Megan Leavey

Není to zlé, zároveň prostoru, aby návaznosti byly věřitelné zbylo mnoho. Přátelství mezi psem a Megan nepůsobí moc silně, její vztah s kolegou je takový nijaký,.... jednoduše to na mě nepůsobilo věrohodně, abych to hercům věřil. Prostě si to na to hrálo a v případě, kdyby se režie ujal někdo zkušenější či s větším talentem, mohlo to být super. (17.02.2019)

Filmový príbeh o vzťahu mladej ženy vojačky k psovi (a naopak) prvá polovica rozhodne lepšia, aj keď vytýkam prácu trénera psov pri nakrúcaní (pes sa často od hlavnej predstaviteľky odvracal a pozeral mimo (na pokyny trénera). Škoda v tejto pasáži mali filmári troška viac pridať a nevenovať toľko času a priestoru adopcii psa. U mňa veľmi dobrá trojka. (07.11.2017)

Měla mě varovat ta americká vlajka na plakátu. Od začátku to totiž letí pěkně po americku....chudá holka z nefunkční rodiny, smrt nejlepšího kamaráda, nástup z trucu do armády, první kontakt se psem v životě, rychlokurs na psovoda a už je na misi v Iráku...následují hrdinství a slzy. Praví pejskaři se chytají za hlavu. Kategorie C, neboli pro evropana nekoukatelná sračka. (03.09.2017)

Když se Kate Mara se svým psem dostala do Iráku, tak jsem si úplně říkal, že tento film natočili jak Smrt čeká všude, akorát s ženskou a psem v hlavní roli místo pyrotechnika. Jenže v tom nejakčnějším momentu se všechno utne a celý příběh se vrátí zpátky do Ameriky, což není úplně na škodu. I tak bylo na co koukat. (18.03.2018)

Uvěřitelnost. To je, oč tu běží. Moc mi nesedělo, že tak rychle by se vytvořilo pouto/přátelství/důvěra mezi vyplašenou vojandou a vojenským psem určeným pro vyhledávání výbušnin. Celkově byl proces sbližování se poměrně zrychlený (scvrknutý výcvik), stejně jako s fragmenty z mise se mělo pracovat lépe. Protože pak to vypadá, že pouze na základě jediné akce (přitom to tak nebylo) se americkým vojákům sypou purpurová srdce a další vojenská ocenění. A záhy Kate Mara brečí do polštáře, jako kdyby v Iráku ztratila čtyři děti, o psa bojuje, jako kdyby ho sama porodila a darovala mu ledvinu. Nezesměšňuju samotný příběh, který se tak nějak skutečně stal, ale počínání tvůrců, kteří v některých místech postupovali zbytečně zkratkovitě a zejména v závěru nesmírně pateticky. Jednoduše jsem ono velikánské přátelství a věrnost z plátna necítil. Dá se říct, že dvě třetiny snímku jsem neměl příliš výhrad, ta poslední je ovšem k uzoufání nudná a vážně za hranou (Američané ovšem tyhle košaté happy-endy milují). Chtěli toho do dvou hodin vtěsnat zbytečně moc, skončili u slz a potlesku vestoje. Tak trochu od ženy pro ženy. (01.10.2017)