Buko

Tvorbu Alice Nellis docela sleduji, ale krom Pustiny její filmy považuji sic za zajímavé, ale řadím je k průměru.  Přesto mám ty její příběhy prostých lidiček rád. Jsou ze života a hrdinové jejích filmů prožívají stejné osudy jako my. Vesnické komedie získaly od dob Troškových Sluncí a sena tak trochu pejorativní nádech. Zápletka je tam většinou jen o tom jak tam žijí buranští samorostové (často ještě mají nějaké nářečí). Ti si tam řeší své velké problémy typu čí pes mi zakousl slepici, kdo komu leze za manželkou, jak dopadne sranda mač v místní kopané, nebo jestli SDH má koupit novou rezervu pro červený rezavý trambus v garáži a kdo to zaplatí.  Do toho na ves na chalupu přijede většinou někdo z dalekého velkoměsta jemuž jsou tyto problémy k smíchu a místním je zase k smíchu on se svým notebookem, elektrokolem a cyklistickým funkčním prádelkem. Tento laciný koncept je hojně oblíben a hojně užíván a tak se česká vesnická komedie plácá v hnoji a leckdy také tak zavání. Jsem už tedy dost na tento druh satiry opatrný. Na stranu druhou vím, že Alice Nellis jde postavám víc na dřeň a nejde jí o prvoplánovitost.  Film se hned od začátku skvěle rozjede a první co vás hned napadne, že by jste tam také chtěli být. Exteriéry jsou nádherné, k tomu léto a super herecké obsazení. Paní Cónovou neznám, ale hrála super. Pan Kubačák měl neskutečně pohodovou roli a pozitivní energie z něj a těch jeho triček doslova prýštila. Kdo byl ale doslova boží byla Martha Issová. Tady zase prokázala, že hrát umí skvěle. :-). Ke konci filmu ve mne hrklo, ale pak jsem naopak musel ocenit tu určitou rafinovanost scénáře Alice Nellis. Tohle byl prostě takový Zaříkavač koní po česku. Film o zraněných lidských duších i duších našich zvířecích přátel. Zvířata mají duši a kdo kdy nějaké někdy měl, moc dobře ví co tím myslím. Je to i film o určitém návratu zpět k podstatě našeho žití a toho co je důležité. Jakoby si někteří citlivější režiséři to k stáru stále více uvědomovali a promítají to do svých filmů ať už jde Zdeňka Svěráka nebo Vorlovy Cesty z měst do lesa...  Tahle uhoněná doba konzumu, kdy okolní svět člověka neustále nutí doslova ubavit se k smrti což ho paradoxně vyčerpává k tomu přímo vybízí. Pak stačí často jen někde bez signálu a wifiny sedět hoďku v trávě na hrázi rybníka, koukat na vodu a cítit to vnitřní samo dobíjení tím klidem v náruči matky přírody. Svět z koňského sedla je opravdu krásný. V jednom momentu mi film i dojal. Vzpomněl jsem si na devadesátky a mé návštěvy přítele Freda ve vojenském prostoru v  Květušíně na Šumavě. Tam jsem se učil na koně nasedat :-), jezdit na něm, ba dokonce s ním podél tyček couvat do osmičky ! :-) Eh...  byly to nádherné časy do nichž mne tento milý a hřejivý film  v jeden moment přenesl. Když začalo ve filmu noční překvapení, malé holčičky sedící při promítání v první řadě začaly spontánně tleskat! :-). Je nějaký lepší důkaz toho, že film funguje? Já netleskal, ale v duchu jsem to vau si řekl také. Buko je krásný film a doporučuji jej vidět.  A tobě kamaráde Frede tam nahoru do nebe posílám srdečnou vzpomínku !  Dávám za  5 podkov! * * * * * (12.01.2023) (méně) (více)