Chladnokrevně

Spoilery! S hodnocením tohoto snímku mám značný problém. Se strávením úvodních 90 minut jsem měl opravdu značný problém a absolutně jsem nechápal, kde se u tohoto snímku vzalo průměrné hodnocení 85 %. Problém byl zřejmě ve výstavbě děje. 90 minut se řeší neskutečná brutálnost činu, který nebyl divákům představen. Dva kamarádi se toulají světem a není na nich ani náznak toho, že by je provedená 4násobná chladnokrevná vražda nějak výrazně poznamenala. Děj v tomto momentu nebyl vyloženě zlý, jen byl brutálně stereotypní. Stále dokola se omílal motiv. Přišel mi zcela zřejmý. Dva psanci viděli možnost snadného přivýdělku a s ním spojenou naději na vysněnou budoucnost, která by prozářila jejich, do té doby, zcela ubohé životy. Samotný čin mi nepřišel závratně brutální. Chlapci znehybnili obyvatele domu a z frustrace, že z lupu nebude nic jiného než zaznamenaný trestný čin, se rozhodli odstranit svědky, a to rychlým a bezbolestným způsobem. Ukázka provedení tohoto činu odstartovala vynikajících závěrečných 40 minut, kdy jsem prakticky ani nedýchal a které byly zcela bez debat 5hvězdičkové. Opravdu úžasná práce. Od velmi husté atmosféry až po psychologický rozbor dvou charakterově rozdílných, na smrt jdoucích, pachatelů. O tomto snímku budu opravdu velmi dlouho a velmi intenzivně přemýšlet. Obávám se, že k plnému docenění je třeba snímek absolvovat alespoň dvakrát, či být s danou událostí alespoň předem obeznámen. Vzhledem k faktu, že mě snímek 2/3 nijak závratně neokouzloval, se neodvážím dát více než 3 hvězdy. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (07.05.2017)

Skutečný příběh dvou mladých lidí, kteří zmasakrují čtyřčlennou rodinu pro pár peněz. I díky černobílé kameře dokumenteristicky laděný příběh. Vzpomínání jednoho z vrahů na to, jak se zločin udál, je nesmírně působivé. Režisér se tu vyhýbá přímému zobrazení násilí, vystačí si jen s náznaky, ale ty samy o sobě jsou děsivé. Vše korunuje závěrečná scéna popravy. No, nebylo mi dobře na duši. (24.08.2003)

Vražda z nicotného důvodu? Omyl? Bohužel ne! Jedná se o skutečný a ještě k tomu navíc zfilmovaný případ který se stal v roce 1959 v jednom Kansaském městečku tedy osm let před natočením tohoto dnes už klasického snímku. Snímek se ale už i předtím proslavil různými adaptacemi a jiných literárních děl. Spisovatel Truman Capote tento vyjímečný případ dlouho studoval a získával po celou dobu potřebné informace které zpracoval do věcné zprávy, podle níž sám režisér Brooks napsal scénář .Svou jistou autenticitu získává tento snímek i díky představitelům v hlavních rolí, kteří se předtím na plátně prakticky neobjevili. Skvěle zahráli oba psychopaty jak Robert tak Scott. Doopravdy vyjímečný film natáčený v duchu polodokumentárního stylu a film který líčí přesně průběh a následky neobvyklého zločinu zakotveného ve všední skutečnosti. Ve své době to muselo být určitě velmi ambiciózní dílo které se v rektospektivních pohledech pokouší o zobrazení sociálního původu a motivů mladistvých vrahů Roberta Blakea a Scotta Wilsona. (05.10.2006)

Studie krutých, ale naivních charakterů, mladých bezpáteřníků, kteří si chtějí přilepšit nehledě na lidské životy, jsou to odporní vrahové, ale přitom k nim divák žádný odpor necítí. Chladnokrevně je natočeno přímo chladnokrevně, bez zaujatosti, je to drama zdánlivě popírající svou dramatickou rovinu a vydávající se za dokumentární rekonstrukci. Možná ale právě díky této odtažitosti jsem si k němu nevytvořil vztah jako k "filmu", mohu obdivovat jeho technické proporce (brilantní rozvážná režie, kamera i opěvovaná scéna s děštěm za oknem), ale místy jsem se nudil a neliboval si v tom tak, jak jsem si neustále připomínal, že bych teoreticky měl. 7/10 (24.10.2009)

Dokonalá adaptace dokonalé knižní předlohy. Capoteho knihu jsem zhltl prakticky na jeden záběr, tvůrcům filmového ztvárnění se naštěstí podařilo přenést na plátno všechno podstatné a přidat pár třešniček navíc. Nejsilnějšími okamžiky jsou zákonitě scény samotné vraždy a následné popravy obou kriminálníků, mezitím se však divák může kochat velmi nápaditými a svěžími střihy a úhly záběrů. Je to krásné rozloučení s klasickou, velmi narrativní kriminálkou 50tých a 60tých let a zároveň předvoj sedmdesátkové chladné, vizuálně vyšperkované filmařiny. Tento přechod lze vysledovat takřka na minutu přesně, kdy utichá hudba Quincyho Jonese a my sledujeme jen mlčenlivé pohyby postav a ruchy prostředí. A konečně - stejně jako v případě knihy v divákovi nakonec zůstane paradoxní, trochu provinilý pocit lítosti vůči vrahům. Doporučuji nejen knihu, ale jako poslední tečku také pohled do zákulisí - film Capote (2005) s vynikajícím P.S.Hoffmanem. (23.04.2011)