Fabelmanovi

Na Fabelmanovi jsem přes víkend stihl zajít dvakrát a zejména podruhé jsem u nich zažíval pocity, které už si s moderními filmy dávno nespojuji. Dvouapůlhodinová anamnéza slavného filmaře o jeho složitém formativním dětství v rozpadající se rodině je určitě nejkrásnější snímek, jaký jsem za dlouhou dobu viděl, a skýtá narativní postupy tak rafinované a přitom mnohdy úplně nenápadné, že by se generace mladých režisérů opět mohla v kině učit. Příběh začínajícího filmaře a jednoho trpkého rozvodu stojí na střídání umělecké a racionální perspektivy. Kamera protagonistovi odhaluje věci, jež lidské oko v reálu nikdy nepostřehne (včetně maminčiny nevěry v pozadí natáčené akce), a díky fotografické formě záznamu, s nimž můžete ve střižně různě manipulovat, se filmy stávají tím nejspolehlivějším zdrojem existence. Něčím, nad čím můžete mít kontrolu a co dokáže podat autorské formy reprezentace. V závěru to rodinnou situací ztrápený Sammy využije ke glorifikaci školního šikanátora ve školním videu, čímž svému sokovi podlomí kolena - uvědomí si, že ve skutečnosti nikdy nebude vypadat tak dobře jako ve filmu. V životě je občas všechno šedivé a Spielberg v mládí poznal hořkost z antisemitismu, šikany, neúspěchu u dívek a hlavně rozvodu rodičů, z nichž pouze jeden jeho filmovou vášeň podporoval. Fabelmanovi reprezentují dva pohledy na svět, které se musí proplétat, ale ten bolestnější nikdy nesmí zadusit to, co nás nejvíce naplňuje a k čemu tíhneme. Je to emocionální a psychologicky do detailu propracovaná rodinná studie, v níž filmy neslouží jen pro útěk, nýbrž pro objasnění a filtrování emocí. Většina Spielbergových filmů o komplexu z neúplné rodiny nás dokázala vcucnout, ale Fabelmanovi jsou snímek, přes který můžeme inhalovat a navzdory smutným pasážím nasávat radost z vyprávění a jeho podnětů… Po druhé projekci jsem se kodrcal půl hodiny na autobus, do sluchátek jsem si pustil soundtrack Johna Williamse a nechal jsem se unášet tím, co mi Sammyho příběh vyjevil. I já se mohu snažit být extrovert a hlásit se o něčí pozornost, ale v duši vím, že vítám svou introvertní bublinu a ztrácím se ve filmech, kde nemusím řešit mezilidské vztahy, v nichž úplně nevynikám. A kde se raduji z toho, že mohu analyzovat práci s prostorem, pohybem kamery a rozestavením figur po scéně, která je ve Fabelmanech opět nádherná a originální. Steven Spielberg natočil úžasný film, který ke mně promlouval každou scénou a dá se říci, že mi zase trochu otevřel oči. Jestli máte tenhle rok (zatím) vidět jediný snímek, tak určitě tenhle - Avatar se bude muset hodně snažit. (28.11.2022)

Není náhoda, že tak krásný film o lidech a filmařině je autobiografickou zpovědí autora nejsrdečnějších kousků kinematografie. Kruh se uzavírá, jedinečná křehkost ikonické filmařské formy Spielberg + Kamiński + Williams splývá s obsahem jako nikdy předtím. Sem to všechno směrovalo. ___ The Fabelmans jsou nejkomplexněji odvyprávěné rodinné drama, co jsem kdy viděl. A přestože v něm nedojde k žádné tragické události, mně osobně  i nejvíce zasahující rodinné drama. Procítění životních událostí dětství a mládí v nejmenších, ale současně nejzásadnějších detailech, ztělesněné do adekvátně citlivého, chirurgicky přesného filmového vyprávění. Mozaika střípků formujících osobnost člověka, který skrze bolest i radost srostl s filmovou kamerou. Ta mu odhalila počátek největšího (rodinného) zklamání v dospívání, i mu pomohla elegantně vyřešit středoškolský problém se šikanou. Že se pak s kamerou zapsal do uměleckých a společenských dějin světa, už je jiný příběh. ___ Cinefilský rozměr The Fabelmans je bonusem k vyprávění o rodinných hodnotách, které bylo vždy alfou a omegou jeho díla. Až zde ho udělal klíčovou součástí příběhu, navíc hezčeji, než jsme si mohli přát. Castingové překvapení v epilogu a poslední záběr filmu mě dostali do kolenou. Vrátili mě tam, kam jsem se bál, že už mě současná kinematografie nevrátí. Steven forever ❤️ (05.12.2022)

