BANGER.

BANGER. je neskutečně freneticky natočené dobrodružství jedné noci v Praze a zároveň velmi progresivní filmařina, která přináší příjemné a hlavně potřebné vlny do jinak dost stojatých vod současné české kinematografie. Drobné výhrady mám; něčeho bych ubral, u něčeho zas přitlačil na pilu, ale kolem a kolem to je zkrátka high energy jízda, která má dynamiku, osobité režijní uchopení a autentické herectví. [KVIFF 2022] (19.07.2022)

Rekapitulace všeho, co je na téhle době sick a všeho, co bytostně od srdce nenávidím. Grupa nesnesitelných kreténů, v nesnesitelných rolích, pronášející iritující dialogy. Mišík je neskutečný břídil a Bendig není ani tvor. Netušil sem, že může bejt ještě někdo horší, než Ben Cristovao. Za tohle by se mělo stavět ke zdi. Je až neuvěřitelné, kam tahle doba, notabene generace může ještě klesnout. Sergei Barracuda..ty krávo, takovej kokot 🤣 idiotek co má xicht pomalovaný fixama. Přál bych si dvě věci, vrátit se časem do roku, kdy směr určoval Špatnej Wliw a Chaos, tedy opravdová muzika a ne ty dnešní sráči jako je Barracuda, Yzomandias a podobný počmáraný dementi. Jelikož je to sci-fi mám tedy druhé přání, aby konečně tenhle svět spláchla kometa. Film o kreténech pro kretény. Dno, ubohost, zoufalost. Jako skoro všechno, co dneska poslouchá, natáčí a nebo sleduje tahle ubohá generace. (04.03.2023)

Hodně nápaditý, originální, během sledování mi bylo až fyzicky zle z toho, co se na scéně děje. Přitom prvních deset minut jsem myslel, že to vypnu. Ten styl, jak je film natočený, je hodně specifický a chce hodně sebezapření setrvat. To je ale po zásluze odměněno výbornou, neobvyklou a na české poměry hodně jedinečnou filmařinou. Banger. je prostě banger. Adam Mišík a Marsell Bendig tu hrají nadpozemsky a musím říct, že bych to do nich ani náhodou neřekl. (04.03.2023)

"Tak co, buzeranti, budete něco kupovat?" Vida, nejlepší film, co jsem viděl v rámci letošní Letní filmové školy, jsem fskutečnosti popatřil až při cestě zpátky vlakem na tabletu. Docela signifikantní u snímku, který je natolik vytržený ze současného českého filmového kontextu. BANGER. provokuje mimo jiné svojí dějovou prostotou, nevěrohodnou naivní rytířskostí hlavní postavy tváří v tvář vlastní chybě i přeskakováním z komických dialogových výměn do naturalistických nočních můr rekreačního narkomana. Jenomže on vlastně ve všech těchto aspektech (jakkoli nevěrohodných optikou "normálního" světa) dodržuje tu současnou hip-hopovou mentalitu, která dokola omílá příběhy o dealerech se srdcem na správným místě, kteří se z nuly snaží vypracovat až na vrchol (který zde okupuje člověk, který působí, jakoby na sobě měl nataženou hlavu jinýho člověka a je to tedy castingově perfektně vybraná mentorská postava pro tenhle sureálnej rozbitej svět pod světem). Zároveň jsou si ale stále vědomi jeho pozlátka a mají svoje těžiště v realitě, ať už je to hood, family nebo hoe. Vyprávění BANGER.u si fantasticky dopomáhá v současnosti pro internetovou komunitu známými videovskuvkami a memy, které aktuálně dotvářejí kontext jeho světa, ale zároveň on pomáhá přežít zase jim do dalších let, protože internetové fenomény přicházejí a odcházejí, kdežto BANGER. tady s náma bude ještě dlouho, protože je to nakonec vlastně dost citlivá, výstižná a zároveň stylově radikální cesta pražskými 2020s, která narozdíl od mnoha jiných českých mladých filmů, jenom nepřejímá jazyk západní žánrové tvorby, ale je napřímo napojená na aktuální pražský noční zeitgeist, kdy je citlivá k mnoha jeho elementům. V tomto si ale pořád myslím, že srovnání s Refnovým Pusherem není kdovíjak na místě, protože ten se často odehrává ve velkých celcích zmáčené Kodaně, která je tak jedním z jeho nejvýraznějších prvků. Zde, i díky specifickým pravidlům pro natáčení na telefon, jsme stále uzamčeni ve velmi úzkém zaostřeném pásu, žádná scéna nemá prostorovou expozici a město zde je tak nepříjemně chaotickou, organickou masou. V neposlední řadě mě potěšilo tepání do přesluhujících pražáckých elit typu David Černý, Petr Novotný či Bruno Ferari, kteří jsou zde vykastrovaní na připitomnělý klub Pátečníků, který k čichání vlastních prdů potřebujou dvě géčka na večer, aby zapomněli jak nikoho relevantního nezajímaj. "David Černý vole, vypadá jak vandrák, vole dělal ty mimina." "Ty píčo more jaký mimina, co mi to tady řikáš?!" (02.08.2023)

Rap, ten kolovrátkový styl hudby, fakt neprožívám a proto jsem byl opravdu překvapen, že se u filmu, který s ním úzce souvisí, budu tak dobře bavit. Je to dáno hlavně tím, že ona sociální skupina, zobrazená ve snímku, je podána určitě zajímavě, snaha hlavního hrdiny (jakkoli lehce úsměvná), zase skrz vypjaté situace, ale hlavně - objev jménem Marsell Bendig a vtipné hlášky z jeho úst jedou víc než onen řízlej koks. Ale Domestik, předchozí projekt Adama Sedláka, se mi líbil mnooohem víc. Uvidíme, co seriál Adikts. 70%. (11.01.2024)