Den poté

Hodně jsem se na Den poté těšila, protože jsem věřila, že to bude další Den nezávislosti i když zřejmě o trochu slabší. Nejsem vůbec zklamaná. Scénář není tak nadupaný jako u ID4, přliš se tam toho neděje, ale to mi vůbec nevadilo. Humoru je tu také mnohem méně, ale opět to není od věci, přeci jen je to katastrofický film, který je o malinko "reálnější" (a tím také vážnější) než útok mimozemšťanů:) Herci jsou dobří, jsem ráda, že Emmerich vytáhl Dennise Quaida z prokletí vedlejších rolí, v nichž se bohužel v posledních letech objevuje... a Quaid opět předvedl, že je hodně velký sympaťák. Vycházející hvězda Jake Gyllenhaal také splnil očekávání. Film má ale podle mě trochu pomalejší rozjezd a příliš rychlý konec. Hodně záběrů mě tam ale naprosto smetlo. Digitální efekty jsou na špičkové úrovni a poprvé za dlouhou dobu mě opravdu nadchly. Velmi dobře natočená popcornovka. (20.05.2004)

║Rozpočet $125miliónov║Tržby USA $186,740,799║Tržby Celosvetovo $556,319,450║ len za premiérovú tržbu v USA sa suma vyšplhala na pekných $68,743,584, katastrofy do kín priťahujú o tom niet pochýb _Roland Emmerich sa snaží tváriť týmto filmom vážne ale to by to asi nesmel režírovať on, ale niekto zdatnejší čo vie s postavami budovať príbeh, emócie, ... našťastie napätie tu ako tak funguje, aj keď ho zas nie je nejako moc, hlavnou devízou sú triky a zvuk, a tým pádom môžem povedať, že bola dobrá voľba vidieť to v kine na veľkom plátne, lebo práve takéto filmy sú preň ako stvorené a úplne ináč vyznejú, než na malej obrazovke televízora. Takže za v celku príjemný zážitok z kina nemôžem z mojej strany dať menej než pekných "uspokojivých" 80%. Po vydarenom Patriotovi v celku vydarení katastrofický film. /videl v kine: 80%/ (07.06.2005)

Kdo viděl trailer, už se vlastně nemá na co těšit, protože tam nic jiného není. Akorát jsou ty katastrofy delší, to je vše. Navíc živly se chopí příležitosti jen v první třetině filmu, po zhruba tři čtvrtě hodině je konec a pak už se divák ničeho nedočká až do poslední chvíle. Navíc naprosto nefungují jakékoliv emoce (což je v katastrofickém filmu poměrně klíčové), takže mi vlastně bylo úplně jedno, že všechny ty miliony lidí umírají... Quaid je sice sympaťák, ale naprosto jsem mu nevěřil v druhé polovině filmu, podobně Gyllenhaal. Navíc snímku chybí jakýkoliv smysl pro humor (díky němuž je ID4 tak zábavný) a jediná humorná postavička je se vším všudy vykradena z Armageddonu... Jistě, na ty katastrofy se dobře kouká, ale jako celistvý film to naprosto nepracuje. Postavy se vůbec nebojí, ačkoli jim permanentně jde o život - skoro se ani nesnaží utíkat. Ignoruje se takřka všechno kromě Manhattanu a ani nevyužije příležitosti, aby se snažil trochu pobořit světové památky (Eiffelovka, Pisa, Kolloseum, Čínská zeď, vždyť je toho tolik, co se dá efektivně zničit). Manhattan a Socha svobody jsou nejdůležitější místa na zemi (spolu s klíčovou americkou vlajkou). Ve filmu fungují prazvláštní fyzikální zákony, které lze jen těžko sestavit v nějaký soubor norem: supervelká vodní vlna se pohybuje snad rychlostí 2km/hod a megamrazu lze zabouchnout dveře před nosem. To je ale to nejmenší a nevadilo by to, kdyby vše ostatní fungovalo. Nefunguje. (23.05.2004)

Egypt má deset ran, katastrofický žánr má Rolanda Emmericha. A stejně jako rány sužují Egypt, nechává zde režisér bičovat Los Angeles ledovými hroudami, pustošit ohromnými tornády a zaplavit přílivovou vlnou. Digitální efekty jsou ohromující stejně jako u většiny jiných výtvorů německého filmaře. Naneštěstí Emmerich neselhává ani v ostatních aspektech, kterými jsou jeho filmy význačné, takže příběh obsahuje trapné scény, stupidní scény a postrádá logiku. 125 miliónů dolarů(rozpočet)/544 miliónů dolarů(výdělek celosvětově), takže příště bude zase na nějakou tu obří vlnu nebo mimozemšťany... (27.03.2010)

Čekal jsem, že se mrknu na katastrofickou jedno až dvouhvězdičkovou socárnu a mávnu nad tím rukou. Jenže chtě nechtě musím uznat, že Den Poté je nechutně bombastický a i přes bezduchou story a sentimentální výlevy a výjevy sázené jako na běžícím pásu stojí za to se na něj podívat. Zásluhu na tom má i kvalitní hudba, za tu se Harald Kloser rozhodně stydět nebude. Plus malá sentimentální perlička - první film, ve kterém jsem viděl Emmy Rossum. Ale že by tady měla příležitost nějak vyniknout svými půvaby nebo nedej bože hereckým uměním, to tedy opravdu ne:) 60% a pryč od toho. (29.05.2005)