Vymítač ďábla: Znamení víry

David Gordon Green to dokázal! Dokázal po Halloweene, ktorý kvalitatívne klesal s každou ďalšou časťou, až na absolútne dno, zmarit ďalšiu kultovú hororovú značku. No úprimne som čakal po tých negatívnych ohlasoch o niečo väčšiu mizériu. Believer je, keď už nič iné, tak aspoň pomerne profesionálne natočený horor, ktorý si svoje uvedenie v kinách obháji, narozdiel od iných tohtoročných exorcistických kúskov. Priviesť však túto značku späť do kín po 50 rokoch a ponúknuť niečo takto obyčajné a sterilné by malo byť ovšem na celoživotný zákaz točenia hororov. A pri Gordon Greenovi dúfam, že sa už tak stane, pretože je to režisér, ktorý si vybudoval kariéru na priemerných indie drámach (Joe, Prince Avalanche) a teraz točí iba podpriemerné kino horory. The Exorcist: Believer síce vyslovene v prvej polovici neurazí, akurát to v nej vyzerá ako nezaujímavá krimi story o pátraní po dvoch dievčatách, než horor, u ktorého navyše všetci vieme kam smeruje, ale scenár nám zápletku s posadnutím predkladá ako niečo prekvapivé. A v tej druhej polovici ponúka iba mizerné vymietanie oproti ktorému aj päťdesiat rokov starý film vyzerá ako odvážny kúsok. Záverečná pol hodina s vymietaním je totiž jedno obrovské sklamanie, kde sa nič poriadne nedeje, postavy stoja v kruhu a rečami vymietajú dve deti. Celé to pôsobí absolútne zbytočne a keď sa pri záverečných titulkách rozoznie kultový hudobný motív tak priam až nepatrične. Vrátane zbytočných cameo rolí v podobe Ellen Burstyn, ktorá tu je vlastne iba preto, aby tu pár minút bola, nič viac. Pokiaľ chce na tomto Universal stavať celú novú Exorcist trilógiu, aj spoločne s Greenom, tak to teda ďakujem pekne, keďže akýkoľvek záujem pochovali už prvým dielom a neviem načo vlastne by som sa mal v tomto príbehu tešiť ďalej, vyústilo to do úplneho prázdna. CELKOVO: 5/10 (25.10.2023)

David Gordon Green. Člověk, který u mě pohřbil jakýkoli další zájem o Halloweenská pokračování mi z nechutil další, tentokrát ještě kultovnější značku. Vymítač ďábla: Znamení víry určitě patří k tomu nejhoršímu, co lze tento rok v kinech vidět a bez pochyby je to jeden z nejzbytečnějších filmů, co jsem viděl. Absence jakéhokoli nápadu, či snahy o inovaci téhle legendy a řeči režiséra o tom, jaký respekt k původnímu majstrštyku chová, můžou snad být jedině skrytý výsměch všem hororovým fandům, jinak si to nedovedu vysvětlit - 15%. (16.10.2023)

"Až ten film dorazí, tak už tu snad nebudu. Ale pokud existuje duchovní svět a já se budu moci vrátit, plánuji posednout Davida Gordona Greena a udělat mu ze života peklo." - William Friedkin... Radikální a nekompromisní ve svých stylistických postupech a stejně tak i názorech, o čemž jsem se mohl sám přesvědčit během našeho krátkého setkání na karlovarském filmovém festivale v roce 2014. Friedkinův The Exorcist je bezpochyby jedním z nejvlivnějších děl v historii kinematografie. Revoluční počin, který porušuje do té doby platné žánrové konvence a jenž navždy změnil tvář hororu. Naproti tomu Greenův The Exorcist: Believer působí jako nějaký laciný mockbuster ze studia The Asylum, který pouze sprostě parazituje na slavné značce a marketingově vykořisťuje její postavy. Zvláště pak devadesátiletou Chris MacNeil, jež nás nejdříve ujišťuje o tom, že v žádném případě není exorcistkou, aby o pár minut později během provádění exorcismu oslepla a její linka vyšuměla do ztracena. Hm, vskutku působivý návrat... Když porovnám Friedkinův The Exorcist (který vyděsí, provokuje, inspiruje či donutí k následné reflexi po zhlédnutí filmu) a Greenovu nesourodou směsici otřepaných žánrových klišé, kterou už v závěru ani nelze brát vážně, tak je mi opravdu smutno z toho, jakým směrem se hororový žánr ubírá. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku The Exorcist: Believer uděluji jednoznačný odpad! (10.10.2023)

K filmu píšu svůj jubilejní 1000 komentář a věřím, a nebojím se použít ta slova, že toto přímo mystické načasování mi vnukl sám Ďábel. Tak to cítím. Jediný problém máme oba s tím, že to není důstojná pocta The Exorcist, (který má už léta čestné místo v mé topce). David Gordon Green šlape pouze kalnou břečku, po většinu snímku bez fungující atmosféry. A to, co mě děsilo (a děsí dodnes!) v hororu z roku 1973, to tady vůbec nefunguje. Kdybych se dokázala oprostit od srovnávání, možná bych byla tolerantnější. Ale v případě mé srdeční záležitosti toho zkrátka nejsem schopna. (14.10.2023)