Batman

(1001) Burton si bere komixovou předlohu a KONGENIÁLNĚ ji převádí do filmového média. (Ha, celý život jsem čekala, až budu moct tohle slovo použít ve větě.) Nevím, jestli tohle nějaký jiný režisér na poli komixové adaptace kdy dokázal. Takhle z hlavy mě napadá snad jenom první Vrána Alexe Proyase. Dle mého názoru je klíčem to, že oba režiséři vytvářejí působivé obrazy založené na jednoduchosti, kontrastu světla a stínu, výrazné výtvarné stylizaci, živoucích postavách a hmatatelných kulisách. Současný trend hyper-realistických, digitálně nablýskaných, opozlátkovaných manekýnovitých pseudopsychologických blábolů jde zcela mimo mě a snad by měl být i trestný ve jménu blaha. A zpátky k Burtonovi, první film vytyčuje směr a teprve druhý tvoří opravdový kult. (18.11.2006)

"Where does he get those wonderful toys?". Po krásně potemnělém Gotham City, které nenechá nikoho na pochybách, že je tím nejšpinavějším a zločinem nejprolezlejším místem co jste kdy viděli, se rozléhá dunivá hudba Dannyho Elfmana. Sám velký netopýří hrdina s nejkrásnější fotografkou, kterou mu určitě závidí celý komiksový svět, proti otci všech vyšinutých záporáků - nepřekonatelnému Jokerovi. (05.06.2004)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Výtvarně perfektní snímek, kterému jsem se léta vyhýbal, než jsem si povšimnul jména režiséra Tim Burton. Přes jednoduchý scénář hraje Nicholson v roli Jokera jednu ze svých životních rolí. A jako bonus šmrnc krásné londýnky Kim Basinger, jejíž vlnité vlasy božsky prozáří město Gotham City sužované kriminálníky. Trailer: http://www.csfd.cz/film/1069-batman/videa/ (11.01.2010)

„Tell me something, my friend. You ever dance with the devil in the pale moonlight?“ Brilantní ústřední hudební motiv Elfmana, Bat-Signal protínající oblohu nočního Gotham City, nesmrtelný škleb nového Já Jacka Napiera a špetka filozofování netopýřího muže („I made you, you made me first.“). Vizionář Burton názorně ukázal, jak by mělo vypadat převedení comicsu na filmové plátno. Jedna perlička na závěr: Pro roli Batmana byl zvažován i Bill Murray. Ano, čtete dobře, Batmana.. (29.08.2008)

V roce 1989 si tvůrci jakéhokoliv komiksového filmu mohli ještě vymýšlet vysloveně co chtěli. A jelikož se v tomto případě jednalo ještě k tomu o Tima Burtona, bylo jasné, že tady v tomto případě o zklamání rozhodně nepůjde. I po takřka třiceti letech můžu totiž říct minimálně to, že na rozdíl od dnešních komiksáren tenhle má absolutní duši hračičky a vizionáře Burtona. Batman je tady temnej jak půlnoc, Joker je ujetej jak splašenej vlak a hudba v tomto případě je tak geniální, že ve spojení s Timem Burtonem, který tomu všemu dodal bláznovství, glanc a vizuálno, nemohlo vzejít zklamání. Je hezké vidět, jak tenkrát u podobných filmů vládla především zábava. Dneska hlavně barevnost, digitálno, pseudorealističnost a vnucené hlášky v hubě postav, které by si je ani nezasloužili. Tady se stačí zaměřit jenom na scénu a už jste na koni. Třeba ta, jak Joker vtrhne do muzea a za poslechu boží Princovi skladby tam se svými kumpány posprejuje a počmárá jeden renesanční obraz za druhým. To je prostě geniálnost taková, že přebít ji nedokáže ani celej arzenál samotného Marvelu současnosti. (13.02.2017)