Režie:
František FilipScénář:
Jiří HubačKamera:
Vladimír OpletalHrají:
Ladislav Pešek, Miloš Nedbal, Ota Sklenčka, František Filipovský, Jiřina Šejbalová, Bedřich Prokoš, Josef Patočka, Darja Hajská, Libuše Švormová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh o setkání abiturientů píseckého gymnázia, příběh o přetrvávající síle přátelství, lásce, čestnosti a povinnosti autora Jiřího Hubače a režiséra Františka Filipa patří k nejkrásnějším inscenacím České televize. A patří také do dlouhé řady vynikajících a nejsledovanějších filmů, inscenací a seriálů, které režisér František Filip během pěti desetiletí svého tvůrčího působení v televizi vytvořil. Dílo F. Filipa je prostoupeno hřejivým porozuměním pro všechno lidské, vyzařuje povzbuzující úsměv a naději. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (116)
Kdo chce vidět herecké výkony vpravdě strhující, musí se na Nezralé maliny podívat. Nevzpomínám si, že bych kdy viděl v českém filmu něco podobného, co předvedl Miloš Nedbal v závěrečné scéně na kostele v Telči - byť postsynchronně. Já vím, že málokdy je žák lepší učitele (pokud je učitel kvalitní), ale od něj se spousta dnešních herců starší generace na DAMU učit mohla - tak kde jsou, sakra, výsledky? Dnešní herci by se do jednoho měli nechat inspirovat a stejně by to mnohým nebylo moc platné... Pochvalu zaslouží scénář - jméno Jiří Hubač hovoří za vše. Spousta vět by se dala vyjmout a nechat zarámovat... "Člověk začne chápat život jedině když myslí na smrt." "Člověk má mít jednu pořádnou nemoc, která ho ochrání od těch ostatních." "Kde je vůle, tam je i cesta." Toliko banální zápletka se v průběhu filmu rozvine ve vícerozměrné drama, které eskaluje právě až k výše zmíněnému katarznímu monologu. Nemám rád filmy, u nichž herectví zastiňuje druhořadou technickou kvalitu filmu, ale zde jsem schopen udělat jednu z mála výjimek. Čistých 5*. ... Jediné, co by bývalo pomohlo k mému dokonalému zážitku, by bylo bývalo natáčení v Písku, kde se ostatně celá předloha odehrává. ()
O smyslu a poslání této dnes již klasické televizní inscenace bylo napsáno a vyřčeno mnoho velkého. Snad nejlépe vystihl své dílo dramatik, spisovatel a scénárista Jiří Hubač, který kdysi poznamenal: Nezralé maliny jsou o přemýšlení o stáří, tedy vlastně o životě. Teprve ve stáří totiž přicházíme na to, co mělo a nemělo smysl, jaké jsou hodnoty a jistoty, jež třeba marně hledáme. V tomto zralém věku se člověk může zbavovat všech zbytečností, marginálií. Ale chtěl bych zdůraznit, že většinou nijak zvláště nezmoudří. Spíše se stává opatrnějším. Dalším mýtem je, že stáří je krásné. Není. Je to ztroskotaná loď, která ale má jednu výhodu: nacházíme určitý klid a mír a na všechny věci, jež nás dříve vzrušovaly, se díváme s určitým nadhledem. Scénář o setkání bývalých spolužáků maloměstského gymnázia, které ne náhodou připomene jinou slavnou abiturientskou slavnost a sice Šrámkův Měsíc nad řekou, dovedl Hubač napsat bez příslovečného nádechu povrchního sentimentálního patosu a přitom s hlubokou životní moudrostí a emotivní silou. Komorní příběh čtyř zralých mužů, kteří rekapitulují svůj minulý život a přitom zjišťují, že je vlastně neustále obklopovala podvědomá trýznivá samota, je neopakovatelným hereckým koncertem veteránů českého divadla a filmu Miloše Nedbala, Ladislava Peška, Františka Filipovského, Oty Sklenčky a Jiřiny Šejbalové. Superlativů na vrub všech zúčastněných zde zaznělo také mnoho a pro některé z nich znamenaly Nezralé maliny vrcholné zakončení jejich umělecké dráhy. Závěrečná scéna na zvonici kostela, kdy dojde k symbolickému odpuštění a usmíření, dojímá a ohromuje zároveň. A napovídá, že ryzí přátelství je nade všechny křivdy světa. ()
