Den poté

Egypt má deset ran, katastrofický žánr má Rolanda Emmericha. A stejně jako rány sužují Egypt, nechává zde režisér bičovat Los Angeles ledovými hroudami, pustošit ohromnými tornády a zaplavit přílivovou vlnou. Digitální efekty jsou ohromující stejně jako u většiny jiných výtvorů německého filmaře. Naneštěstí Emmerich neselhává ani v ostatních aspektech, kterými jsou jeho filmy význačné, takže příběh obsahuje trapné scény, stupidní scény a postrádá logiku. 125 miliónů dolarů(rozpočet)/544 miliónů dolarů(výdělek celosvětově), takže příště bude zase na nějakou tu obří vlnu nebo mimozemšťany... (27.03.2010)

film mě zaujal pouze výbornými efekty - to emmerich umí - a hudbou, která od úvodních titulek drží s triky krok. příběh je otřepané klišé, které mi občas lezlo na nervy. do ,,děje" mě dostala až scéna s vlky a příchod ,,holomrazu" do N.Y. no ale to už byl v podstatě konec. EMMERICHU, EMMERICHU, s takovouhle stupiditou ze mě slzu dojetí nevymáčkneš!!!!!!! (04.08.2005)

Emmerich podle mě ani nic jiného neumí - logicky absurdní apokalypsu, jež pohltí víceméně celý svět, s hrstkou patriotismem omráčených Američanů, kteří zbytek přeživší civilizace svým důvtipem a chytrostí zachrání. Tento formát dovedl Emmerich k dokonalosti až ve velezábavném, vtipném a popcornem provoněném 2012. Právě Den poté postrádá tak potřebný vtip a svým vážným tónem (zvlášť u tak na hlavu postavené klimatické apokalyptické hypotézy) jen odrazuje. P.S. Je zábavné sledovat, jak Emmerich u každého dalšího katastrofického filmu pracuje s postavou amerického prezidenta, který jako by odrážel reálnou skutečnost (nejen barvou pleti - Glover vs. Obama, ale i charakterem dané postavy - charismatický Pullman vs. Clinton, King vs. Bush). (27.03.2010)

Severní vítr je krutý. Počítej lásko má s tím. Tak dlouho Američané narušovali ekosystém, až se jim matička příroda rozhodla životy taky narušit. Způsobem, při němž mohou všichni odpůrci USA sborově zachrochtat blahem. Brutální změnu klimatu sice jako první schytají Japonci, ale chápejme to jako opožděnou pomstu za Pearl Harbor, Američané si rádi řeší mindráky skrze film. Se zvláštní zodpovědností k této „národní povinnosti“ pak přistupují ti, kteří do Ameriky přišli za světlými zítřky z jiného státu a cítí se jí být zavázání. Ke konci pod vším tím sněhem a „milujitějátebetaky“ dialogy zcela zaniká, kdo nese největší podíl viny. Emmerich (věřte tomu nebo ne, ale on byl schopen napsat i scénář) se na to nebojí dívat z té lepší stránky (viz. urovnané vztahy s Mexikem) a jaksi zapomíná objasnit takové „detaily“, jako že se špičkový klimatolog ve svých odhadech sekne o nějakých sto let. Ve filmu je několik momentů, kdy jsem si nebyl jistý, jestli jsem se stal obětí rafinovaného žertu či režisérovy tuposti. Když v nejkrizovějším okamžiku americký prezident vyřkne otázku „Co mám dělat?“, když je lidem uvězněným v knihovně doporučeno, aby pro zahřátí spálili všechno, co se dá, když černoch se psem nezahyne jako první… . Kvalita triků je přímo úměrná nekvalitě hereckých výkonů, podobně jako v takovém Twisteru zde nenáleží hlavní role lidem, nýbrž tomu, před čím lidé prchají. Mnohé scény jsou k nesnesení krásné, říkejte si třeba kýčovité, ale mně se líbily. Dojem trikové stránky filmu kazily snad jenom ti směšně digitální vlci (a vlci už jdou sem). Za kluka s leukémii nakonec přeci jenom dám tři (až uvidíte, tak pochopíte, když nepochopíte, nejste pro tento film dostatečně cyničtí, což je vlastně dobře). 55% Zajímavé komentáře: Tom Hardy, ScreamJay, Legas, system, MilesTeg, Huncút (16.08.2007)

Občas je fajn zabrousit do sbírky a sáhnout po blockbusteru, který hravě strčí do kapsy nespočet současných umělých výplachů (pochopitelně neříkám, že u Dne poté pomáhal psát scénář Einstein). Ale upřímně, když se divák soudnýma očima podívá třeba na aktuální San Andreas, musí být rád, že se Roland Emmerich tehdy tak kouzelně utrhl ze řetězu. Američané zlobili tak dlouho, až se matička příroda pořádně nakrkla. Zásadní změnu klimatu předpovědělo (i když i oni se dost sekli) pár hlavounů v čele s Dennisem Quaidem, jenže nikdo jim nevěřil. Tabulky a výpočty však začínají děsit i ty největší optimisty a s civilizací je to znovu sakra nahnuté. Emmerich příjemně ubral s patosem a vlastenectvím (ano, sic Němec, ale americké vlajky má moc rád), přidal pár úsměvných momentů (Američané žebrají o vstup do Mexika) a dokonale se pomazlil s vizuálními efekty a strhující akcí. A přihodil digitální vlky. Škoda, že i v druhé polovině nepřidal jednu dvě strhující scény, protože právě tam nám to lehce drhne. Naštěstí posbíral sympatické hrdiny (mladý Gyllenhaal, rozkošná Rossum – možná bych pro ten penicilin taky zaběhl, sarkastický Ian Holm), připravil i nějaké ty emoce a vlastně docela umně zakrývá, že točí pořád to samé. Používá stejná vypravěčská klišé, stejné hrdinské dialogy, stejné šokující závěry, ze kterých se musejí vědci/klimatologové/historikové – prostě kdokoliv, koho se látka dotýká – pořádně chytat za hlavu. Jenže Emmerich netočí hloubavé dokumenty, Emmerich chce bavit. A tahle zábava je milá, je přepálená, je hloupoučká, ale vím, že za nějakých osm let ji ze své sbírky vytáhnu znovu!! (17.07.2015)