Ať přiletí čáp, královno!

Nebyla jsem vůbec na něco takovýho připravená. Všichni zúčastnění si to asi zhusta užívali a jo, je to strašná prdel. Sice jsem z děje skoro nic nepochopila a hodně se tam zpívalo, ale ten scénář snad psal nějakej zhulenec, to byly pecky. K tomu Vladyka s uchýlnýma vlasama, Nárožnej s vlasama jak upgradeovaná Hejmova hříva, Janžurka co nalejvá miminu víno a vůbec, to snad ani nebyla pohádka, ale sranda to byla každopádně! (26.12.2013)

To snad není možný. Takhle nelogickou pohádku jsem dlouho neviděla. Jasný, je to studiovka, navíc před revolucí, ale ten děj vyzníval spíš jako slohová práce žáka z páté třídy...  Když vynechám nechutné sténání Běly a jejich dvorních dam při porodu, absolutně tu dopackali docela slušnou zápletku. Král chce vnuka, jinak nepředá žezlo Davidovi. Narodí se ale malá princezna. Aniž by ji princ viděl, "šoupla" ji Běla Matějovi a ten za zdlouhavého zpívání holčičku schová k místní pradleně. Ta ji bere, kdo ví proč, jako kluka Honzu a chudák malá si tak myslí, že i kluk je. Pozor, a teď přijde ten největší fail: Mělo uběhnout 7 LET od porodu, ale na dějové lince to VŮBEC není poznat! Mně, jakožto dospělému divákovi, to není hned jasné, natož aby to dávalo smysl dětem! Přitom by stačilo aspoň pár záběrů na přírodu, jak proudí potok, jak se mění roční období... A pak prolnutí po těch 7 letech. Mimoto mi hlava nebere, proč si během té doby "nepořídili" další dítě. Nevím, jsem generace konce devadesátek, takže spoustu - zde zmíněných - politických narážek asi nepochopím, ale tím spíš jsem se na pohádku zaměřila jako malé dítě, které si jen užívá děj. Jedna hvězda za Karla Černocha a druhá za pár pěkných písniček. (09.01.2023)

Jedna z nejhorších a nejnudnějších českých pohádek. Příběh je v podstatě o ničem, uvařený z vody. Jeho lepší části jsou jen napodobováním zápletek lepších nebo všeobecně známých pohádek, zbytek nedává příliš smysl. Celý děj je zmatený, diváky nečeká žádné dobrodružství ani zajímavý příběh. Možná až příliš dlouhou stopáž vyplňují dlouhé, nesmyslné a trapné, rádoby zábavné dialogy o ničem, které jsou hlavně pro děti příliš složité a po chvíli začnou nudit nejen je. Velká část pohádky je také vyplněna písničkami, úroveň mnohých z nich značně zvyšuje politický podtext. Některé písničky filmu přidávají, jiné naopak ubírají. Po čase ale opět začíná většina z nich nudit svou délkou a také tím, že během písniček se kamera zaměřuje téměř výhradně na zpívajícího herce ve stále stejných úhlech. Princ a ztracená dcera jsou navíc značně nesympatičtí. Film příliš nezachraňují ani slavná herecká jména, a zapamatovatelných výkonů je spíše pomálu. Všechny pokusy o zábavné a vtipné scény vyzní většinou trapně a do ztracena. Při zdlouhavých nedějových dialogových scénách si divák nutně začne všímat nelogičností. A že jich je. Například rozhodnutí prince zbavit se dcery, místo aby si ji prostě nechal a za rok si pořídil další dítě, jeho následná změna názoru následovaná pokusy ztracenou dceru objevit, nebo to, že ani Matěj, ani chudá pradlena nevrátili dítě zpátky rodičům, když o něj zase stáli. A ve filmu si jen trochu pozornější divák všimne i spousty chyb, jako když ve filmu pětkrát zopakují, že je středověk, přičemž interiéry i oblečení zapadá bezpochyby již do novověku. Tahle pohádka si nejspíš vytvořila svou vlastní alternativní historii, do níž zjevně zapadá i topení a elektrické osvětlení, jež jsou k vidění hned v několika záběrech zámku. A když oko v této nudné pohádce nemá na čem spočinout, začne si prohlížet přezdobené a podivně zbarvené kostýmy a klobouky. Princezny nosí většinou jasně růžovou, asi jako desetileté holčičky, co si na ně potom hrají, zatímco král sousední země Matyáš jakoby se pokoušel na sebe navléknout všechny barvy duhy, takže připomíná klauna, co si hraje na papouška. Úplně zbytečná a podprůměrná pohádka, která evidentně vznikla prostě proto, aby byla. (11.08.2017)

Opět výborně vykreslené postavy jako v prvním díle. Nádherné písničky ještě skvělejšími texty. Co dodata, hold Borovec uměl. Ty jeho hrátky se slovy, které poučí, pobaví i nechají zamyslet. "Z mocí se rodí otroci", "Mocní nemocní", "Kdo nic nedělá tak stejně bere plat.", "Byl to nebo nebyl král..."..."O tebe jde, o Davida, Veronika syna Ti dá.", "Ty mi chceš sbohem dát, tak pojď blíž".... Tady už písně Běly přebrala po Ivetě Bartošové sama protagonistka Ivana Andrlová, která má zvonivější hlas. Chytré dialogy a navíc velice vtipné. Tento dál opustil interier z jedničky a scény se odehrávají i venku, v lese, na louce, v potoce, v chaloupce, ale i na zámku. Co mě dostalo byla ta změna chování krále, když v přestrojení vstoupí do chaloupky a dává penízky malé Janě. A ono něžné pohlazení povláskách, kdy chtěl slyšet to slovo "Dědo." "Inu, co nemáš, to nemáš.". Mráz mi šel zády. Bylo to stejně silné jako když Vlasta Burian v pohádce Byl jednou jeden král, když uviděl babičku, zjihl a řekl: "Babičko, kde já jen tě viděl." (26.12.2015)

Co si budem, zázrak to není, ale na vynucené pokračování to ujde. Andrlová se konečně zpívá sama, na Vladyku, jako prince, jsem si zvyknul a víc prostoru Nárožnému jen a jen prospívá. Škoda, že zbytek je dost o ničem a i ty písničky jsou na můj vkus až příliš zmožkovější. Už mi prostě není 10 let na na nanana to už se moc dívat nepotřebuju. (14.03.2023)