Chensoman
Chainsaw Man
Scénář:
Hiroši SekoKamera:
Teppei ItóHudba:
Kensuke UšioHrají:
Toja Kikunosuke, Tomori Kusunoki, Šógo Sakata, Ai Fairouz, Šiori Izawa, Marija Ise, Karin Takahaši, Taku Jaširo, Kendžiró Cuda, Maaja Učida, Nacuki Hanae (více)VOD (1)
Epizody(12)
-
Inu to Chainsaw (E01)
-
Tokio tóčaku (E02)
-
Njáko no jukue (E03)
-
Kjúšucu (E04)
-
Džú no akuma (E05)
-
Dendži o korose (E06)
-
Kiss no oadži (E07)
-
Džúsei (E08)
-
Kjóto jori (E09)
-
Motto Boroboro (E10)
-
Sakusen kaiši (E11)
-
Nihontó vs chainsaw (E12)
Obsahy(1)
Japonsko. Lidstvo žije v neustálém ohrožení ďábly/démony, kteří ztělesňují lidský strach. Čím větší je strach, tím silnější je ďábel. Proti tomuto všeobecnému ohrožení bojují „lovci ďáblů“ – jak ti posvěceni vládou, tak i další na volné noze. Denji je teenager, který nesní po ničem jiném, než po normálním životě, ve kterém bude mít dostatek jídla, hezký domov a nakonec snad i přítelkyni. Jeho největšími tužbami je jednou jíst i něco jiného, než suchý chleba, a dívčí objetí. Místo toho musí žít na úplném okraji společnosti v rozpadající se chajdě a splácet obrovský dluh po otci, kvůli němuž mu Yakuza hrozí smrtí. Když jednou náhodou narazí na malého, překvapivě roztomilého a zraněného ďábla Pochitu a pomůže mu k zotavení tím, že mu nabídne svou krev, začnou spolu pro zmíněné gangstery lovit další ďábly, kteří sužují japonský venkov. Yakuza má však s ulovenými monstry vlastní plány a Denji i Pochita se brzy stanou postradatelnými. (TheDarKnig)
(více)Videa (39)
Recenze (56)
Krásně se na to divá, má to styl, postavy pronášejí drsňácké řeči a snaží se dělat drsňácké věci, je to vizuálně opojující a každý utracený jen je na výsledku vidět. A je toho plný internet. Co mi to jen připomíná… Ano, jistě ne náhodou stojí za produkcí studio Mappa. A stejně jako u krotitelů duchů, i zde naprosto selhává scénář a tempo vyprávění. Po vzoru anime adaptace Tokyo Ghoula se zde sveřepě kálí na budování základů fikčního světa, pročež Chainsaw Man působí jako rozháraný mišmaš, kde si postavy tahají power-upy náhodně ze zadku, pravidla pro jejich fungování neexistují a děj jako by hrál jen trapnou stafáž. Přitom prvních čtyři, pět dílů vypadalo docela slibně. Chápu, že fanoušci mangy jsou spokojení, a chápu, že v manze fikční svět může fungovat a dávat smysl. Anime adaptace je pro mě ale jen chaotickou slátaninou, kde se věci dějí zcela náhodně, a nevidím ve směřování příběhu i motivaci postav žádnou hlubší logiku. Oceňuji, že postavy jsou zde oproti krotitelům duchů o něco sympatičtější, ale když opět nevím, o co vlastně komu jde, na co se mám těšit a poslední díl působí tak, že jsem skoro ani nezaregistroval, že má jít o poslední díl, je to prostě špatné. Velmi slabé 3*. ()
První série - (7/10). Moje první zkušenost mangou dopadla než jsem čekal. Sice se zde objevují věci, které asi nikdy nepochopím a dělalo mi problém je rozdýchat. I tak se ale jednalo o docela fajn seriál, který jsem si pouštěl několik večerů před spaním. Myšlenka toho, že budu po 12 epizod sledovat týpka, kterému bude z hlavy vyjíždět motorovka zněla naprosto šíleně. A seriál je šílený, to je bez diskuze. Dostáváme tady fantasmagorické výjevy, které by mě nenapadly ani v tom nejšílenějším snu. Ale to nějakým zázračným způsobem funguje. Teda alespoň v rámci možností. Dosti mi vadilo to, že to nemělo žádný ucelený příběh, ale byl to spíš nějaký přehled klipů, které po sobě následují. Vždycky si divák myslí, že už je s tvůrci na jedné vlně, ale pak to celé