Nevyzpytatelné cesty Boží

Se španělskou kinematografií mám upřímně velmi málo zkušeností, nicméně v tomto případě musím určitě uznat, že tento thrillerový příspěvek z pyrenejského poloostrova mě opravdu hodně oslovil a vlastně nebýt až vážně už zbytečně natahovaného závěru, kde je divák prakticky non-stop už jen bombardován zvraty nad zvraty, tak bych klidně při hodnocení uvažoval i nad plnou palbou, i takto jsem byl po většinu času ale skutečně spokojený, jelikož Nevyzpytatelné cesty Boží nabízejí ve všech ohledech fakt působivou a výraznou podívanou. Samozřejmě prim zde pro mě osobně každopádně sehrává prostředí psychiatrické léčebny, to je ve většině případech sázka na jistotu, a konkrétně toto sanatorium patří opravdu k těm nejpůsobivějším. Zápletce, respektive jejímu zpracování, pak též nemám příliš co vytknout, po celou dobu jsem byl udržován v neustálé nejistotě a napětí, tvůrci si s divákem velmi zábavně hrají, a to i díky vyprávění ve dvou liniích, které nakonec též nejsou takovými, jakými se zdají být, od začátku až do konce je to navíc doslova napěchované velmi povedenými a nečekanými zvraty, a skutečně jen škoda toho závěru, kde už je to bohužel dost přehnané a vlastně já nakonec ani příliš nepochopil, jak to tedy s tou ústředí postavou v několika ohledech je, což mně naštvalo ze všeho nejvíc. Za opravdu perfektní nicméně mohu dále považovat i atmosféru, ta je fakt parádní a samozřejmě i veškeré postavy a jejich herecké představitele, kdy se jedná vesměs o fakt výrazné typy, no a co se týče ústřední hrdinky, wow, klobouček dolu, sexy a navíc skvěle hraje, co chtít víc. Za mně se zkrátka jedná o skutečně hodně výrazný, hlavně i nápaditý, výborně zpracovaný a úžasně zahraný thriller, s malou kaňkou v závěru, jinak se ale fakt jedná o parádní záležitost. (17.01.2023)

„Můžu ti dát odpovědi na všechny otázky.“ - „Žádné nehledám, díky.“ - „Všichni něco hledáme. Šílenství je jen nejrychlejší způsob, jak to najít.“ Nebudu zastírat, že délka mě odrazovala. Ale lákadlo v podobě prověřeného režiséra a scenáristy mě přesvědčilo. A nelitoval jsem. Málokterý tvůrce je v žánru mysteriózní tak kovaný jako právě Oriol Paulo. Odlehlé sanatorium, spolu s dějem souběžné vyšetřování zločinu z minulosti, riskující pacientka snažící se naplnit svůj plán, přičemž divák hádá, jak dlouho dokáže oblbovat okolí. Postupně houstnoucí atmosféra, napětí, stupňování pocitu zoufalství uvězněné hrdinky, snaha tvůrců vyvolat pomocí zvratů a (falešných?) vodítek pochyby nejen u personálu, ale i samotného diváka. A to se ukáže v celé své kráse na konci, kdy se Paulo nehezky pobaví na účet publika díky nejednoznačnému závěru…což je také jediná slabina filmu, který pak ve výsledku může působit překombinovaně a tím mnohé diváky otrávit. Za mě ale silné 4*. „Řekněte mi pravdu. Kdo jste?“ - „Pravda je taková, jakou ji chceme mít.“ (25.12.2022)

Okej, okej. Keď mi už bude totálne jebať, tak ma zavrite na psychiatriu, kde vás môžem presvedčiť, že mi nejebe. Typická španielska komédia, ktorej ale chýba zmysel. Všetci, ktorí to chápu, alebo si myslia, že chápu, prepáčte. Toto je proste nonsens. Išla tam kvôli určitému prípadu - nevysvetlené. Odkiaľ mala toľko peňazí, a kde zmizol jej manžel - nevysvetlené. Vlastne je to celé akési nedopovedané, pretkané hodinou kravín. Je pekné, že si blázni vyšli von v daždi, ale hlavne to poberám z tohto filmu. (19.12.2022)

Tento film sa tvári, akoby zhltol celú múdrosť "svetla", ale v skutočnosti je to len také egocentrické, sebavedomé a samoľúbe divadielko. Navyše som mal veľmi často veľký problém s uveriteľnosťou a niekedy dokonca aj s logikou (voda, kameň atď, nebudem sa rozpisovať - kto videl, vie o čom hovorím). Základ príbehu možno nie je na zahodenie, no detaily sú príšerne nedotiahnuté. Od tohto režiséra som už čosi videl a nebolo to zlé. Toto bolo zlé, miestami mi to pripadalo veľmi naduté a hlúpe. Som sklamaný a mohol by som byť aj nahnevaný, keďže to zožralo skoro tri hodiny času. (16.12.2022)

Oriol Paulo figuruje ve dvou mých Top Ten žebříčcích, a proto od něj očekávám jen to nejlepší. No, a když to, jako v tomto případě, nepřijde, dostaví se u mě frustrace, která má následně dopad na hodnocení. Je to prostě takový dominový efekt, popřípadě zákon padajícího hovna. Seňor Paulo mě obvykle pobaví důmyslně spletitým příběhem, u něhož si v závěru už nejsem jistý, jestli se dívám na film, nebo se film dívá na mě a já si na diváka jen hraju. Režisér a scénárista v jednom totiž běžně klame scénářem tak, jako to dělá zkušený fotbalista tělem. A to byl tentokrát problém. O všechny tyto zapeklitosti jsem byl hanebně ochuzen; já si totiž myslím, že je téma psychiatrických léčeben už natolik provařené, že si nedovedu představit, čím by mě ještě mohli filmaři překvapit. A pokoušet se udržet mou plnou pozornost za těchto okolností po tak dlouhou dobu (protože stopáž byla skutečně obsáhlá) bylo prakticky nemožné. Ani můj oblíbený inkvizitor holt nemusí být neomylný, ale faktem zůstává, že i když jsem se tentokrát dokonale nebavil, žádná katastrofa to přece jen nebyla. / Poučení: Každý je psychicky zdravý jen do doby, než si promluví s psychiatrem. (29.01.2023)