Zlaté oko

První Brosnanovka má naprosto vše. Pro mě nejlepší Bond, badass Seana Beana, sympatickou a sličnou bond-girl a naprosto šílenou Famke Janssen, staronového Q a všechny atributy bondovek. Jestli se Martinu Campbellovi v kariéře něco povedlo, tak jsou právě jeho dva filmy s agentem s povolením zabíjet a ani po dvaceti letech neztratil snímek nic na kvalitě...90% (14.11.2015)

"007, musím vám připomenout, že máte povolení zabíjet a ne porušovat dopravní předpisy." Jenže zkuste jezdit po Něvském prospektu tankem nebo skákat s motorkou z prudce klesajícího letadla tak, abyste neporušili dopravní předpisy. To neumí snad ani úřadující postelový šampion Bond, tedy James Bond, tentokrát poprvé s vizáží č. 5 - typ Brosnan. Ale nechme dopravu dopravou, protože Bondova honba za satelitním elektromagnetickým pulzním udělátkem je zatraceně stylová, hodně zábavná a chraplavé Golden Eye k ní zní taky dost dobře. (07.04.2016)

Nový koncept Bonda je fajn. Campbell servíruje nadpozemskou akci, která dává agentovi slušivý kabátek. Bohužel to ztrácí dech v budování dramatického oblouku, takže se celá zápletka vleče předlouhé dvě hodiny. Ale to vem čert. Sajúz padl, nechal Bondovi slušivé dědictví, nová doba si vyžádala ostřejší nášup akce, což splňuje Zlaté oko do puntíku, takže ten tank v Petrohradě jsem si užil jako dlouho nic! (27.05.2007)

Až když člověk vidí všechny předchozí Bondovky, dokáže docenit Zlaté oko, které představuje opravdu dlouho očekávané probuzení série z kómatu, kdy ještě třicet let po Connerym těžily Bondovky jen ze zašlé slávy. Od minulého dílu uplynulo možná šest let, vyspělostí je ale tenhle film od Glenovy křečovitosti na celá desetiletí. Campbell má nápady, aktivně něco dělá, nepřihlíží jen tomu, jak lidé pobíhají a střílí po sobě. Brosnan je vynikající Bond, nejlepší od Conneryho (i když proti Daltonovi jsem taky nic neměl). (03.09.2011)

Když se nad tím intensivně zamyslím (ačkoliv potřeba intensivního zamýšlení nad Jamesem Bondem je téma na diskusi samu pro sebe), tak je Zlaté oko zlatým standardem, podle kterého moje podvědomí posuzuje všechny ostatní Bondy. Myslím si, že jsem možná některé Conneryovky viděla dřív, ale přece jen jsem devadesátkové dítě a tak mým Bondem byl vždy zejména Brosnan a na srdíčkové úrovni jím zůstává dodnes. Také jsem se tady poprvé zamilovala do hudby Erica Serry, než proběhla naprostá láska u soundtracku k Leonovi. Rozběhnutí motivací a přesouvání mezi různorodými lokacemi je tady orchestrováno tak, že nenamítám ani slovo, a ještě se z toho tetelím radostí. Důležitou roli pro mě hraje i to, že postava Izabelly Scorupco je předně schopná a vtipná a až potom také krásná. A ještě zmínka na počest Alanu Cummingovi, jehož poslední slova si sama pro sebe vykřikuji častěji, než je možná zdrávo. (30.08.2016)