podivín, kterému náhle zemře matka a dějí se mu divné a bizární věci, které dost často nedávají smysl, zkrátka od reality má film daleko. První akt mi přišel super, jelikož je tu hezky zobrazený chaos v ulicích plný divných lidí, občas nějaká mrtvola a některé situace se nečekaně vtipné vyhrocují a patří to k nejlepší části filmu. Druhý akt je ještě taky v pohodě, je roztomile divný a má docela šokující konec, třetí akt je už velká podivnost, kde je zahrnutá animace a divácká pozornost lehce upadá, naštěstí se vyhrotí finále třetího aktu, které je nečekaně akční no a finále mi přišlo už zoufale zdlouhavé, nudné a taky zbytečné. Divný film, ve kterém se sice toho děje spousta, ale i tak jsou 3 hodiny neskutečně moc a těch pár zajímavých zábavných scén je opravdu poskrovnu. Phoenix zahrál skvěle, ale jsem rád, že je ten film za mnou. Z žánrovných posledních podivností mi Mother i Men sedlo daleko více. 5.5/10. (18.06.2023)

Matkology: ve filmu – o divnolidech, od divnolidí, pro divnolidi.... Na první pohled nejnovější příspěvek od studia A24 a vizionáře Ariho Astera [který mě naprosto uzemnil svým děsivým debutem Hereditary a folkovým anti-horrorem Slunovrat] Beau Is Afraid působí jako psychologická sonda do hlavy mentálně labilního člověka (který by neublížil ani mouše), jež klade výrazný stylistický a estetický důraz na neustálý pocit paranoie a strachu, který sžírá diváka zevnitř jako mor. Ve skutečnosti tahle šílenost pro pseudo-psychology nabízí víc otázek než odpovědí a je interpretačně otevřená víc, než by bylo pro mou hloupou palici zdrávo.... Je to černá komedie, mysteriózní horor, psychologický drama o mezilidských vztazích, nebo snad jen rádoby surreálný bizár, díky němuž si Ari Aster na režisérský sesli honí svoje tvůrčí ego tím, že absurdně převrací žánrová i narativní pravidla prdelí naruby? Tím vším tenhle film je a zároveň není.... Logika? Racionalita? Pravidlo příčiny a následku (aka kauzalita, hahaha)? Příběh dávající hlavu i patu? Ale kdeže, koho to kurva zajímá; Ari Aster si tady dělá co chce a je mu jedno, co si o tom myslí ostatní.... Samozřejmě, první třetina kde neviňátko Joaquin Phoenix bojuje proti zvrhlému "ekosystému" prapodivného městečka je neskutečně nápaditá a inovativní 10/10 záležitost; pak už celková poutavost bohužel klesá a pacing na rozmezí tří dalších kapitol [zahrnující například animované meta-divadelní intermezzo] a naprosto random epilogu je dost nekonzistentní. Jedno je však jistý: dávejte si majzla, co říkáte svýmu terapeutovi.... PS: celej film jsem myslel na smažák v pitě co dávaj u okýnka na Český, mohu doporučit všema dvaceti. #SVP (12.05.2023)