Bál šílených žen

Mám hodně rozporuplné dojmy, protože rozporuplný mi přišel i tenhle film. Na jednu stranu realisticky a sugestivně zobrazené zneužívání pacientek psychiatrické léčebny, potažmo psychiatrie samotné, které ve vás jistě vyvolá spoustu emocí, třeba vůči odporným kreaturám zastoupených postavami otce, lékařů, sester, i zřízenců, nebo vůči tehdejší nespravedlivé elitářské společnosti. Na druhou stranu hodně nevyrovnaný scénář s občas podivnými střihy, který je spíš než na rozumu (logice děje) založený na citech (pocitech) a příběh mi celkově nedává příliš smysl. A ani nesmyslný závěr mi k pochopení toho, "co tím vším vlastně chtěla autorka sdělit", příliš nepomohl. Myslím, že než o příběh, jde v první i poslední řadě o prvoplánový doják. (29.01.2022)

Dílko bezesporu k zamyšlení, někdo by mohl říct dnes je jiná doba, nepáí se čarodějnice, do blázinců se zavírají jen ti nebezpeční a opravdu nemocní a jistě se s  nimi slušně zachází, už nejsme ve středověku nebo v roce 1885. No nevím, nikdy tohle nebylo dobou a lidé si dokáží velmi ubližovat v jakékoliv době a ano i dnes se to děje, jen s jiným pozadím, už ne tak historickým, jako že se nás to netýká. Někteří hloupě chtějí pomáhat medvědí službou, jiní závidí a další si chtějí udržet svou opojnou a zvrácenou moc, doba je jiná, prostředky modernější, ale člověk je stále stejný... (01.10.2021)

Poněkud slaboduchý film; konečně nemusím každou režisérku obdivovat. A to nejen co se týče Jean Martina Charcota a provozu jeho Salpêtrière, ale především rozptýleného "duchařského" děje, který nemá žádnou konzistenci a patří tam, kde se odehrává. Jedině jinak, pokud by poselstvím filmu bylo: čím víc trpíš, tím víc se poté dokážeš radovat ze života. Charcota, který je tu představen s feministickou neústupností ( Laurent, Mas) jako arogantní ďábel, liči Sigmund Freud, který s ním byl delší dobu v osobním kontaktu právě v Salpêtrière a přeložil několik jeho spisů do němčiny, byť jeho učení nepřevzal ( (a jemu bych dal spíš za pravdu), jako immer anregend, lehrreich und großartig, jak píše své snoubence Martě Bernays. Freudův životopisec Peter Gay, který dokáže posoudit souvislosti ve své komplexnosti, píše, že se Freud nechal ochotně okouzlit tímto nejen brilantním vědcem, ale i brilantním hercem. Ale to víte, na každém šprochu, pravdy trochu a i takový Salpêtrière vyžadoval nějaký marketing... Ještě, jak říká Karel Kryl, zpráva z tisku: Nacista dr. Sigmund Rascher prováděl v Dachau pokusy s podchlazením, pokus č. 25 se vyznačoval těmito daty: teplota vody 4,5°C, teolota těla po vytáhnutí z vody 27,8°C , teplota mrtvého těla 26,6°C, čas strávený ve vodě 51 min., čas smrti 65 min.). Škoda, že neznáme všechna data pokusu v Salpêtrière, pouze tepolotu vody 0°C. (29.05.2022)

Vo svojej podstate to bolo zaujímavé a kvalitné, ale v deji som sa miestami až príliš strácal a na môj vkus to bolo proste preplácané. Samozrejme, ústredná línia bola jednoznačná a pochopiteľná. Ja takéto duchariny ja osobne moc nemusím, hoci mám k tomu rešpekt. Ale musím uznať, že to prostredie bláznivca bolo vystihnuté vynikajúco, a celkovo vizuál filmu bol kvalitný. No mne to až tak do vkusu nepadlo. 3* (24.08.2022)

Ach to byly časy. Když vás v 19. století začala jakákoliv štěrbina v domácnosti srát, prostě jste ji šoupli do blázince, ať už jí jebalo, či nikoliv. Šovinistům přátelský doktor Bolíto ji tam ihned napálil jedinou tehdy známou diagnózu – hysterii, no a vy jste si mohli v klidu užívat ticha, štětek, absintu a jiných klasicistních kratochvílí. Kapku nekomfortní pro inkriminovanou štěrbinu se mohla stát situace, kdy ji ve skutečnosti až tolik nejebalo a bývala pouze hašteřivá či vzpurná kráva. To se ji pak mezi ty opravdové hrabavky zjevně trochu obtížněji zapadalo, ovšem tehdejší osvědčené terapie ledem, pícháním nadrženým zřízencem nebo temnou kobkou pak dozajista měly nejen nesporný terapeutický, ale také kýžený převýchovný účinek. No, nasraně jedné tak trochu slepičí úlet a feministické lkaní netknutých štěrbin, jak stál tenkrát ten patriarchát za vyližprdel a jak bychom si ještě dnes qůli tomu měli odřezat penisy a začít studem žehlit, vytírat a štrykovat, na straně druhé zmákla Laurentka tu místy manýrní prudu vcelku s grácií, dramaticky záživně a hlavně vizuálně uhrančivě, kdy každý mimoblázinecký záběr vypadá jako kompozice od Ma(Mo)neta a každý blázinecký jako noční poluce Vikyho Yga. A odpustím ji protentokrát i ten behaviorálně dementní konec, pohybovali jsme se přece v blázinci, že ano. (29.09.2021)