Let's Scare Jessica to Death

Zajimava, neznama upirina, ktera stavi na dusive letni atmosfere a stupnovani neklidu, ktery se z postav postupne prenasi i na divaka. Ne kazdemu asi sedne pomale tempo a styl (ostatne neocekavam, ze by to krom mne v nejblizsich letech tady jeste nekdo jinej videl) , kterym je cely ten upirsky problem pojaty, ale ja si to vylozene uzival. je to jen takovy maly film, s dobrymi az vybornymi herci a nekolika zajimavymi napady, ale rozhodne stoji za pozornost. Dnes uz se takove horrory prakticky netoci. (25.12.2005)

Jessica je zajímavá tím, že střídá několik žánrů a z paranoidního příběhu o labilní hrdince, kterou pronásledují vidiny a slyšiny a neví, jestli jí hrabe, nebo opravdu viděla, co viděla, přechází do duchařiny (aspoň na mě tak většina filmu působila) a ve finále do upířiny. Je to pomalejší, ale má to dobovou i podivnou atmosféru, k níž přispívá ujetá hudba i obě herečky. (28.11.2021)

Hodně pomalý ale dost dobrý film který se tváří totálně všelijak. Pomalu hodinu jsem nevěděl o co tam jde až nakonec.... No raději nic. Film má fakt parádní atmosféru která se postupně přidává. Ona osamocená chata a parní letní den umí své. Herci byly výborní a hlavně představitelka Jessicy který to bláznovtsví si opravdu užívala. Jen škoda že nebylo více nějaký porce strachu, protože ona ta atosféra celý film neutáhne, ale za mě palec nahoru. (03.01.2013)

Mluví-li někteří CSFD uživatelé v souvislosti s nějakým snímkem o nudě, tak mi zkušenost říká, že je poměrně dost pravděpodobné (alespoň v případě starších hororů), že se budu nudit také. Tentokrát to kupodivu neplatilo, protože ačkoli má film opravdu vražedně pomalé tempo, zhulenecký výkon paní Lampertové mě nepřestával bavit. Není to žádná excelentní podívaná (možná bych ani nemluvil o hororu), ale má to takovou poměrně originální atmosféru, že nic nezkazíte, pokud tomu hoďku a půl obětujete. (23.04.2010)

Nebýt evidentně sjeté Zohry Lampert a jejího, pravděpodobně záměrně, mimózního výkonu, tak by nebylo moc co kritizovat. I na tu bizarní hudební složku se dá zvyknout a vlastně se k tomu až nečekaně hodí. Ač má Jessičino poněkud nešťastné léto zdánlivě velmi rozumnou stopáž, tak díky pomalosti získáte dojem, že to mělo dobře tři hodiny. Což není výtka. Rozhodně se to však vyplatí vidět, jelikož tak skvěle ztvárněnou atmosféru nejistoty zda je to "tak či tak" (abych zbytečně něco nevyzrazoval), se nedaří navozovat zase až tak často. Respektive skoro nikdy. (13.07.2008)