spláchne nějaký šílený sled událostí, který vůbec nedává smysl. Pokud je to pro mangu typické, tak se moc omlouvám, ale já jsem v tomto dítě nepolíbené. Seriál jsem zprvu sledoval s anglickými titulky, ale pak jsem zkusil pár dílů s českými a byla to o poznání jiná podívaná. Tím, že je čeština daleko barvitější na nadávky, tak některé věci vyzněly úplně jinak a já u češtiny vydržel až do úplného konce. Jako dvacetiminutová jednohubka to v rámci možností funguje, ale že bych se nemohl dočkat až si pustím další díl, to se mi stálo málokdy. K tomuto docházelo pouze tehdy, když příběh hezky navazoval a konec obsahoval kvalitní cliffhanger. Seriál je místy opravdu cool a nebere si žádné servítky. Mezi mé oblíbené pasáže patří scény, kde se objeví démonická liška a také samotný týpeček, podle kterého se jmenuje celý seriál je hodně badass. Chainsaw Man mi však krásně ukázal, že můj chladný vztah k manze a anime není náhodný. Budu raději příležitostným vetřelcem, který občas nahlédne pod pokličku, než hladovým fanouškem. Už tak můj seriálový watchlist praská ve švech, takže nemám ani prostor na hlubší ponor do těchto japonských vod. Nejlepší epizoda: Njáko no jukue(E03) ()
Chainsaw man je pro mě velké zklamání. Po veškerém tom hypu jsem čekal teda o dost více. Je to ukázkový východní příběh, kde prezentace vítězí mnohonásobně nad obsahem. Nebýt stylových postav, extrémně kvalitní animace a drsných hlášek a momentů, tak to pravděpodobně ani nedokoukám. Místy to sice pěkně pracuje se světem i postavami, ale místy se na to úplně kašle a mě to nebaví. Přitom jak svět, tak postavy mají potenciál, ale krom Denjiho a Aki tu nikdo není dostatečně výrazný a zajímavý. Aspoň mimo svoji "tajemnost". Už mě nebaví i ty nejvíc povrchní "šilený" borky, ze kterých si anime fanoušci cvrnkají a přitom je to nejvíc nudný a prázdný archetyp. Nejvíc mě asi vadí sázka na šokování, která je nudná, protože nic není vybudovaný a věci se prostě dějí. Bezcílnost děje a nízké sázky tomu taky nepomáhájí. No takto pozitivně to hodnotím s odřenýma ušima, protože prezentace, animace, soundtrack a některé momenty fungují. Ale potenciál tu byl teda mnohem větší. Chtělo to lepší uchopení. ()
Teprve třicetiletý mangaka Fujimoto je šílený génius. A když říkám "šílený" myslím to ve všech významech toho slova. Autor, který dostal pochvalu za svůj kreslířský talent už i od jedné z legend manga průmyslu, autora kultovního Monstra Naokiho Urasawy. Teď jeho extrémně populární a oceňovanou předlohu vzalo do rukou jedno z momentálně nejprestižnějších japonských anime studií MAPPA a tohle žánrově těžko uchopitelné dílo převedlo do pohyblivých a ozvučených obrázků. A jak to tedy dopadlo? Naštěstí naprosto úžasně. Už z kinematograficky excelentního OP a EDs, originálních a pod taktovkou zcela odlišných interpretů i animátorů pro každou jednu epizodu v sezoně, bylo vidět, že k tomuhle všichni zúčastnění tvůrci přistoupili s nasazením - půjčím si heslo z jiné současné slavné série - PLUS ULTRA a nebyl to jen studený kalkul. Ale byla tu snaha zavděčit se co nejvíce fanouškům předlohy, byla tu snaha dát adaptaci... srdce. A šlo to poznat z každého rozhodnutí, z každého momentu adaptace. Mohl bych se tu teď rozepisovat na mnoho dalších řádků o genialitě Fujimotova psaní a kvalitě převedení jeho příběhu a postav do nového formátu, ale napíšu pouze: Jděte do toho. Něco tak svěžího, podvratného, proti žánrovým konvencím jdoucího, bláznivě absurdního a černohumorného... a přesto zcela uvěřitelně, silně a hluboce emočního, psychologického a dramatického s chutným bonusem v podobě brutální... chcete-li démonické řezničiny se příliš často neobjevuje ani na poli japonských manga komiksů. A co navíc: Fujimoto je opravdu velkej filmovej nerd, což jde znát jak z jeho přístupu k vyprávění, tempu, či úchvatné kompozice a úhlů, tak samozřejmě z vícera zřejmých odkazů na filmové klasiky! No prostě full package. Tenhle zážitek stojí opravdu za to. Anime roku. 9,5/10 ()
