Trestanec

Protipól Shawshank Redemption. Darabontův opus byl filmem, kde bylo násilí a spousta drsných scén. Zároveň ale, a to všichni fandové dobře vědí, je to film plný životní vitality a melancholie. Je skoro až nasáklý nenápadnou poetikou a pozitivní náladou, která se divákovi postupně vkrádá do mysli čím déle film sleduje. Shot Caller je rovněž vězeňské drama. Rovněž svým záběrem měřítka téměr epochální. Ale psychologický efekt má přesně opačný. Tedy místo kam člověk přijde jako silák, avšak těžko někdy odejte. Místo, které odjímá svobodu, zároveň však může dramaticky měnit osobnost. Přerod miláčka z GoT je více než impozantní a Waldau potvrzuje jak vyjmečný herec je. Scénář vcelku sofistikovaně kombinuje vězeňský film bez příkras s typicky USA gangsterkou (točí se v L.A.). Manipuluje dobře i s časovou narací děje, takže scénář díky tomu působí složitě, zamotaně. Jasně, režijní virtuozitu Darabonta tam nenajdete a ani takové ambice film nemá, proto nemůže být nikdy milníkem a kultem. Ale je to jeden z těch snímků který vynikne postupně, časem a bude spíš pro fajnšmekry, než pro střední proud. Má malý marketing a zřejmě ví proč. Waugh chtěl natočit depresivní příběh muže který měl všechno a to ztratil. A podařilo se mu to náramně. Surově, stroze, bez kompromisů. (21.08.2017)

Skvělý snímek o tom jak vězení transformuje lidi kteří procházejí skrz. Dílo je vyprávěno ve dvou časových rovinách a perfektně popisuje vzestup v potravním řetězci jednoho normálního člověka, který v životě udělal jedinou chybu a teď za ni platí tu nejvyšší cenu. Dříve bohatý makléř (Nikolaj Coster-Waldau) se snaží ve vězení přežít, jenže to není jednoduché a postupně je nucen se ušpinit tak, až není návratu. Své role se chopil nanejvýš přesvědčivě a ztvárnil tak legendárního drsňáka. Po finálním promyšeném zvratu o převzetí moci jsem váhal o pěti hvězdách 86% (26.08.2021)

Po nevídaném nářezu s Vaughnem se mně do dalšího standardně "muklovského" opusu nechtělo. Dal jsem filmu druhou šanci. Dvakrát jsem to totiž vypnul. Ne, ten film na mě nezafungoval, nezapůsobil. Je to prostě pořád ta samá odrhovačka z vězení, nápravných zařízení a káznic. Jenže to by se snad ještě vstřebalo, kdyby film měl normálního, podotýkám normálního herce, který by ze mě neučinil Maguu, vyluzujícího huronský smích, pokaždé když ten šašek vplul do manéže. Už jen to jeho namaskování, kterým se podobal na Asterixe, hledajíc ve věznici Parmské svého Obelixe, mě neskutečně iritovalo. Naposledy jsem se takhle zasmál u Tombstone Jasonu Pristleymu. Nikolaj Kostěj Valdauf - chlapče, ty jsi ten nejúděsnější herec všech dob. To takový Jeff Wincott, Michael Dudikoff a spol. by hrdě obstáli v čekané na Oscara. Jediným řešením je kontaktovat specialisty na retuše, vygumovat ho z filmu, nahradit ho normálním a zdatným hercem. Ke všemu se mně film ale ani nijak nelíbil a nebavil mě. Bohudík, stejný osud stihne i Wind River a Sněhuláka Huhuláka. Pokud se nestane zázrak. 4/10 (22.10.2017)

Skvěle natočený krimi snímek, který Vás svou poutavou výpravou a skvělými hereckými výkony zcela strhne. Přesně takhle by se dal v pár slovech popsat Shot Caller, jehož nekompromisní sled událostí společně s perfektně vykreslenou animální podstatou člověka vytváří téměř čistou diváckou podívanou. Lví podíl na tomto všem má také Nikolaj Coster-Waldau, který zde předvádí skutečně mistrovské fyzické herectví, což ze snímku dělá až děsivě realisitickou záležitost. Jediným kazem na tomto fenomenálním díle je tedy jeho délka, která k velké škodě nabídne několik dějově hluchých míst. Nebýt tohoto celkem rušivého elementu, neváhal bych snímek Shot Caller "ocejchovat" plným počtem hvězd. Skvělá práce! „Places like this forces us to become warriors or victims.“ (05.08.2017)

Asi nejslavnější současný sestrošuk (pomineme-li LIVINGDEADa) Mikuláš Aules má doma tak hnusnou manželku, že to ze zoufalství raději střelí na červenou a nechá se dobrovolně zavřít. A je z toho vcelku vleklá a nesmyslná pičovina to tom, jaxe rachitický ztvarohovatělý makléř stane téměř přes noc předsedou mexicko-árijského drogového kartelu plného animálních vypatlaných hovad, během jejíž nadmíru přepálených dvou hodin někdo navíc v pozadí permanentně hraje na pilu. Miky je sice spanilý a vůbec, avšak to, že si nechá pod nosem narůst jitrnici a otapetovat hrudní košíček, z něj drsného mukla prostě neudělá, protože se permanentně tváří jako lanisterské princátko, co zrovna před chvíli vyprstilo v karavanu Bryjanu z Tartu a něco mu při tom sežralo ruku. S tímhle kukučem a figurkou modelky Kálvina Klajna by v takovém ZpěvZpěvu dělal negrům děvku, i kdyby tam v prdeli propašoval kamión kontrabandu pro samotného Hitlera. Avšak každé zboží má evidentně svého kupce a je žužu rozkokošné, jak i přes bulvárně přiblblý, recyklovaný a nudný telenovelický scénář a do očí bijící kástingovou minelu ta unylá partička zpocených polonahých pokérovaných ovarových krků a Chajme ve sněhobílých trenýrkách alespoň řádně rozrajcovali našeho homorozumbradu Zadka99, jenž si u toho zjevně i lačně zaadoroval pravačkou. (05.08.2017)