Beetlejuice

Burtonova morbidní rozpustilost zanechala na popkultuře docela dost zásadní stopu a myslím, že není zase tak odvážné tvrdit, že, podobně jako koncem 90. let Wachowští, i on může za vytažení některých subkultur do mainstreamu a z dlouhodobého hlediska je pak holt odpovědný za věci jako Evanescence, Emily the Strange a pořezaný předloktí vaší náctileté dcery. Beetlejuice je na první pohled jeho klasická komedie nevšedních kontrastů, kde barevný divoký svět mrtvých stojí oproti mondénně nudnému světu dospělých živých. V zásadě se jedná ale o hodnotově typicky raeganovsky konzervativní historku o tom, jak heterosexuální pár, který nemá děti jenom proto, že se to ještě nepodařilo, dovolenou nejraději tráví doma a ve volném čase si kutí detailní model města, ve kterém žijí, se musí postavit zpovykaným snobským umělcům z New Yorku a jejich představám o umění a designu. Winona Raider, která zde zastupuje manic pixie girl pro zastydlé mileniály, co vyrostli na Sisters of Mercy, si pak svoji polohu truchlivé gotičky nese akorát do doby, než se o ní začnou náhradní rodiče pořádně starat, což z ní zase udělá poslušnou školačku. Přesně dle dědkovského úzu, že mladý lidi mají vyhraněný styl jenom kvůli tomu, že jsou doma opomíjeni a dají se přes noc fixnout. No a ta rebelie skrze padesátkový jamajský calypso... mno jak říkávala moje nevycválaná prababička: "No nevim." (04.02.2024)

Geena Davis (z Mouchy) a Alec Baldwin (z nevím čeho), jako dvojice duchů, kterým extrémně vadí noví obyvatelé jejich domu... Tak, jako jsou pro Spielberga v jeho kariéře zlomové Čelisti, odstartoval Tim Burton svou cestu ke hvězdám snímkem BEETLEJUICE. Neskutečný a k nepoznání namaskovaný Michael Keaton (v českém znění fenomenální Jan Přeučil) diváky svým výkonem doslova uhrane a táhne kupředu tuhle vtipnou duchařinu, nadupanou skvělým humorem. Fantastické efekty i masky (občas to vypadá, že na filmu spolupracoval Jan Švankmajer) a po výtvarné i režijní stránce - naprosto ryzí Tim Burton. Horor, jak má být a kdo zná film už od dětství, musí být i po letech tímto bio-exorcistou nadšen. Pokud by to po smrti vypadalo takhle, nemáme se čeho bát. Beetlejuice! Beetlejuice! Beetlejuice! (16.04.2020)

K tomuhle snad nelze nic říct, Tim Butron má svůj styl a děkujme bohu, že se ho drží, takhle legendární hororová komedie nemá výtek, srší vtipem od začátku do konce, má nádherně vystupňovaný děj a celkový dojem je nezapomenutelný. Je to jeden z filmů, který jsem viděla opravdu nesčetněkrát a pořád je v něm něco, co mě láká k dalšímu, podrobnějšímu, zkoumání detailů a té neuvěřitelné atmosféry, která ovládá celý film. (09.02.2004)

Stačila jedna cesta domů autem a před jejich rodinným hnízdečkem se objevila cedule Na prodej. I duchové to můžou mít těžké, obzvlášť když se do jejich klidného domu nastěhují noví majitelé: excentričtí pracháči. Pořád šťastní čerství nebožtíci se ale nevzdávají a povolají pomoc z říše mrtvých, protože kdo třikrát vysloví jeho jméno… Temně rozverný Tim Burton tehdy vlastně pořád teprve začínal, jeho záhrobní svět je nicméně propracovaný do nejmenšího detailu, nebojí se morbidního humoru a navíc se může opřít o skvělé herce, kdy zejména Michael Keaton se kouzelně utrhl ze řetězu. Upřímně ale na druhou stranu nejde o nic, co bych si chtěl pustit znovu, ačkoliv se tu začal krásně formovat burtonovský rukopis v té nejrozjívenější podobě, i se zdatně sekundující hudbou Dannyho Elfmana. Výtvarná stránka úchvatná, humoru jsem prostě čekal (mnohem) víc. Edwarda, Karlíka či Ed Wooda zkrátka můžu se stejnou radostí a spokojeností pořád dokola. Mezi třemi a čtyřmi. (11.09.2024)

Před shlédnutím druhého dílu jsem musel zavzpomínat. Přeci jen už to bylo hodně let, co jsem Beetlejuice viděl naposled. A ano, pořád to parádně funguje. Tim Burton už tenkrát dokázal, že je génius a jsem moc rád, že to Hollywoodu dokázal zrovna právě tímto snímkem. Neomezené množství nejen animovaných nápadů, zábava a vtip. A já se ptám, kdo z dnešních režisérů to má? (16.09.2024)