Doktor z vejminku

7/7 Vyložená lahoda. Doktor z vejminku sice patří mezi klasické seriály, které matou tělem, režie "pouze" Podskalský, název neasociuje doktora práv, ale medicíny, znělku opět dostal Matuška... ale to jsou taky jediné výtky, které bych k tomu měla. Je zajímavé, že pouhých 7 dílů bylo točeno v rozpětí let 1982-1985, ale znát je ten posun jen dětech a účesu Dany Kolářové. Během prvních pár minut jsem se stala se seriálem kamarád, měla jsem jasno o povaze hlavních postav, okamžitě jsem si je zamilovala a jednotlivé příběhy jsem přivítala s otevřenou náručí. Tohle je nadčasový kousek z Dietlova pera, o jakém se jiným jeho kasaštikům může jen zdát. A samozřejmě všechny dnešní seriály tomu nesahají ani po kolena. (30.09.2010)

Další seriál, který byl překonán svým hitem. Waldemar Matuška nazpíval skvělou píseň a ta se stala slavnější než seriál samotný. I tak si ale zahrála velká spousta kvalitních herců. Tím, že jsou případy skutečné pro mě navíc dostal ještě další, zajímavější, ráz. Samozřejmě nelze očekávat, že se v seriálu budou zpracovávat velké právní kauzy. A v socialistickém Československu tím tuplem ne. Přesto si myslím, že není seriál k zahození. Sice není úplně komediální - i když v epizodě Láska a úklady jsem se docela bavil, ale zajímavá sonda pod československou právní pokličku to byla. Je to spíš na nedělní deštivé odpoledne jako výplň. Ale úplně hrozná zase ne. (29.06.2020)

Lahodný cyklus na lahodné téma o lahodných lidech, který plně respektuje souřadnice doby (všemocmý referent místního národního výboru), ve které vznikl. Vesnice, v níž žije podzim života hlavní hrdina, skvěle ztělesněný další velkou osobností z nevšední generace Sováků, Horníčků, Menšíků či Kopeckých, Martinem Růžkem, zná neudržovaná zákoutí, náletový plevel na veřejných prostranstvích, větší či menší nesnáze mezi obyvateli menšího sídla, v němž každý každému dohlédne do talíře, ale i kroky na rozhraní nebo již zcela mimo rámec zákona. Na obou vnoučatech jsou patrny známky sílícího konzumismu. Povrch ale zůstává nezčeřen: družstvo funguje, rodina, svou úrovní ve fesnickém prostředí nadprůměrná, rovněž. Úsměv a nadhled tomu všemu dává pečeť nadčasového přesahu. A - jak dodává nejeden předkomentátor či předkomentátorka - zrcadlo, které toto díla vrhá na současnost, je nelítostné. Protože zobrazuje a odráží nesrovnatelné. (28.11.2011)

Místo kouzla tichých večerů, zas tahá lidi z malérů... Pásmo zábavných i dramatických epizodek ze života obyčejných lidí je nejen dalším skvělým autorským dílem scénáristy a spisovatele Jaroslava Dietla, ale především neobyčejně zdařilým obrazem soudobé české vesnice se vším, co k ní patří. Tedy pomluvy, neshody, sváry, malé i velké starosti, zkrátka problémy, se kterými si pokaždé ví rady zkušený advokát na penzi v neodolatelném podání Martina Růžka. Určitá nostalgie, která je s tímto seriálem takřka neodmyslitelně spojena, by neměla být překážkou k opětovným shlédnutím; vždyť podobných počinů, dramaticky, herecky i režijně zvládnutých, je v současnosti jako šafránu. (21.05.2017)

Když jsem zatlačil slzu nad vzpomínkou na mladá léta,uvědomil jsem si,jak pohodlný život jsme měli.Marná sláva-rozkradení republiky s poetickým názvem "Sametová devalvace",mě prostě postihla v tak blbém věku,že jsem věřil v lepší zítřky a plival na tehdejší režim.Ano-cinkal jsem klíčema-a dnes to přiznávám se studem v duši.Jinak jde o seriál,který je vlastně o ničem.Mimo dokonalé herecké partesy,se jedná asi o nejhloupější pitomost,jakou Dietl napsal.Stejně se na to dívám,protože nostalgie je prostě citová záležitost.Dvě hvězdy,za herce a úvodní píseň. (30.07.2021)