Mnichov: Na prahu války

Jeremy Irons dává Nevillu Chamberlainovi mnohem víc charismatu, než si zaslouží a dělá z něj vlastně celkem sympatického dědu, který chce zabránit válce. Vizuálně mu byl fakt podobný. Na druhou stranu Hitler si podobný skoro nebyl a herecký výkon jeho představitele celkem nic moc, prostě jen někdo s knírkem. O Mnichově, o zradě, o tom proč nás zradili, o tom, jestli si to Britové potřebují po víc jak osmdesáti letech ospravedlňovat, by toho šlo napsat asi hodně, ale film jako takový mě docela bavil. (20.11.2022)

Hodnotím herce, kostýmy, příběh. Nesouhlasím s vyzněním filmu shrnutým v závěrečných titulcích (ovšem předchozí dění filmu nám toto vyznění nijak nevnucuje, vidíme například i to, že v německé armádě byli někteří generálové připraveni v případě války proti Československu svrhnout Hitlera. Každý si tedy může- pokud nebude titulky brát jako zjevenou pravdu- udělat nazor sám.) Ale objektivně vzato je ten film slušný. Trochu přidávám s ohledem na nízké hodnocení ostatních. 65-70%. (23.01.2022)

Jo tak nejlíp na mě zapůsobil konec, kde si Britové odůvodnili mnichovskou zradu jako vlastně geniální strategický krok. Tak to mě občana ČR vážně ironicky pobavilo. O tom jakej je západ jsme se mohli přesvědčit v kauze "Vrbětice" kdy nás nechali proti rusákům opět sami a reálně se nás zastali jen Slováci, Pobaltí a krapet Balkánu a vrchol tomu dala současná vláda, když řekla že jsme to západu dostatečně nevysvětlili a nežádali. No já nevím, když já něco potřebuji od přátel nebo oni ode mě, nemusíme u toho klečet ani připravovat slovní průjem na 5 hodin, prostě stačí říct, tak to mezi přáteli a spojenci platí. No a pokud jde o celý film, tak pro mě jako čecha měl film samozřejmě vysoce atraktivní téma, takže některé pasaže filmu mě bavili, ale protože to celý stojí na nějakým přatelství dvou chlapců a jakés takés špionáži, která je směšná a především již zmíněním závěrem, tak že bych byl nějak nadšen to tedy věru ne, Vidím to stejně jako kolegové někde mezi 2-3 asi spíš tři i když Hitler se teda moc nepoved.. Tak nakonec upravuji na dvě, protožejsme o tom ještě dlouze přemýšlel a ten film dokonale představuje i současné chování západu k zemím jako jsme my, arognatní, povýšenecké a pokrytecké. (21.01.2022)

Opravdu jsem na to neměl pajšl; vydržel jsem jen půl hodiny. Přepisování dějin ve velkém, Chamberlain jako vizionář a velký filosof. Řekněme, že je to jen film; ale čím se liší od skutečnosti? Kde máme hledat skutečnost, když ne ve filmu? Jak se ti, kteří ji prožili a nedostanou slovo, mají postavit proti těm, kteří ji falšují v rámci velké filmové industrie? Navíc zde byl cítit podvod z každého snímků, nejen pouze z dialogů. Kulisy, herci, kamera, forma příběhu atd. to vše už vzbuzovalo prvotní odpor... Kdysi jsem by fandou (to neznamená, že už nejsem) skupiny Vanilla Fudge. Jejich LP The beat goes on pojednává i o Chamberlainovi, zvlášť je tu zvýrazněn jeho citát: (tyto dva národy - víme které) nebudou proti sobě už nikdy bojovat (... never to go to war with one another again). Nedivte se tedy mému rozhořčení; je vrozené! (11.07.2022)

Myslel jsem, že bude větší problém líčení domácí protihitlerovské opozice, ale koukám, že víc vadil výklad smyslu Mnichovského diktátu. Já s tím problém neměl, protože takhle to proběhlo a takhle si to zdůvodňovali. Sporné může být až tvrzení před závěrečnými titulky, nicméně jsou tam zmíněny i jak kritika Chamberlaina, tak jeho následná rezignace. Filmu dost ubíralo na napětí, že všichni víme, jak to dopadlo. Nicméně jsem nakonec ocenil, co mi zpočátku vadilo - jasné a pompézní obrazy jakoby navozovaly atmosféru, že elity si při takovém blahobytu nedokázaly připustit, že stojí na pokraji války. Líbily se mi výkony všech hlavních herců (vč. Matthese jako uměřeného Hitlera), ocenil jsem zvláště kontrast mezi zkušenostmi (Chamberlain) a dlouhodobými vizemi (Hitler ji prostě měl, jakkoli zvrácenou) a prudkým mládím (třebaže v tomto případě bylo i za to prozíravější). A tam ještě kontrast mezi klidnějším a už usazeným Britem a vyděšeným svobodným Němcem. Hodně se mi ale nelíbilo, že nakonec postavili vedle sebe britskou a německou naději, dokonce s patřičně romantickým osvětlením (o co působivější byla Britova předtucha letecké bitvy o Británii). // 70% // P. S.: Možná mi ten stále přezíravý pohled Západu nevadil, protože v současnosti se my jako jeho součást chováme podobně: bez účasti dotčené země (Ukrajiny) jednáme s agresorem (Ruskem) o anexi jejího území, abychom odvrátili válku. A taky mu přikyvujeme, že podobně jako tehdy Sudety, teď východ Ukrajiny a Krym jsou stejně většinově ruské (Sudety tehdy německé) a byly staletí součástí jeho impéria. (30.01.2022)