Hrůza. Od samého začátku mi byly všechny hlavní postavy, s výjimkou Nedbala, až nechutně nesympatické. Jaká škoda, že vnoučata nezamykala Peška v pokoji důsledně, a on se tak volně pohyboval po plátně a otravovat život všem okolo. Mohli jsme být ušetřeni jeho doslova svazáckého nadšení a jeho moralizujících řečí, ze kterých by vrhl i Mirek Dušín. Nejlepší postavou byl bezesporu Nedbal, minimálně na začátku příběhu. O něm jediném se dalo říct, že věkem člověk moudří (pokud by tohle přísloví platilo, ani si nechci představovat, jak vypadali Pešek se Sklenčkou v mládí, vyplývalo by z toho, že v Písku maj kromě zvláštní školy i zvláštní gymnázium). Samozřejmě bylo naprosto jasné, jak příběh skončí, že se Nedbal polepší. Stejně jako se nemusím dívat na rozbíjení věcí, mučení zvířátek a dalších podobných věcí, nechtěl jsem být svědkem ani tohoto, proto jsem už sledoval film jen jedním okem. Že já radši to oko nezavřel, to, co předvedl Nedbal v rámci svého pokání na té zvonici, překonalo mé nejhorší představy a film oprávněně letí do odpadu. Jediné plus zaslouží Hubač za to, jak hezky a přirozeně zakomponoval do děje Nedbalovu pleš ("z toho vzteku mi slezly vlasy!") a za výrok, který přibližně zněl, že jako člověk začíná víc chápat život, když přemýšlí o smrti. ()
Je to zaujímavá náhoda, že tento film o pomaturitnom stretnutí išiel presne v čase nášho stretnutia zo strednej. Akurát v našom pripade je to o 26 rokov menej. Snáď z nás o toľko rokov nebudú takíto nevrlí rozhádaní dedkovia, ktorí sa okrem hudby zmôžu len na melancholické spomínanie. Odpustenie starých hriechov je jedným z mála zaujímavých momentov filmu, inak to boli len kvalltne zahrané nezáživné dialógy. ()
Nezralé maliny zprvu připomínají poslední jízdy starých pardálů typu Going in Style nebo Bucket List, přesunuté do prostředí a doby marasmu normalizace - škoda že nejdou víc tímto směrem. Nakonec se děj stočí na poměrně obyčejný třídní sraz po 50 letech, což je tím méně zajímavé, čím více je to sentimentální. Nicméně všichni herečtí velikány i v jejich pokročilém věku to utáhnou na svých bedrech, zejména Nedbalovi na sklonku života přihráli Filip s Hubačem jednu z jeho největších filmových rolí. ()
Galerie (12)
Photo © Česká televize / Vlasta Gronská
Zajímavosti (11)
- Miloš Nedbal obdržel po premiéře snímku titul Národního umělce a dával si to souvislosti se svou životní rolí Šandrocha právě v této inscenaci a byl scenáristovi Hubačovi do konce svého života za to vděčný. (sator)
- „Ta závěrečná scéna filmu ve věži byla zásadní. Kvůli ní jsme vybrali Telč. Oba pánové, Ladislav Pešek a Miloš Nedbal, vyšli na věž svěže. Dialogová scéna ve věži byla hotová za jediný den. Horší bylo dostat do té výšky tehdy nemotornou televizní techniku,“ uvedl Ivo Mathé. (SONY_)
- Když si Miloš Nedbal přečetl scénář filmu, tak ho postava Šáni tak nadchla, že okamžitě zavolal režisérovi Filipovi a řekl mu: „Buď tuhle roli zahraju, nebo se zabiju.“ (raininface)
Reklama