Přátelé kopretiny

„Pokrytecká morálka! To znám, mě taky honí, protože nedělám, co dělají druzí.“  Trochu mainstreamovější Mocky, než jsem zvyklý, nicméně opět se svérázným hlavním hrdinou v revolučním útoku proti konvencím, navíc s tradičním šarmem francouzských komedií. Do námětu zde Mocky přetavil i kousek z vlastní zkušenosti, kdy zápis o něm a jeho rodině na matrice byl kdysi na počátku války zfalšován pro možnost útěku před nacisty do Alžíru, přičemž do konce života pak zůstal ve spisech s falešným datem narození. Inspirován touto příhodou stvořil v tomto filmu hrdinu, který pomocí padělání matričních spisů s ušlechtilým cílem začíná pomáhat lidem i v novodobé mírové společnosti. Slizký dobrosrdečný Matou tímhle poťouchlým způsobem řeší problémy manželství, která upadla s prožitými léty obou partnerů až do otravného a nudného stereotypu. Nikoliv náhodou je v této hříce s revolučním duchem přítomný symbol kopretiny, který odkazuje na hnutí hippies hlásající svobodu, mír a lásku. Ačkoliv nejsem zástancem zcela volné morálky či absolutní svobody, když zazní ve filmu pěkná zamýšlení (např. „Žijeme jak mravenci a zahyneme, když porušíme zákon mraveniště. Jenomže my nejsme mravenci. Jsme lidé! A člověk má právo riskovat za svobodu.“), ocitám se s Mockym na jedné myšlenkové vlně a přidávám se s chutí k jeho snění o nikdy neuskutečněné revoluci v manželských vztazích, o prosazení změny v morálce, s cílem vymanit se z pout jistých zákonů poznamenaných dávnou, pro někoho možná již opravdu i zastaralou tradicí. Vždyť kolik takových již napůl vyhaslých manželství existuje kolem nás a nadále přetrvává jen kvůli finančnímu zajištění či strachu z rozvodového řízení a ze samoty? A nejen v tomhle směru vnímám Přátelé kopretiny jako velmi povedenou komedii se závěrem téměř fantaskním. Jde samozřejmě o spoustu humoru od gagů ve stylu grotesky, přes řadu vtipných situací až po báječné dialogy. A když si k tomu připočtu původní český dabing, v němž Michela Serraulta neopakovatelně namluvil Vladimír Menšík, své váhání mezi 4 a 5 kopretinami (hvězdičkami) vyřeším zaoukruhlením směrem nahoru. [90%] (15.06.2021)

Claude Rich hraje podobnou roli jako v Oskarovi - usměvavého podvodníka, který přivádí k šílenství tentokrát inspektora Leloupa ze Sureté. Rich je totiž padělatel matričních údajů a zabývá se téměř poetickým podvodem - výměnou manželek. Inspektor se fikaně vydává za zájemce o výměnu (poznávací znamení: kopretina na klopě), aby podvodu přišel na kloub, jenže se stane jeho obětí a má na krku Richovu ženu Františku. Bohužel už zapomenutá komedie, ale docela vtipná a plná záměn a převleků. 80% (09.01.2006)

Jeden omšelý americký vtip říká, že udělat z katastrofy veřejně prospěšnou událost znamená zjistit, že letadlo, které se právě zřítilo, bylo plně obsazené právníky. Tahle klasická francouzská komedie si střílí jednak z advokátů, kteří parazitují na manželských konfliktech a zdlouhavém rozvodovém řízení, jednak ze samotného faktu nestability manželských svazků v moderním světě. Hlavní hrdina přišel na rychlý a účinný způsob, jak skoncovat s manželstvím a nepřidělávat si přitom starosti s byrokracií. Drobná úprava v úředních dokumentech může nesmírně usnadnit život. Slušný scénář, kvalitní obsazení a příjemně humorná nadsázka. Celkový dojem: 90 %. (31.01.2010)

Dnes u nás už téměř neznámá, avšak velmi kvalitní francouzská komedie. Základní zápletka je sice jednoduchá, ale nápad je rozvinut do velmi zajímavého vzorce. I vývoj některých postav je zajímavý, především té Michela Serraulta. Narozdíl od některých jiných francouzských komedií 60. let zde není nouze o opravdu vtipné scény a momenty. (27.06.2013)

Výměna manželek po francouzsku, čili s šarmem a nadhledem, nabízí sympatickou zábavu na jedno použití. Upřednostnila bych větší akcent na právníky, kteří přichází o své snadno vydělané peníze, místo zbytečných gagů, které se místy hodně blížily k trapnosti (plížící se policisté). Jedna hvězdička navíc za český dabing, při němž jsem se slzou v oku zavzpomínala na zašlou slávu českého dabingového umění. (27.05.2019)