Režie:
Michal SamirScénář:
Michal SamirKamera:
Martin DoubaHrají:
Anna Fialová, Karel Šimek, David Prachař, Richard Krajčo, Filip Rajmont, Zuzana Zlatohlávková, Jana Stryková, Daniel Kadlec, Patricie Pagáčová (více)Epizody(3)
-
Lásko, lásko (S03E01)
-
Léto (S03E02)
-
Tichá píseň (S03E03)
Obsahy(1)
Třináct let po odchodu od Ladislava Štaidla se Ivetin svět změnil k nepoznání. Její alba se neprodávají jako dřív, ale ona věří, že zase bude zpívat. Má za sebou neúspěšné manželství, ale věří, že ta pravá láska na ni stále čeká. A především má vedle sebe toho, na kom jí záleží nejvíc: svého dospívajícího syna. To kvůli němu chce vyhrát boj s vlastními démony. Je to on, kdo při ní stojí, i když se nedaří a bulvár čeká na každou její chybu. Ano, kdysi chtěla být slavná – teď chce obyčejný život. Pro Artura, pro sebe. (Voyo)
(více)Videa (1)
Recenze (24)
První dvě série Ivety jsou opravdu klasa, takže jsem s nadšením sobě vlastním využil možnost jít na slavnostní předpremiéru v Lucerně, abych závěrečnou sérii mohl vidět na velkým plátně. Třetí série Ivety je tobogán emocí, který v českých poměrech nepamatuji. Ivetin osud je plný bolesti na duši, smutku a především neskutečnosté osamomělosti. Mnohokrát jsem cítil jak Iveta vysloveně hledá někoho o koho by se mohla opřít, kdo by jí dal pocit porozumění a opory, ale bohužel měla kolem sebe až neuvěřitelnej soubor kreténů a její pád na dno mně opravdu dal hodně zabrat. Některé scény, třeba s Arturem na jejich narozeninách ukážou Ivetku šťastnou, stejně jako její comeback u kterýho jsem jí držel palce víc než sobě při losování šťastných deset, ale bohužel štěstí trvá vždycky jen krátce, než se opět nad Ivetou potemní. Tvůrcům se povedla i závěrečná ttulková scéna, protože jestli tě nesrazí k zemi předchozí dění, tak závěr to udělá spolehlivě. Ano, měl bych i vyčítky, vesměs technické povahy, občas jsem slyšel špatně Artura, přespříliš makro záběrů na Ivetin obličej, ale to jsou proti té tsunami plné emocí jen banality. Anna Fialová dává Ivetu na bohyni, ale i ostatní hrají skvěle, třeba Karel Šimek jako Artur to je neskutečná dokonalá podoba a jeho scény patří mezi to málo vtipné, kdy se člověk zasměje. David Prachař jako Rychtář je taky bezchybnej, nejvíc mám v paměti první společnou scénu, kdy tam stojí naproti Ivetě, ta mluví za všechno. Filip Rajmont toho bulvárního podčlověka trefil naprosto dokonale. Iveta je klenot, který se umí pořádně trefit do srdce možná i proto, že Ivetin osud se týká všech co čtou bulvár nebo v dnešním éře dělají ze sociálních sítí stoku nenávisti, povrchnosti a laciných senzací. ()
Prokletí života, touha po čemsi vzácném jako je obyčejná láska, síla jíž se nedostává. Jak hodnotit něco, u čeho člověk trpí, když sleduje, jak někdo milý a talentovaný otevírá náruč temnotě a propadá beznaději, a ten nebo ti, kdo mají být opěrnými body selhávají na celé čáře pod vlivem vlastního ega? Ivetin osud sám o sobě je silný a známe ho aspoň v obrysech zřejmě všichni, a to bohužel i my, kteří bulvár nečteme a nikdy jsme za něj neutratili ani korunu. Ale vidět závěr Ivetiny pozemské pouti v soukolí nabubřelosti pánů Rychtáře a Macury, v touze po zisku všech bulvárních hyen a v prostoduchosti obyčejných lidí, kteří hltají každou zprávu o jejím životě, navíc na velkém kinoplátně, to je síla. Tvůrci odvedli kus poctivé práce, kdy jsem ani na okamžik nedokázal odtrhnout zrak a jen jsem se zájmem sledoval zkázu člověka, jež se před mými zraky odvíjí. A byl jsem vděčný za každou odlehčenou scénu, kdy jsem se mohl zasmát. Ať už to byly scény s Arturem, Pepa Rychtář v Itálii, či scény s bulvárem, kdy u mě byla tenká hranice mezi smíchem, smutkem a vztekem. Závěrečná série nabízí bravurní herecké výkony, kdy za mě exceluje Filip Rajmont, jenž si protekčního fracka Pavla Novotného dává absolutně na pána, ale nezaostává ani David Prachař, Richard Krajčo a Karel Šimek v roli Artura. V hlavě mi zůstává plno silných scén, kdy absolutně dominuje úplný závěr poslední epizody a následná titulková sekvence. Nejsilnější moment celého večera pro mě byl ohromující potlesk v sále, jenž se rozezněl spolu s potleskem na plátně. Mrazení v zádech, chvění, emoce. A hluboká poklona všem. Jeden život, jeden osud. To krásné přetrvává. To smutné odvál čas. Slavnostní premiéra tří závěrečných epizod v pražské Lucerně byla navýsost výjimečným zážitkem. ()
„Je ráno, je ráno. Nohama stíráš Ivetu na kolejích“ Tichá píseň dozněla, a ačkoliv se si nejsem jist, zda třetí řada dala odpovědi na všechny otázky, považuji ji za rozhodně zdařilejší, než druhou. Fialová zvládla chátrající Bartošovou na jedničku a stylizace Prachaře do Rychtáře nebo Krajča do Macury si nic nezadala Brzobohatého Štaidlem. Bohužel si však nemohu pomoci, ale přijde mi, že Samir tápal v tom, na které události se zaměřit a které z bohaté poslední třetiny zpěvaččina života úplně vynechat a taky jak se vypořádat s posledními chvílemi jejího života. Každopádně tenhle vlak už se nedá vrátit zpátky do stanice a tak už snad jenom, odpočívejte v pokoji, Iveto a tobě Arture hodně štěstí do života. ()
Na tohle už se vůbec nedalo dívat. Že je Samir kretén, bylo zřejmé už v předchozích minisériích. Ale tady tedy předvádí něco ... vlastně velké NIC, a vyžívá se v zobrazování psychicky labilního a nemocného člověka. A při momentálním úspěchu 66% zde bude daleko víc labilních lidí. Otázkou je, proč toto a takto bylo vůbec natočeno. Upravená otázka z Pelíšků: Komu tím Samir pomohl?!!! ()
Anička Fialová se v roli Ivety našla. Jasný, pdooba tam není skoro žádná, ale jde o ten herecký um a Ivetu zvládla zahrát naprosto perfektně. Věřím, že ve scénách, kde se objevil Artur, tak se to přesně takhle mohlo odehrát, vzhledem k tomu, že na tom sám Artur spolupracoval. Co mě mrzí je to, že všichni viděli, jak moc trpí a nikdo jí nepřišel na pomoc, žádný z jejích přátel, kolegů, vůbec nikdo. Smutný je, že když už byla v léčebně, tak si sama pomoc nenechala. ()
Reklama