Dobrodružství Robinsona Crusoe

Již přibližně 300 let stará literární a hodně oblíbená klasika Daniela Defoea z rukou filmového mága Luise Buñuela je pravděpodobně zatím nejlepším filmovým zpracováním osudů Robinsona Crusoa z období po roce 1642. Režisér pojal zpracování poněkud stručným způsobem a v porovnání s knihou chybí mnoho momentů z jeho strastipného pobytu na ostrově. Divák, který očekává film s naplněním všech osudů Robinsona, tak jako je uvedeno v knize, bude pravděpodobně trochu zklamán. Přesto působí film uceleně a jednotlivé části na sebe logicky navazují. Titul je z roku 1954, z doby, kdy se filmové umění mluveného slova utvářelo a nebylo ještě příliš daleko od dob němého filmu. To možná poznamenalo herecké výkony Dana O'Herlihyho v přehnané gestikulaci ve tváři i tělem. Byl tehdy na ostrově ještě sám a v této části filmu tedy nebyly prozatím žádné dialogy. Své pocity tedy nemohl Robinson vyjadřovat slovy a pomáhal si na dnešní dobu pro nás již úsměvnými gestikulacemi v obličeji připomínající Friga na mašině v němém filmu. I celkové chování filmového Robinsona na pustém ostrově nepřipomíná toho tolik obdivovaného knižního silného, důvtipného, dovedného a vynalézavého hrdinu. Ve filmu je znázorněn spíše jako plachý, ale houževnatý a vytrvalý. Divák, který tedy neočekává od filmu akční napětí a přesné kopírování obsahu knihy by mohl být spokojený. (05.07.2008)

ZLÍNFEST Vystřihnout dvě scény (snová halucinace s otcem a teologický dialog Robinsona a Pátka) a, nesoustředíc se na styl, ani nepoznám, že na režisérské stoličce seděl Luis Buñuel. I když film není "buñuelovský", stále se jedná o výbornou, tak trochu jinou adaptaci notoricky známé knihy Daniela Defoea, která příběh ztroskotance nepojímá jako dobrodružné vyprávění jednoho muže a později jeho společníka, ale jako studii osamělosti jednoho muže (i když se k němu přidá společník). Muže, který při odjezdu z ostrova vzpomíná na staré časy, představované štěkotem psa... (04.06.2009)

Zpracování slavného románu Daniela Defoe Robinson Crusoe v této pro Buñuela netradiční formě je docela překvapivé. Tento film z mexické éry, za který byl představitel Robinsona Dan O'Herlihy nominován na Oscara, však i tak dává Buñuelovi prostor k experimentování ze snovými sekvencemi nebo teologickými dialogy. Ty pak rozvíjel především ve filmech natáčených po návratu do Paříže. Scéna snu nebo spíše halucinace kvůli vysoké horečce, ve které se Robinsonovi zjeví jeho otec stojící kousek od něj z vědrem vody, ale tak nějak vyplyne z děje a předlohy. Není tak překvapivá jako iluze servírované Buñuelem třeba v Nenápadném půvabu buržoazie. Celkově pak jde o celkem kvalitní zpracování ohraného příběhu, které je pak spíše zajímavé především kvůli jménu na režisérské stoličce... (01.05.2007)

Byl jsem zvědavý, jak Buñuel zvládne žánr, který je pro jeho tvorbu naprosto netypický. A nakonec z toho vypadla celkem zajímavá, ale víceméně standartní adaptace, ve které Buñuel skoro ani není poznat. Ale bylo mi jasné, do čeho jdu, takže jsem to od toho tak nějak čekal. A popravdě to bylo celkem povedené, některé scény mi dost líbily, po filmařské stránce (a většinou i herecké) je to hodně povedené a dobrodružný žánr to vystihuje skutečně dobře. Jak moc je to věrné předloze sice netuším, ale špatné to skutečně nebylo. Jen je to prostě takové obyčejné, nepřekvapivé a ani nijak zvlášť zapamatovatelné, spíš to funguje jako příjemná jednohubka než jako něco, co si člověk zamiluje. Vyloženě fanda těchto příběhů ale zas tak moc nejsem, takže jsou ty moje dojmy nejspíš ovlivněné i tím. Ale za zhlédnutí to stojí určitě. Silné 3* (29.12.2021)

Z mnou zhlédnutých filmů o Robinsonovi se tato verze drží knižní předlohy asi nejvěrněji, i přesto, že jsou tu některé odchylky. Ale... filmu dle mého názoru strašně škodí uspěchanost, což lze rozpoznat už po pár minutách projekce. V knize trvalo Robinsonovi dost dlouho, než se na pustém ostrově adaptoval, navíc neměl během prvních měsíců u sebe nic jiného než kapesní nůž, tenhle Robinson si na ostrově zvykl rychleji, než kdyby byl vysazen v pětihvězdičkovém hotelu s dámskou obsluhou nahoře bez. A tak bych mohl s výčitkami pokračovat. Buñuel si sice nechal záležet, ale mé požadavky neuspokojil. Jediná filmová verze Defoova románu, která naprosto splnila má očekávání a je mou srdeční záležitostí je Trosečník (25.06.2011)