Galerie (343)
Photo © TV Tokyo
Zajímavosti (4)
- Každá epizoda první série má svůj vlastní ending (a to nejen animaci, ale i píseň). (KCM)
- V roce 2022 začala manga předloha vycházet také v češtině u nakladatelství CREW. (Wade)
- Při každém openingu Makima hladí Denjiho po hlavě a následně mu podává šneka, kterému tykadla hrají různými barvami. Ve skutečnosti se nejedná o šneka, ale o Leucochloridium paradoxum neboli Motolici podivnou. Tento parazit převezme kontrolu nad tělem šneka a udělá z něho doslova „zombie šneka“. Následně svými pulzujícími tykadly láká ptačí dravce, kteří následně sní parazita. Parazit však ptáka nezabíjí, ale skrze jeho výkaly se násladně množí a čeká až bude moci převzít kontrolu nad dalším šnekem. (Yoshitsune)
Související novinky
NEJ filmy a seriály roku dle žebříčků ČSFD
Ke konci roku opět nastal čas na pravidelnou bilanci toho nejlepšího, co na poli kinematografie letos vzniklo. Vybraní uživatelé se v předchozím příspěvku již podělili o svá osobní doporučení na… (více)
Než jsem se rozhodla napsat tuhle recenzi, tak jsem se sama sebe ptala: Můžu vůbec, jako skalní fanynka mangy objektivně zhodnotit anime? Nezkalí mé nadšení a oddanost můj úsudek? Možná by se podle pětihvězdičkového hodnocení mohlo zdát, že nakonec můj vnitřní hype zvítězil, ale opak je pravdou - opravdu tvrdě jsem hledala jakoukoliv chybu, zaškobrtnutí, drobné potřísnění původního materiálu nějakou nepřesností. Možná tak začnu v podstatě tím jediným, co mi vadilo - a to je klasicky v některých místech viditelná CGI animace. Nemám to ráda, mrzí mě, že už se bojové scény nekreslí čistě ručně ALE vzhledem k tomu, že vím, že animátoři z MAPPA asi už dva roky neviděli svoje rodiny a pomalu, ale jistě, se CGI animace zakomponuje asi do všech náročnějších animačních projektů, jsem ochotná to přehlédnout a to i proto, že to nebilo do očí tolik, jako v jiných, mnohem více blahořečených dílech od výše zmiňovaného studia. Jinak je ale pro mě Chainsaw Man tím, co bych nazvala perfektní adaptací mangy. A teď tím rozhodně nemyslím jen to, že se něco naanimuje políčko od políčka (i když i takové momenty v seriálu lze najít), myslím tím to, že tvůrci vzali zdrojový materiál, věrně ho převedli, ale hlavně mu přidali NĚCO NAVÍC. Ze seriálu čpí filmovost na každém kroku - není to jen, pro anime klasické, střih na mluvící hlavu sem, střih na mluvící hlavu tam - i v nebojových scénách to jsou zajímavé, atmosférické záběry (podpořené nádhernou barevnou paletou), netradiční úhly kamery, animace je místy tak krásná, že by se za ní nemusel stydět ani Makoto Šinkai, to všechno podpořeno skvělým sound designem (tady musím vypíchnout i třeba práci s tichem) a ambientní hudbou, která se místy dotýkala něčeho hodně zastrčeného v mém nitru (konkrétně je to třeba skladba Sweet Dreams, kvůli které jsem si jednu scénu v epizodě 8 pouštěla několikrát dokola, protože rozvibrovala tu správnou melancholicko-destruktivní strunu v mém mozku). Když nad tím tak přemýšlím, přijde mi úsměvné, že se hudbě propůjčil