Den poté

"Velké triky, velké náklady" -to je převládající pocit, který z filmu mám, a to není zrovna o co bych stála, jenže když on tenhle film právě na tom stojí a padá. Jak to, že takové Skleněné peklo mohlo disponovat luxusem v podobě scénáře s morálním poselstvím a skvělými hereckými výkony? Den poté má být vážný film, tak proč se musím smát (a věřte, že nerada) na místech, kde bych měla být zděšená? Takové scény jako třeba ta, kde Quaid přeskakuje průrvu v ledu s nákladem v náručí nebo srdnatí reportéři mezi létajícími autobusy, vjezd lodi do města, selekce knih, které přijdou do plamenů.... to se mě těžko vydýchává. A co teprve výlet studentů za penicilinem na prkýnkách ze židlí a ještě s vlky v zádech. Takže kdyby v tomto filmu chyběly stupidní hlášky typu "táta řekl, že pro nás přijde a já mu věřím" nebo "příroda si vybírá svou daň", tak snad budu ještě zklamaná. (26.01.2005)

"Jo doba ledová je doba ledová..." jak by pravil pan Huml. Den Poté je trikově vydařený a myšlenkově zcela prázdný. Spousta klišé a trapnosti. Oproti tomu docela solidní tempo vyprávění. Čekáte-li popcorn, u kterého se několikrát zasmějete na účet tvůrců a neusnete při něm nudou, pak je Den Poté snímkem přesně pro vás. (28.05.2004)

Občas je fajn zabrousit do sbírky a sáhnout po blockbusteru, který hravě strčí do kapsy nespočet současných umělých výplachů (pochopitelně neříkám, že u Dne poté pomáhal psát scénář Einstein). Ale upřímně, když se divák soudnýma očima podívá třeba na aktuální San Andreas, musí být rád, že se Roland Emmerich tehdy tak kouzelně utrhl ze řetězu. Američané zlobili tak dlouho, až se matička příroda pořádně nakrkla. Zásadní změnu klimatu předpovědělo (i když i oni se dost sekli) pár hlavounů v čele s Dennisem Quaidem, jenže nikdo jim nevěřil. Tabulky a výpočty však začínají děsit i ty největší optimisty a s civilizací je to znovu sakra nahnuté. Emmerich příjemně ubral s patosem a vlastenectvím (ano, sic Němec, ale americké vlajky má moc rád), přidal pár úsměvných momentů (Američané žebrají o vstup do Mexika) a dokonale se pomazlil s vizuálními efekty a strhující akcí. A přihodil digitální vlky. Škoda, že i v druhé polovině nepřidal jednu dvě strhující scény, protože právě tam nám to lehce drhne. Naštěstí posbíral sympatické hrdiny (mladý Gyllenhaal, rozkošná Rossum – možná bych pro ten penicilin taky zaběhl, sarkastický Ian Holm), připravil i nějaké ty emoce a vlastně docela umně zakrývá, že točí pořád to samé. Používá stejná vypravěčská klišé, stejné hrdinské dialogy, stejné šokující závěry, ze kterých se musejí vědci/klimatologové/historikové – prostě kdokoliv, koho se látka dotýká – pořádně chytat za hlavu. Jenže Emmerich netočí hloubavé dokumenty, Emmerich chce bavit. A tahle zábava je milá, je přepálená, je hloupoučká, ale vím, že za nějakých osm let ji ze své sbírky vytáhnu znovu!! (17.07.2015)

8.6.2006 - jsem tomuto bijáku dal 3*, ale skoro za 20 let zvedám na 4*, hlavně první část, je vysloveně krasojízda, jak si náš film připravuje na druhou půlku, buduje v nás očekávání, napatí, to prostě nemá chybu, pak začne Ronald Emmerich čarovat s vlnama, mrazem a vůbec počasí by z něj nemělo radost co z něj tady Roland dělá za stvůru, postupné zamrzaní amerckého pobřeží je zkrátka filmařský luxus. Jen mám dojem, že v poslední části už nemá film takovou údernost což bude zřejmě tím, že nemá už moc co dalšího nabídnout, ale i tak se jedná o velkolepou podívanou. (08.06.2006)

Emmerich je pořád jako malé dítě, co si postaví model města z plastu a pak vezme kladívko a rozmlátí ho na prach. Jednou na něj navíc vypustil Godzillu, dneska ho zavřel do mrazáku. Co nás čeká příště? Ale nemůžu si opět pomoct - všechno to krásně bouchá a digitálně zamrzá, ale logika a jakýkoliv náznak hlubších emocí jde úplně stranou. Pár momentů mě donutilo rozesmát se na celý sál a to ani nedomýšlím, co s filmem v našich končinách provede český dabing. (20.05.2004)