Oběť

Měl jsem v celku vysoká očekávání, která se naplnila, ale úplně jinak, než jsem myslel. Oběť je citlivým vhledem do sociálních problémů a rodinných vztahů, který nám je zprostředkován přes ukrajinskou matku samoživitelku a jejího syna, kteří se dostanou do střetu s jinou menšinou, Romy. Pravda bývá zpravidla jen jedna, ale tady je pravd více, a přesto má každá pravda nějaké morální ponaučení. Michal Blaško je režisérský talent, který vytvořil snímek, jehož každou minutu jsem s úžasem hltal. [LFŠ 2023] (06.08.2023)

Michal Blaško je rozhodně jedním z režisérů, které je dobré sledovat. Asi si umím představit výraznější konec tohoto psychologického dramatu, ale to je jediná výtka. Obsazení ukrajinských herců do hlavních rolí sice vypadá strašně aktuálně, ale přišlo ještě před válkou na Ukrajině. Vita Smačeljuková je každopádně jako matka řešící bezvýchodné dilema dokonalá. (18.01.2023)

Nejde o žádný filmový trhák, ale scénář zato zobrazuje na jednom nejednoznačném příběhu z prostředí ukrajinských imigrantů jednak složitost jejich situace a jednak velké morální dilema, kdy jedna zdánlivě nevinná lež spustí nezadržitelný příčinný řetěz závažných událostí se společensky nebezpečným přesahem. Film sice nepřináší kromě řady otázek žádné odpovědi, ale nutí k hlubšímu zamyšlení, což není málo. (04.01.2024)

Irina je jediným propracovaným charakterem (typově přesná Vita Smačeljuk), všechny ostatní postavy (včetně syna) působí neživotně a zkratkovitě (co může fungovat v rámci žánru krimi, tak u psychologického dramatu nemůže stačit na vybudování uvěřitelného fikčního světa). Onen fikční svět je vůbec velkou záhadou. Většina exteriérů působí jak normalizační dobovka (vybrané lokace ze Znojma, Ústí nad Labem a Litvínova), čímž značně podporuje stereotyp evropského sociálního dramatu "z východu." S neutěšenými reáliemi současného Česka pracovali daleko lépe například Staříci, zde padla realističnost za oběť obrazové stylizaci. Po dlouhé době je u českého filmu znát práce s více plány ve zvukové stopě, což ovšem naráží na nepříliš povedené herecké výkony. Takže sice slyším, co si v autobuse lidé mezi sebou šeptají, ale ta nepřirozenost tahá za uši. Vedlejší a komparzní role jsou vůbec velký problém, vysoká míra strnulosti se tu vydává za civilní herecký projev. Mediálně známý případ z Břeclavi je velmi atraktivní, protože nabízí drama až skoro antických rozměrů, proto je však o dost těžší ho zpracovat tak, aby nepůsobilo tezovitě a pateticky (reklamně přehnaný kraťas Strach z roku 2013, zpracovávající stejný příběh). Oběť nenabízí patos, jen jednostranné neživotné konstatování postrádající nějakou míru ambivalence, kterou by si takové téma zasloužilo. (26.03.2023)

Viete, keď chcete oscara, obsadíte retardov, zberačov a inú háveď, dej buď holokaust alebo rakovinka a soška je doma. Blaško splaško chcel lva a slnko, tak zobral trend, ukrajinu a cigánov a hopsa šupsa, slnko je doma. Češkovia mu na tento kalkul našťastie neskočili. A ten čurák ešte urobí takýto film, ktorý je ako náboj do dezolátskych hovnometov. ODPAD! (27.04.2023)