Den poté

"Jo doba ledová je doba ledová..." jak by pravil pan Huml. Den Poté je trikově vydařený a myšlenkově zcela prázdný. Spousta klišé a trapnosti. Oproti tomu docela solidní tempo vyprávění. Čekáte-li popcorn, u kterého se několikrát zasmějete na účet tvůrců a neusnete při něm nudou, pak je Den Poté snímkem přesně pro vás. (28.05.2004)

Čekal jsem, že se mrknu na katastrofickou jedno až dvouhvězdičkovou socárnu a mávnu nad tím rukou. Jenže chtě nechtě musím uznat, že Den Poté je nechutně bombastický a i přes bezduchou story a sentimentální výlevy a výjevy sázené jako na běžícím pásu stojí za to se na něj podívat. Zásluhu na tom má i kvalitní hudba, za tu se Harald Kloser rozhodně stydět nebude. Plus malá sentimentální perlička - první film, ve kterém jsem viděl Emmy Rossum. Ale že by tady měla příležitost nějak vyniknout svými půvaby nebo nedej bože hereckým uměním, to tedy opravdu ne:) 60% a pryč od toho. (29.05.2005)

Pôvodom nemecký režisér Roland Emmerich točí v Hollywoode jedny z najpopulárnejších, popcornových, proamericky orientovaných filmov. Od špičkových producentov má dostatok dolárov na to, že už mohol natočiť také úspešné kinohity ako boli "Deň nezávislosti", "Hviezdna brána", "Patriot" alebo "Godzilla". Vo filme "Deň po tom" svojim technicky, vizuálne perfekcionalistickým, megalomanským spôsobom spracoval globálnu katastroficko-ekologickú tému náhleho ochladenia Zeme. Na ľudstvo to má apokalyptický vplyv. Zmeny morských prúdov, podnebia, extrémne mrazy... príchod doby ľadovej. Popcorn od pána Emmericha mi začína chutiť. **** (28.03.2010)

Nebudu řešit, jestli je takováhle klimatická změna reálná nebo ne. Je to sci-fi, takže jsem i ochotnej překousnout, že si tvůrci vymejšlej blbosti a přeháněj. Problém je spíš v tom, že ten film je naprosto debilní a ubohej a nic novýho nepřináší. Tyhle filmy jsou všechny jak přes kopírák. Nějakej vědec (samozřejmě američan) zjistí, že je něco v prdeli, ale jeho varování všichni ignorujou, atd... Nemusim to snad psát dál, všichni to známe z X jinejch filmů. První polovina se mi aspoň trochu líbila, ale zbytek - škoda mluvit. Dojemná sračička o tom, jak tatínek v mrazu a sněhový bouři putuje za synáčkem do New Yorku, protože mu dal přece slib. Během cesty samozřejmě musí někdo chcípnout hrdinskou smrtí, ale tatínek stejně nakonec synáčka najde, což je tak strašně důležitá událost, že to dokonce prezident USA všem oznámí během svýho srdcervoucího projevu v televizi. První polovina je tak za 3 hvězdy (ovšem berte v úvahu to, že jsem včera viděl film Night train to mundo fine od Colemana Francise, takže hodnotim nejspíš až moc laskavě), ale druhá polovina je jasnej odpad, takže dávám 2 a myslim, že je to až moc. A dávat hvězdičky za povedený triky opravdu nebudu. Ty jsou dneska v každym druhym filmu. (16.03.2007)

Občas je fajn zabrousit do sbírky a sáhnout po blockbusteru, který hravě strčí do kapsy nespočet současných umělých výplachů (pochopitelně neříkám, že u Dne poté pomáhal psát scénář Einstein). Ale upřímně, když se divák soudnýma očima podívá třeba na aktuální San Andreas, musí být rád, že se Roland Emmerich tehdy tak kouzelně utrhl ze řetězu. Američané zlobili tak dlouho, až se matička příroda pořádně nakrkla. Zásadní změnu klimatu předpovědělo (i když i oni se dost sekli) pár hlavounů v čele s Dennisem Quaidem, jenže nikdo jim nevěřil. Tabulky a výpočty však začínají děsit i ty největší optimisty a s civilizací je to znovu sakra nahnuté. Emmerich příjemně ubral s patosem a vlastenectvím (ano, sic Němec, ale americké vlajky má moc rád), přidal pár úsměvných momentů (Američané žebrají o vstup do Mexika) a dokonale se pomazlil s vizuálními efekty a strhující akcí. A přihodil digitální vlky. Škoda, že i v druhé polovině nepřidal jednu dvě strhující scény, protože právě tam nám to lehce drhne. Naštěstí posbíral sympatické hrdiny (mladý Gyllenhaal, rozkošná Rossum – možná bych pro ten penicilin taky zaběhl, sarkastický Ian Holm), připravil i nějaké ty emoce a vlastně docela umně zakrývá, že točí pořád to samé. Používá stejná vypravěčská klišé, stejné hrdinské dialogy, stejné šokující závěry, ze kterých se musejí vědci/klimatologové/historikové – prostě kdokoliv, koho se látka dotýká – pořádně chytat za hlavu. Jenže Emmerich netočí hloubavé dokumenty, Emmerich chce bavit. A tahle zábava je milá, je přepálená, je hloupoučká, ale vím, že za nějakých osm let ji ze své sbírky vytáhnu znovu!! (17.07.2015)