Po čem muži touží 2

Proč to absolutně nenavazuje na jedničku? Proč název nesouvisí s dějem, kde žena v mužském těle radí tupým chlapům? Proč se to v polovině změní na Okresní přebor a řeší se hlavně fotbal? Proč Langmajer sliboval, že už končí s poprcáváním před kamerou, když tady šaškuje v podprsence a mluví jako bukvice? Mnoho otázek, ale bohužel žádné odpovědi. (26.10.2022)

To nejztřeštěnější z Langoše. A koná se velký (ne)humorný sešup oproti jedničce, která paradoxně s pokračováním má jen pramálo společného. I tak s ním samozřejmě koketuje. Jiří Langmajer s Annou Polívkovou se ukázal jako osvědčený herecký tandem. A tak to i zůstalo ve volném pokračování. Z pozice scenáristky však odstoupila Radka Třeštíková, zkušená autorka, co šovinistické a sexistické narážky měla dostatečně promyšlené, což její náhradník Filip Oberfalcer už tak s přehledem nezvládá a jen jaksi mechanicky vrší pokusy o bláznivý humor a převážně narážky na emancipaci. A vychází to jen v malém procentu. Funkčnost humoru měl zajistit Jiří Langmajer, do jehož těla jednoho rána po očarování vstoupila ženská duše Anny Polívkové. Nalíčený Langoš běhá v ženském úboru a běduje nad svým současným stavem. Opět to nějakou chvíli trvá, než mu proměnu někdo uvěří, v tomto případě je to Tereza Kostková coby nejlepší kamarádka a Marek Taclík coby obdivný soused a neúspěšný potenciální nápadník. Jakmile tedy dojde na proměnu, čekal jsem příval svěžího humorného toku. Jenže Langoš do své ženské kreace vlil i značnou porci nepříjemného přehrávání, což vedlo až k tomu, že se do této komediální role zrovna moc nehodil. K jeho dobru lze připočíst to, že byl ve své bláznivé kreaci v podstatě osamocený. Herci kolem něj nebyli vyloženě špatní, ale vesměs nezajímaví a nikterak film komicky neobohatili. Trochu situaci zachraňoval hlavně Taclík. Film také postrádal jakoukoliv gradaci a zajímavé nápady. A naprosto se neráčil přijít s nějakým kreativním závěrem. Konec byl naprosto ubohý, bez nápadu. Před něj se napasoval předlouze a nudně působící fotbalový zápas bezvýznamné úrovně, kam si Langmajer chodil začutat. Tým sestával z fotbalových exotů, vrcholem byl šilhající brankář Jiří Maryško. K tomu nejvtipnějšímu řadím sekvence, ve kterých se křehká ženská duše vyrovnává s chlapským světem, tedy s nesrovnatelnými pracovními nároky a neomalenými fyzickými potřebami. A film pochopitelně raději výrazně častuje diváka místo kvalitních humorných dávek vlezlým product placementem, co juká z každého prostoru. Tohle volné pokračování už má jen průměrné humorné hodnoty. Setrvalý režisér Rudolf Havlík z toho napodruhé už víc nedokázal vytřískat. 5/10 (24.08.2022)

Tohle asi bude takové moje guilty pleasure roku 2023. Ze začátku film působí jako totální kokotina. Anna Polívková brutálně přehrává a totálně tu nesnáší chlapský pokolení a tak je absolutně iracionální. Na to, že je terapeutka. Jenže pak se z ní stane Jiří Langmajer, který si vědomě roli užívá, a je to paráda. Jirka se do ženského těla vžil a musím říct, že jsem se fakt od srdce zasmál. Navíc se tu zjevil i Leoš Noha, který tu hraje naprosto klasického hospodského povaleče naší kotliny a musím říct, že je v této roli naprosto dokonalej. (07.09.2023)

Tenhle jednoduchý, prvoplánový humor je díky Langmajerovi  většinou skutečně více vtipný než trapný. A že je ta hranice u takovýchto typů českých komedií opravdu velice tenká. Ten člověk fakt zahraje cokoliv, když si srovnám tuhle jeho roli s rolí trenéra Hrouzka v Lajně, tak je až k neuvěření jak velký má ten chlapec rozptyl a přitom vše na vysoké úrovni. Sám bych si sice tento film v nabídce kin nevybral ale jako vesnické letní kino je to ideální volba (31.07.2022)

U prvního filmu jsem se k vlastnímu překvapení dost dobře bavil; o to větší obavy jsem měl z jeho pokračování. A ukázalo se, že jsem se obával oprávněně. Veškerá inovace spočívala v tom, že nebyl napravován šovinista ale feministka. No, a to bylo celé. Tím byly vyčerpány všechny čerstvé nápady a dál už jelo všechno ve vyjetých stopách, což byla docela pruda. Tvůrci si ale alespoň vytvořili dostatek prostoru pro zviditelnění svých chlebodárců, a to je podstatné, protože hlavním úkolem současné české filmové tvorby není bavit diváka, nýbrž zajistit dostatečně viditelný product placement. Já tedy nezpochybňuji důležitost financí ve světě filmu, jen si myslím, že by jednotlivé snímky neměly fungovat jen jako jakési bilboardy, ale měly by hlavně bavit diváka, přičemž by se mělo myslet i na lidi, které neoslovují novácké a primácké seriály. Tento snímek jsem chtěl původně zodpadovat, protože mé zklamání bylo značné, ale přestože mě už vytáčí všudypřítomnost Jiřího Langmajera, tady jsem musel jeho dokonale nastudované pohyby ocenit jednou pěticípou. / Poučení: S přáními opatrně. Pamatuj na Opičí pracku. (03.10.2022)