Iveta - Série 3

Zahleděné do sebe víc než Blondýkna a k tomu ještě vylhané. Přeskočit podstatnou část Ivetina života, namontovat to na následující události a pak se tvářit, jako že to všechno takto je... na to už nemám asi energii. Některé karikatury jsou fajn, třeba Rajmont je snad lepší Novotný než originál v Řeporyjích, Krajčův Macura je taky roztomilá příhodnost a nesmím opomenout ani "královské reggae" Prachaře jako Rychtáře. Jen u jeho postavy mám takový neblahý pocit, že do scenáře asi zasahoval víc, než je zdrávo... Holky z právnické fakulty... V hlavě maj lásku a právo... Pardon, nechal jsem se trochu unést, takže ta Iveta. No je to hodně podstandard toho, co bylo v předchozích sérií... Samir končí zbytečně a hlavně tak moc fikčně, jako by na konci musel chtě nechtě uhnout rozjetému vlaku, co nikde nestaví (no já vím, nekamenujte mě... au, kterej z vás to byl? Tak pojď ty hajzle...) (09.06.2024)

V téhle řadě už se dostáváme do období, které víceméně asi všichni známe. A kdo říká že ne, tak ten to sledoval 24/7. Úplně se tak přeskakuje období s Jiřím Pomeje či takové autorsky chudší období, kdy byla Iveta mimo světla reflektorů. Těžko říct proč, jestli třeba neměli práva na JP, protože jeho jméno vůbec nezazní. Rovnou se tak vrháme do náruče Pepy Rychtáře a jeho legendárních soubojů s ochráncem žen Macurou. Ano, místy to pochopitelně působí až komicky, celá ta absurdnost situace, do které se nechala Iveta vmanipulovat svou naivitou, hloupostí, či do toho spadla skrze návikové látky. Tvůrci ve třetí řadě více chodí po špičkách. Tam, kde byl Sepeši vykreslen jako jasný mačo, tak tady tvůrci nemají odvahu či dostatek informací na to, aby jasně ukázali na to, co bylo příčinou sebevraždy Bartošové. Nově obsazený Artur je bohužel herecká tragédie, stejně tak masky v některých scénách, kdy prostě pořád vidíte, že Anna Fialová je mladá holka a netáhne ji na pade. Třetí série jako celek je nejslabší ze všech tří. Nedokresluje bohužel příběhy některých postav, které si odbyjí jen povinná camea, ale jejich aktuální situaci se více nedozvídáme, a vlastně se nedostane pořádně ani k samotnému konci IB, který vyřeší formou závěrečných popisků. (30.05.2024)

Škoda té více než desetileté pauzy v ději, divák ztrácí návaznost a postavy pořádné kontury. Nepřítomnost Pomejeho beru trošku jako alibismus novy (často s ní spolupracoval) a celkově je série spíš takovým letem světem posledními pár turbulentními měsíci Ivetina života, které jsou okořeněny občas zajímavými hrátkami s časovými rovinami a jedním zvláštním okamžikem (fanoušek-mašinfíra). Čekal jsem fakt něco silnějšího. 50%. (17.06.2024)

První dvě série Ivety jsou opravdu klasa, takže jsem s nadšením sobě vlastním využil možnost jít na slavnostní předpremiéru v Lucerně, abych závěrečnou sérii mohl vidět na velkým plátně. Třetí série Ivety je tobogán emocí, který v českých poměrech nepamatuji. Ivetin osud je plný bolesti na duši, smutku a především neskutečnosté osamomělosti. Mnohokrát jsem cítil jak Iveta vysloveně hledá někoho o koho by se mohla opřít, kdo by jí dal pocit porozumění a opory, ale bohužel měla kolem sebe až neuvěřitelnej soubor kreténů a její pád na dno mně opravdu dal hodně zabrat. Některé scény, třeba s Arturem na jejich narozeninách ukážou Ivetku šťastnou, stejně jako její comeback u kterýho jsem jí držel palce víc než sobě při losování šťastných deset, ale bohužel štěstí trvá vždycky jen krátce, než se opět nad Ivetou potemní. Tvůrcům se povedla i závěrečná ttulková scéna, protože jestli tě nesrazí k zemi předchozí dění, tak závěr to udělá spolehlivě. Ano, měl bych i vyčítky, vesměs technické povahy, občas jsem slyšel špatně Artura, přespříliš makro záběrů na Ivetin obličej, ale to jsou proti té tsunami plné emocí jen banality. Anna Fialová dává Ivetu na bohyni, ale i ostatní hrají skvěle, třeba Karel Šimek jako Artur to je neskutečná dokonalá podoba a jeho scény patří mezi to málo vtipné, kdy se člověk zasměje. David Prachař jako Rychtář je taky bezchybnej, nejvíc mám v paměti první společnou scénu, kdy tam stojí naproti Ivetě, ta mluví za všechno. Filip Rajmont toho bulvárního podčlověka trefil naprosto dokonale. Iveta je klenot, který se umí pořádně trefit do srdce možná i proto, že Ivetin osud se týká všech co čtou bulvár nebo v dnešním éře dělají ze sociálních sítí stoku nenávisti, povrchnosti a laciných senzací. (07.05.2024)

Abych nepracovala jen s primárními pocity, poslechla a přečetla jsem si několik hloubkových rozhovorů s Michalem Samirem a musím říct, že je skoro až komické, jak ten člověk uvěřil vlastní umělecké licenci. Měl devět dílů na životopisný seriál o zpěvačce, která se nedožila ani padesátky. A přesto mu to nestačilo / nebo se mu to zdálo příliš zahuštěné a byl ochotný celé díly sestavit jen z náladových obrázků navozujících určité pocity. V závěrečné sérii si vychutnal hranou verzi toho kardinálního nesmyslu kolem únosu do Itálie a dal příležitost některým hercům vytvořit parodické verze nechvalně známých figurek české bulvární scény... Škoda slov. Ano, jistě, z životopisu Bartošové šlo vybrat zkratky na téma "jak vesnická holka přišla do hlavního města dělat kariéru," v další kapitole sledovat "jak stejná holka řeší svoji první aféru a jak odmítá zůstat doma na mateřské" a v závěru "jak vzdá život po tom, co se jí nepodařilo vrátit se na výsluní". Ale tyhle floskule a další velmi podobné teze by šly navázat na životopis prakticky každého umělce nebo veřejně známé osobnosti. Kdy tenhle seriál pracoval s tím, že Iveta Bartošová nebyla nějaká zaměnitelná nula z komparzu, chvilková hvězdička? Nikdy. Teď se jen opakuje stejný vzorec. V době, kdy vrcholil lynč na Bartošovou, se Michal Samir zařadil mezi tu nechutnou většinu, která si nárokovala odplivnutí nad Džambulkou. A teď po deseti letech si stejně agresivně nárokuje vyprávět vlastní příběh, k jehož zpracování mu ale chyběli nejen zkušenost, ale i talent. Tohle bylo hodně drahé sypání popela na hlavu. (27.05.2024)