Zlaté oko

Pierce Brosnan typologicky zodpovedá mojej predstave Jamesa Bonda. Mojej predstave však nezodpovedá dobrodružný žáner filmu, takže som ho po presadaní z motocykla do lietadla prepol na komédiu a bez problémov dopozeral. Ani tri hviezdičky som nemohol ponechať, lebo aj ako komédia ma film dosť štval napriek tomu, že istú skupinu divákov môže pobaviť. (28.11.2020)

Když se nad tím intensivně zamyslím (ačkoliv potřeba intensivního zamýšlení nad Jamesem Bondem je téma na diskusi samu pro sebe), tak je Zlaté oko zlatým standardem, podle kterého moje podvědomí posuzuje všechny ostatní Bondy. Myslím si, že jsem možná některé Conneryovky viděla dřív, ale přece jen jsem devadesátkové dítě a tak mým Bondem byl vždy zejména Brosnan a na srdíčkové úrovni jím zůstává dodnes. Také jsem se tady poprvé zamilovala do hudby Erica Serry, než proběhla naprostá láska u soundtracku k Leonovi. Rozběhnutí motivací a přesouvání mezi různorodými lokacemi je tady orchestrováno tak, že nenamítám ani slovo, a ještě se z toho tetelím radostí. Důležitou roli pro mě hraje i to, že postava Izabelly Scorupco je předně schopná a vtipná a až potom také krásná. A ještě zmínka na počest Alanu Cummingovi, jehož poslední slova si sama pro sebe vykřikuji častěji, než je možná zdrávo. (30.08.2016)

JB 17: První a zároveň nejlepší dobrodružství s Piercem Brosnanem. Po shédnutí Casina Royale si jsem jist, že veliký podíl na tom má režisér Cambell. Rvačky působí propracovaně a profesionálně, akční scény jsou originální a vyskytly se tu dokonce i nové nápady hodné Bondova formátu(což o dalších brosnanovkách říci nelze). A ikdyž hlavní zápletka zcela jistě vychází z Diamantů, nenaruší to celkový dojem a navíc film posouvá Bonda dál - směrem za studenou válku. Samozřejmě nalezneme tu několik scén, které by nevymyslel ani John Matrix z Komanda. Bond je frajer to je bez diskuze...Ale že je tak velkej frajer, kterej volným pádem chytí k zemi řítící se letadlo...Jediný co zapomněli scénaristé k téhle scéně a možná i k celému filmu dopsat je, že Bond by měl mít oblečený modrý plášť s velikým červeným "S"! (25.09.2006)

K téhle bondovce mám poměrně vřelý vztah, protože mě v roce 1995 přivedla zpátky k pozapomenuté lásce z dětství. Když se na ní však dívám z odstupu, vyvstává hned několik problémů. Předně: Timothy Dalton vykročil k úplně novému pojetí Bonda, které by osvobodilo sérii z jha okovů Studené válka ještě před pádem železné opony. Zlaté oko se však tváří, jako by celá tahle etapa (dle mého výtečná a produktivní) neexistovala. V polovině 90. let se vrací k dávno přítomné otázce: má Bond na konci milénia ještě smysl, nebo je to skutečně jen relikt skončené války ideologií a přežitého modelu zábavy? Tohle téma rezonuje v opakujícím se motivu "komunistického lapidária", ale především v trojím tázání postav. Natalia se Bonda ptá na jeho chlad a zastydlost u "chlapeckých" smrtících her se zbraněmi. Padouch Alec zpochybňuje Bondovu ikonickou roli "služebníka jejího veličenstva" jako přežitek ve světě, který ztrácí své jasné kontury. A konečně nová M, oproti konzervativním a tradicionalistickým předchůdcům více méně drsná a nevybíravá technokratka, Bonda označuje za misogynního dinosaura. Má pravdu, Brosnan (při vší snaze) v téhle roli skutečně působí dojmem tvrdohlavého reliktu moorovské éry. I když je mnohem přesvědčivější v akci a snaží se Bonda zároveň i lidsky vyprofilovat, jeho postava je pořád spíše "nádoba na třaskavou akci" než nějak působivý charakter s "craigovským" vnitřním napětím. Nelavíruje však jen on, s konceptem bondovky zápolí i Martin Campbell: prostřední část filmu je úmorná a zdlouhavá, chybí tu výrazné humorné momenty a nápaditější akce (všechno se vybíjí spíše v měřítku než v provedení). Závěr konečně chytře zakomponuje rychlý a funkční střih, dokonce sáhne i k fyzicky drsnějšímu střetu Bonda s padouchem. Problém je, že Brosnanovi se tyhle proměny věří jen těžko, i když má patřičně ironický pohled, jeho tvář i hlas jsou neustále až příliš blazeované a sedí skutečně nejvíc k "moorovskému" akčnímu kombajnu - on se při tom (přesně jak píše Woody) snaží o neptavděpodobnou fúzi všech dosavadních elementů této postavy. Nejasnost vyznění (je to bondovské drama, komedie, melodrama) zvýrazňuje otřesná hudba Erica Serry, která se míjí atmosférou jednotlivých scén a hodila by se spíše k lehce erotickému filmu či telenovele. Pozitiva? Výtečný padouch, který narušuje tradici megalomanských ničitelů světa osobní mstou za historické hříchy Impéria. Finále, které ukazuje, že Campbell umí do Bonda vnést značnou porci adrenalinu a dynamiky, když se oprostí od "bombastického kosení desítek nepřátel". Na zodpovězení otázky po "legitimitě" starého Bonda si série počká ještě dalších 7 let a odpověď není nakonec příliš příznivá. Z brosnanovské éry se časem stává tak trochu lapidárium, které nostalgikům skýtá spoustu příjemných vzpomínek, ale prach tu usedá až příliš nemilosrdně. (11.02.2004)

Po pravdepodobne nejdelsi pauze mezi bondovkou (6 let) se vraci Bond v podani Brosnana, kterej je muj jednoznacne nejoblibenejsi Bond. Netvrdim, ze je nejlepsi, me vicemene vyhovovali krome Lazenbyho a Craiga vsichni, ale Brosnana mam jako Bonda nejradsi. Jinak pribeh tyhle bondovky je klasika, takze tu mame zase nakej ten plan na ovladnuti sveta, ale tentokrat pribeh naprosto dostacuje, protoze tu je solidni zaporak Bean, ve vedlejsi zaporacky roli pekna mrcha Janssen, uchazejici bondgirl, v roli M tu mame poprve zenskou - Judi Dench a nastesti to je obcas nekterejma narazkama slusne vysvetleny ("Slysel jsem, ze novej M je zenska."), takze to nepusobi nak divne a Dench je v ty roli v pohode. No a hlavne hromada uz trikove docela povedeny a obcas hodne originalni akce. A pak samozrejme Brosnan, kterej zvlada s prehledem vsechno od baleni zenskejch, pres hazeni hlasek az po akci v tanku. Navic slusne hraje. No a hned si pri svym prvnim predstaveni v roli Bonda vybral pravdepodobne svoji nejlepsi bondovku. Na 5* to bohuzel neni, tak trochu uz to nema uplne to kouzlo tech starejch bondovek a je to spis akcnak, ale zase sakra povedenej akcnak. (15.02.2010)