Žízeň

Jediné co mi na filmu vadilo a to opravdu dost, byla přemíra naprosto nudných pasáží, které mě dokonale uspávaly až se jim to nakonec i povedlo a já si musel Žízeň pustit znovu, abych vůbec věděl jak to celé dopadlo. Tenhle fakt zřejmě i ovlivnil můj celkový pohled na film, protože zatímco oceňuji režisérovu kreativitu a scénáristův experiment fakt, že jsem se polovinu filmu dost výrazně nudil a nepomohl ani slušný hudební doprovod mi nedovolí jít v hodnocení moc nahoru. Tenhle snímek doporučuji vidět především jen fandům upířího žánru, nebo australské produkce, protože zbytek z toho asi zrovna dvakrát odvázaný nebude. (22.02.2010)

Horor příliš nečekejte. Snímku vévodí halucinační scény v prostředku filmu, kdy se dostavuje slušná hororová atmosféra, jinak jde ale spíše jen o moderní upírské drama na téma, jak by to asi vypadalo, kdyby upíři žili mezi námi jako vykořisťovatelská organizace. Škoda, že zlověstný Henry Silva nemá ve filmu více prostoru, když už ho vytáhli ze Spojených států do Austrálie. Se svým démonickým zjevem mohl aspirovat na arcizáporáka, přitom má více méně postradatelnou vedlejší roli. (19.02.2019)

Upři v roce 1979 modernizovali a po Drákulovi v New Yorku tu máme Australské upíry. Ti sice nemají žádné nadpřirozené schopnosti ani zuby, zato mají perfektně zorganizovaný systém farem, kde nejmodernějšími metodami dojí z lidí krev. A mezi ně se nedobrovolně dostává Kate, poslední potomek Čachtické paní, kterou se upíři snaží zlomit, aby se k nim přidala. Na papíře to zní výborně, ale v reálu i přes pěknou hudbu a kameru je to strašně nezáživně natočené. Žádné napětí, vzrušení, atmosféra (s výjimkou jedné pěkné snové scény), nijaké postavy a pekelně zabitý finále. Ron Hardy je zkušený leč televizní režisér a podle toho bohužel film i vypadá - jako nudné televizní drama. (11.07.2014)

Zajímavý nápad. Podle tvůrců filmu může být upír každý, kdo vám pije krev sluníčko, nesluníčko. Krvesajovové tady tvoří jakousi panskou rasu, která má vybrané lidi ubytované v lidínech (stejně jako krávy v kravínech) a pravidelně si z nich pro sebe odčerpává červenou dobrotu. Nebohá potomkyně krvavé Alžběty Bathoryové, která o svých soukmenovcích a předcích nemá ani tuchu se musí se svojí novou identitou pořádně poprat. Moc odvázaná z toho není, ale krev není voda, že? (12.02.2010)

Na první pohled ambiciózní pokus o upířinu trochu jinak. Zpracování vkusné, místy přímo lahůdkové, Hemmings je fajn a originální námět dělá z tohoto dílka pozoruhodnou záležitost. Více ryze hororových vsuvek by dle mého názoru ale jednoznačně prospělo věci a těch pár, co tam je mohlo klidně více přitlačit na pilu. I tak mi bylo maximálním potěšením. (08.11.2009)