Můj nejmilejší bar

Možná to bude znít trochu idiotsky, ale tenhle film mi (s trochou nadsázky) změnil život. Když jsem Můj nejmilejší bar viděl poprvé asi před 10 lety, což bylo v době, kdy jsem makal v jedný zmrdofirmě zavřenej někde v kanclu, tak jsem si řikal, že bych vlastně docela bral takhle nějak žít. Rozvážet zmrzlinu někde v papundeklový čtvrti a pak si vypít pár piv a panáků v nejmilejšim baru, to by byla paráda. Přestože hlavní postava tady působí spíš jako takovej zoufalec a lůzr, tak mně ten Tommyho život připadal velice pohodovej. V tý době jsem prostě začal svůj další život směřovat k nějaký pohodovější práci. A je to docela zajímavý, ale já jsem opravdu začal díky nějaký shodě okolností pracovat jako automechanik, přestože moje vzdělání bylo gymnázium a neměl jsem absolutně žádnou praxi. Několik let jsem teda pracoval jako automechanik, pak jsem se stal nezaměstnaným automechanikem a nakonec jsem se teda dostal k rozvážení pizzy (tady se to trochu liší, protože ve filmu Tommy rozváží zmrzlinu). No prostě jsem si prožil podobný životní situace jako Tommy. Rozdíl je akorát v tom, že já jsem si ty svoje životní etapy barovýho povaleče, nezaměstnanýho automechanika a rozvozce pizzy rozprostřel do delšího časovýho období. A ještě teda narozdíl od filmu nemám problém s tim, že bych nějaký ženský udělal dítě (nebo o tom aspoň nevim). Ale až na pár rozdílů, je ten film jak z mýho života. Co víc k tomu napsat? Možná to neni nejlepší film na světě, ale je to prostě moje srdcová záležitost. (10.05.2018)

Očekával jsem, že to bude něco jako Štamgast, ale TREES LOUNGE není tak vtipný. Je spíše dosti nahořklý, a hledat si cestu k hlavní postavě je celkem fuška. Osobně ani bezprostředně po dokoukání filmu nemám jasno v tom, jestli mi ten ochmelka byl sympatický, nebo ne. Nevím, možná už jsem jenom vyrostl z podobných opileckých filmů, které jsem měl kdysi celkem v oblibě. Dneska se mi celá ta flákačská kultura provinčního buranství a bezbřehého alkoholismu spíše protiví, a v reálu bych pro chlápka typu Tommy Basilio měl jen opovržlivé uplivnutí. Filmové ztvárnění krátkého výseku z jeho života pro mě nebylo bez jisté zajímavosti, ale popravdě je mi celá ta filmová glorifikace vysedávání v baru z duše protivná. (27.02.2015)

Víc Zelenka než Jarmusch, hospodská historka bez přesahu o velkém sympatickém dítěti, které nemá jiné ambice než nějak proplout životem, slabochovi, flákači a lháři, tu a tam se projevujícím i jako citlivá lidská bytost, v lehce stravitelném, formálně nijak zajímavém balení, aneb poprvé jsem pochopil, proč lidi používají pojmy jako „figurkaření“ a „chcípáckej film“ v pejorativním slova smyslu. Koukalo se na to vyloženě příjemně, to zase ano, ale vykouřilo se to z hlavy už během závěrečných titulků. (02.11.2013)

Skvělé. Jedna komická scéna za druhou, ať už díky 'střízlívému' a upřímnému scénáři Stevea Buscemiho nebo díky hereckým excesům. Tolik hereckých mladších tváří, které znám dnes už jen z televizních seriálových obrazovek (pravda, dnes už to je trochu někde jinde... už to není tak, že seriálový herci se snaží dostat do filmu, dnes jdou filmový herci do seriálů... aby ne, kvalita seriálů je už někde jinde), u kterých bych to nečekal a byli také opravdu k (promiňte) posrání... Jaktože nepíše více tak zábavných, upřímných scénářů, jaktože nesedí častěji na řežisérské židli (to jsem si říkal i po shlédnutí jeho 'Interview')? Opět 'bravissimo Stevie', tentokrát ovšem i v jiných tvůrčích rolí. No a Samuel L. Jackson? I když opravdu malá role, tak nejzábavnější co jsem ho viděl. (30.03.2012)

Mistr nezávisláků Steve Buscemi se ve svém režiíním debutu vydal mezi ztracené existence, která velkou část svého života stráví popíjením v baru. Vznikl klasický nezávislý film za malé peníze, točený v reálném, neupraveném prostředí s uvěřitelnými hereckými výkony. Já si na těchto snímcích tolik neujíždím, takže moje hodnocení berte s rezervou a milovnící těchto minimalistických filmů si mohou minimálně 1* přidat. (25.05.2010)