Velká premiéra

Všechny filmy Miroslava Krobota se mi nijak zvlášť nelíbily, ale vždycky je chci vidět. Záměr je evidentní - snímek o improvizaci, o tom, že i v těžkých okamžicích by se život měl brát s lehkostí, ale v mnoha stránkách je nedotažený, včetně nijakého konce. Srovnávání s Kameňákem je ale opravdu dost mimo. (04.12.2022)

Hořkosladká komedie možná. Nějak jsem ale nedokázala humor asi pochopit, i když jsem se smála hodně a doufám i v místech, kde se to očekávalo. Janžurová sprostá až za hrob, ale nevím zda je ok dělat si legraci z Tourettova syndromu, i když v podání Janžurové to nepůsobilo trapně. Nějak prostě nevím... Zasmála jsem se, herecky samozřejmě super, ale vlastně celkově o ničem. (07.07.2022)

Nepochopil jsem, proč vůbec byl ten film natočen. Příběh slabý, zápletka chabá, jednání postav hloupé, poetika nulová. Nebyl jsem schopen se identifikovat ani s jednou postavou, titulní postava nebyla vůbec sympatická, vedlejší postavy přehrávaly a ten konec...darmo mluvit. Dvě hvězdičky dávám jen za přijatelnou stopáž, slušnou hudbu i kameru a kozy Jenovéfy Bokové. (31.07.2022)

Mám celkem rád tenhle druh humoru. Příběh by celkem šel, někteří herci výborní, Janžurová excelentní, Boková vynikající, Melíšková nezklamala, Krobot je svůj. Ostatní nic moc. Ale tak nějak to úplně nefungovalo, více trapnosti než pravého humoru, některé herecké výkony mizerné a to vše podtrhující neustále stejná a za mě v takovémto měřítku nevhodná hudba. 50% za snahu a 2*. Chtěl jsem to vidět, viděl jsem. Stojí to za shlédnutí především kvůli pár hercům a to je na vyšší hodnocení málo. (19.02.2023)

I kdyby už Krobot po Díře u Hanušovic nic tak strhujícího nenatočil, bude to pro mě pan režisér, nicméně už v Kvartetu jsem měla dojem, že příliš slevuje z nároků, a teď ho mám ještě silnější. Téma je sice odvážné, existenciální pohled na trapno a autistický humor jako možnost dokonalého úniku ve stavech životní nejistoty, kdy se člověk cítí příliš křehký a zranitelný, příliš štvaný a všemi pronásledovaný... Jenže zpracování, které v podstatě znamená, že stejně jako jsou v zóně trapna, bezradnosti a nejistoty, jak je co myšleno a jestli vůbec nějak, hlavní postavou ponecháni všichni v jeho okolí, jsou v ní také režisérem ponecháni diváci snímku, a to je už příliš bezpracná strategie, která umožňuje přílišnou nedůslednost a rozevřenost - a přestává to být zajímavé i dů-vtipné. Navíc mi překáželo, že hodně toho, co film tvrdí, evidentně není dost přesvědčivé: např. pečovatelka není kdovíjak okouzlující a příjemná, výměny s babičkou nejsou zase tak vtipné, atd. Některé postavy jsou rovnou psané jako dvojrozměrné karikatury (zhrzená manželka a terapeut v krizi), což dost rozbíjí celek a automaticky sráží kvalitu. Příběh není až tak vybroušený ani překvapivý, postavy i jejich záměry jsou rozplizlé a příliš mnoho tam toho vyznívá do ztracena - kvůli tomu se právě nepotřebuji dívat na film, na to stačí většina prostředních životů všude kolem nás. *~ (24.08.2022)