Tento film je citlivou štúdiou obrazu a pohľadov. Je o vášni, láske a dospievaní. O tom, že robiť veci ktoré túžime robiť nemusí byť vždy správne, ale aj tak je najdôležitejšie byť šťastný, aj keď ostatní s tým nemusia súhlasiť. Herecký opus a formálna stránka ( hravá, rozkošná a úprimná) rezonujú v každom zábere, tóne, uvedomení. O to viac je zarážajúce, že Spielberg, schopný takýchto pocitov, dokáže natočiť priemerné snímky bez duše, ako napríklad West Side Story. Takýto úprimný klenot, sa len tak nevidí. Stavia sa do popredia s Purpurovou Farbou, Mostom Špiónov a so Schindlerovým zoznamom a dokazuje, že úprimné, citlivé a emočne vyspelé snímky Spielberg robí s rovnakou radosťou, ako tie fantastické, ktoré ho preslávili a kvôli ktorým ho milujem. K tomu filmu sa budem vracať a budem si užívať tú vyváženosť. A to množstvo vrcholov, ktoré ponúka. Nič tam nie je zbytočné. Všetko tam má svoj dôvod. A všetko je tak, ako má byť. Najlepší Steven od Mostu Špiónov. (26.01.2023)

"Movies are dreams that you never forget." Steven Spielberg ma svojim najnovším snímkom neskutočne očaril... Možno je to jednoducho tým, že som zatiaľ ešte nevidel film, s ktorým by som mohol Fabelmanovcov porovnať (áno viem o tom, že existujú aj ďalšie filmy o láske ku kinematografii 😉) alebo je to tým, že je tento snímok tak precízne natočený (dokonca som si ani nemyslel, že pozerám Spielbergov film, pretože je to sfilmované úplne iným spôsobom, na aký som u tohto pána zvyknutý). Po celý čas som mal z tohto snímku naozaj dobrý pocit, pretože som si hovoril, že sa pozerám na naozaj poctivo a s láskou natočený film. Dokonca mi ani nevadilo to, že Fabelmanovci sú o plných sálach, no počas premietania nás bolo v kine iba osem, ale to nič nemení na tom, že ja som si jeho zhliadnutie náramne vychutnal – bolo krásne sledovať to nadšenie v očiach každého jedného človeka, ktorý bol vo filme na premietaniach Sammyho Fabelmana a s úžasom sledoval jeho filmy, pretože také niečo som v skutočnom svete hádam ešte nevidel... A práve o tom Fabelmanovci aj sú – o kráse a sile kinematografie a o tom, že vytváranie filmov nie je pre množstvo tvorcov iba hobby, ale je to hlavne ich vášeň, ktorá s nimi vo veľa prípadoch pretrvá aj niekoľko desiatok rokov... A Steven Spielberg je toho živým príkladom, veď tento film je z istého uhlu pohľadu vlastne aj o ňom. Určite sa to nedá porovnávať s jeho najlepšími filmami, ale to nemení nič na tom, že Fabelmanovci sú naozaj kvalitne natočeným snímkom, ktorý rozhodne odporúčam všetkým filmovým nadšencom a fajnšmekrom a zároveň aj tým, ktorí jednoducho filmy milujú. A preto dávam 9 pohyblivých obrázkov z 10 a myslím si, že po záverečnom vtipe s kamerou a horizontom to inak ohodnotiť ani nemôžem... "What kind of movie are we gonna make?" (13.12.2022)

Vycizelovaná reminiscence na dětství a dospívání jedné obyčejné middle-class rodiny. Spielberg zvládá kouzlit úsměvy i slzy, radost i smutek s lehkostí sobě vlastní a tak trochu vzpomíná na svoje dětské roky, kdy nadšení do pohyblivých obrázků pro něj zřejmě bylo vším a to i přes složité vztahy jeho rodiny. Je trochu problém s rytmem a předlouhou stopáží, ale to vše díky důslednému vyprávění a vybarvení postav. Poslední scéna je nejlepší. (13.02.2023)