Boy Kills World

Trapná slátanina, která se snaží být hrozně cool akční laskominou, ale vůbec to nefunguje. Tvůrce chtěl natočit videogame-like vybíječku o klukovi, který je takovým instrumentem na zabíjení, že je schopen se probojovat zástupy nepřátel a sejmout autoritáře. Odehrává se to v jakési neurčité totalitě, jejíž ozbrojené složky připomínaj spíš Kazmovo bodyguardy. Celé je to hrozně naivní, nevěrohodné, vyumělkované, plytké a pseudostylové. V tomhle duchu se tedy nenese jen scénář, nýbrž i ta akce: Jde příliš vidět, že boje jsou nacvičené tanečky, kde postavy efektně hopsaj, dělaj přemety a otočky, že to nepřátelům s útočnými puškami znemožňuje je zastřelit. Mně to ovšem přišlo pozérské a trapné. Jsem fanda akčního žánru, ale tohle je zhruba na úrovni Kate, takže pochcat. (24.05.2024)

Během sledování tohoto epesního díla, jsme po sobě s přítelkyní mnohokrát pokukovali a mlčky konzultovali, jestli vidíme to samé. Dialogy v tomto díle měly hloubku kaluže po dešti na Sahaře a při každé větě jsem měl pocit, že mi umírají miliony neuronů. Po celou dobu se snímek snaží být tak strašně cool a vtipný, jako když babička začne na rodinné oslavě mluvit o sexuálních zážitcích z nuda pláže. Film strašně tlačil na pilu, jako když se pedofilní školník na školním plese snaží odpanit opilou čtvrťačku. Jediné, co se zde povedlo, byla rozhodně choreografie a extrémní přestřelenost akčních scén. Zbytek si snad ani nezasluhuje komentář. Hudba byla hnusná, že by se vedle ní cítili dobře snad jen fanoušci výtahové muziky a herecké výkony byly tak nepřesvědčivé, že jste měli pocit, že sledujete školní představení. Tohle bylo evidentně dílo velkých amatérů, kteří ve filmovém světě teprve začínají a bylo by dobře pro celý svět, kdyby zároveň při své premiéře rovnou i skončili. [12 %] (30.04.2024)

Boy kills brain aka Kill DeBill. Tak tady čtu, že prý trvalo dlouhých 8 let, než se tento sqost dostal do produkce. No ani se věru nedivím a myslím, že by určitě nebylo na škodu, kdyby to trvalo ještě tak dalších 800. Satanžel se však po osmi letech samozvaný otylý rešeržér Mořic asi konečně naučil pořádně kouřit žluklé majitele studií, a tak spatřil světlo světa peklotyčně přitroublý, rakovinotvorný pičoid, určený převážně pro náctileté mentály s ADHD, paralympijské reprezentanty v hodu rozštěpem a možná pro pár nejpohlupavějších smažanů degenerativních počítačových her. Nechápu, jak tohle někdo mohl zacvakat, ani účast některých poměrně profláklých držek. Jedná se totiž totálně retardované revue nezáživných, sáhodlouhých, do úmoru repetitivních a špatně natočených rádobyakčních demencí, obalených naprosto IQcidní vatou, k čemuž „scénář“ patrně načmárala pokřiveným prstem namočeným do nutely nějaká těžká mozková dysfunkce. Ale nepochybuji, že ta si teď s Mořicem dozajista poplácává po ramenou s tím, jaxe jim ty oligofrenní rejdy děsně povedly a jak byly parádně vychlazené. No, i pro pár zdejších proletářských pacientů zjevně byly, každé zboží má holt svého tupce, a já se zase pomalu začínám bát vycházet ven. (30.05.2024)

Parádně šílená comicsová rubačka, ve které je sice na můj vkus až příliš všelijaké nadsázky a grotesknosti, ale zároveň i ještě víc mých oblíbených čvachtavých zvuků, krvavých cákanců, morbidně vtipných gagů (vede fight se struhadlem!) a dokonce i absurdního humoru (dadaistické repliky vousatého Bennyho). Při studiové estrádě jsem rád zavzpomínal na Running Mana, zvrat v poslední čtvrtině mě příjemně (i když jen částečně) překvapil, a finále s mým oblíbeným džavánským trpajzlíkem Jajanem je pak lahůdková třešnička na dortu. Silné čtyři. (24.05.2024)

Nový Kingův / Bachmanův Running Man, jen s pohnutou rodinnou historií, překvapivě funkčními a silnými zvraty a s přiznanou poruchou soustředění. Dlouho jde hlavně o krvavou satiru se spoustou vtípků a vysokou kadencí hlášek, ale až při finálním zvážnění a v nekompromisním posledním souboji jsem seděl v sedačce přikovaný tak napevno, že bych v ní nejraději zůstal ještě na jednu projekci. (03.05.2024)