právě Kensuke Ušio, který složil hudbu i k Devilman Crybaby, který má jak atmosférou, tak tématy k Chainsaw Manovi mnohem blíže, než si nečtenáři mangy po první sérii uvědomují. Asi má pak skladatel slabost pro to, co v umění (především tom filmovém a seriálovém) já sama vyhledávám a co mi Chainsaw Man už po drobných kapkách naservíroval ve své první sérii (protože je nám všem jasné, že další série bude), ale věřím, že to do mě nalije v hektolitrech až později - neuchopitelné něco, čemu říkám "pocit neodvratné zkázy". Má to Devilman Crybaby, má to Berserk, má to Jujutsu Kaisen, má to i mé milované Kokuhaku - víte, že se schyluje k něčemu hroznému, víte, že si to postavy nezaslouží, víte, že ať udělají cokoliv, tak se stane něco, co je tak děsivé a kruté, že jen při tom pomyšlení máte železitou pachuť v ústech. Přesně tenhle pocit, zvláštním masochistickým způsobem zbožňuju a vyhledávám. A tady je a bude, jen o tom spousta lidí v tenhle moment, z tohohle úhlu pohledu, ještě neví. Pro spoustu lidí jsou kamenem úrazu postavy - nepřijdou jim sympatické, necítí k nim žádné pouto (i když přiznejme si, kolik si reálně člověk těch pout k postavám za 12 dílů udělá, že by se z jejich smrti hroutil), nebo je třeba bytostně štvou. Nejvíc to schytává asi protagonista Dendži, protože proč by měli fandit "frackovské" postavě, jejíž veškeré motivace jsou vedené jednoduše sexuálním pudem. A tady bych přišla s citací, kterou jsem nevymyslela já, ale velice pěkně celou tuhle situaci vystihnuje: "Chainsaw Man is horny but deep." Ačkoliv pro mě osobně není vztah s postavami až zas tak podstatný, tak si myslím, že Dendži dostává bídu trochu neoprávněně, stejně jako zbytek osazenstva (krom postav, které se jen rychle mihnou a zase zmizí). Za mě je totiž celý seriál ironicky právě (mimo velice jasně náboženských témat) především seriálem o navazování a povaze vztahů a o hodnotách. Když si představíme nějakou "pyramidu potřeb a tužeb" kde úplně dole jsou základní potřeby, jako jídlo, spánek atd. a nahoře jsou už pak nějaké filozofické ideály, řekněme, že velká část postav je někde uprostřed - má naplněné základní potřeby a tak může přemýšlet nad smyslem svého života, nad pomstou, nad světem, ve kterém žije. Dendži je regulérně postava, která jedla zvratky, aby přežila - není pro mě tak absolutně překvapivé, že když takovýhle (nutno říct pubertální, což také hodně vysvětluje) kluk má asi poprvé v životě naplněné jen to prachsprosté životní minimum, tak jeho první motivace nebudou nijak hluboké (a seriál zároveň krásně ukazuje, jak si člověk extrémně rychle zvyká a zapomíná na to, že už "nikdy nebude chtít nic navíc"), budou sexuální (protože i ehm ehm mummy issues), ale co je důležité i zmínit - jsou to motivace navázat vztah, jakýkoliv. Dendži neví, jak vztahy navazovat, touží po tom být někomu blízko, ale kdykoliv se mu to podaří, *lehký spoiler* čeká ho jen bolest. Aki vztahy nechce, protože se bojí, že když si někoho pustí k tělu, přijde o něj. Power o vztahy nestojí, ale chtě nechtě je naváže, tak nějak si ji najdou. *lehký spoiler* A třeba taková Makima, která je femme fatale a erotický sen mnoha mladších, nic netušících diváků (kteří stejně jako Dendži vidí jen to hezké), ta má o tom, jak vztahy fungují svojí vlastní, dost specifickou, možná až trochu zvrácenou představu. Nakonec bych tak jen chtěla říct - díky MAPPO a prosím, nezklam mě v dalších sériích - teď už máš tu laťku tak vysoko, že ti neodpustím byť jen vteřinu průměrnosti. () (méně) (více)