Režie:
Michal SamirScénář:
Michal SamirKamera:
Martin DoubaHrají:
Anna Fialová, Karel Šimek, David Prachař, Richard Krajčo, Filip Rajmont, Zuzana Zlatohlávková, Jana Stryková, Daniel Kadlec, Patricie Pagáčová (více)Epizody(3)
-
Lásko, lásko (S03E01)
-
Léto (S03E02)
-
Tichá píseň (S03E03)
Obsahy(1)
Třináct let po odchodu od Ladislava Štaidla se Ivetin svět změnil k nepoznání. Její alba se neprodávají jako dřív, ale ona věří, že zase bude zpívat. Má za sebou neúspěšné manželství, ale věří, že ta pravá láska na ni stále čeká. A především má vedle sebe toho, na kom jí záleží nejvíc: svého dospívajícího syna. To kvůli němu chce vyhrát boj s vlastními démony. Je to on, kdo při ní stojí, i když se nedaří a bulvár čeká na každou její chybu. Ano, kdysi chtěla být slavná – teď chce obyčejný život. Pro Artura, pro sebe. (Voyo)
(více)Videa (1)
Recenze (24)
„Je ráno, je ráno. Nohama stíráš Ivetu na kolejích“ Tichá píseň dozněla, a ačkoliv se si nejsem jist, zda třetí řada dala odpovědi na všechny otázky, považuji ji za rozhodně zdařilejší, než druhou. Fialová zvládla chátrající Bartošovou na jedničku a stylizace Prachaře do Rychtáře nebo Krajča do Macury si nic nezadala Brzobohatého Štaidlem. Bohužel si však nemohu pomoci, ale přijde mi, že Samir tápal v tom, na které události se zaměřit a které z bohaté poslední třetiny zpěvaččina života úplně vynechat a taky jak se vypořádat s posledními chvílemi jejího života. Každopádně tenhle vlak už se nedá vrátit zpátky do stanice a tak už snad jenom, odpočívejte v pokoji, Iveto a tobě Arture hodně štěstí do života. ()
Škoda té více než desetileté pauzy v ději, divák ztrácí návaznost a postavy pořádné kontury. Nepřítomnost Pomejeho beru trošku jako alibismus novy (často s ní spolupracoval) a celkově je série spíš takovým letem světem posledními pár turbulentními měsíci Ivetina života, které jsou okořeněny občas zajímavými hrátkami s časovými rovinami a jedním zvláštním okamžikem (fanoušek-mašinfíra). Čekal jsem fakt něco silnějšího. 50%. ()
Prokletí života, touha po čemsi vzácném jako je obyčejná láska, síla jíž se nedostává. Jak hodnotit něco, u čeho člověk trpí, když sleduje, jak někdo milý a talentovaný otevírá náruč temnotě a propadá beznaději, a ten nebo ti, kdo mají být opěrnými body selhávají na celé čáře pod vlivem vlastního ega? Ivetin osud sám o sobě je silný a známe ho aspoň v obrysech zřejmě všichni, a to bohužel i my, kteří bulvár nečteme a nikdy jsme za něj neutratili ani korunu. Ale vidět závěr Ivetiny pozemské pouti v soukolí nabubřelosti pánů Rychtáře a Macury, v touze po zisku všech bulvárních hyen a v prostoduchosti obyčejných lidí, kteří hltají každou zprávu o jejím životě, navíc na velkém kinoplátně, to je síla. Tvůrci odvedli kus poctivé práce, kdy jsem ani na okamžik nedokázal odtrhnout zrak a jen jsem se zájmem sledoval zkázu člověka, jež se před mými zraky odvíjí. A byl jsem vděčný za každou odlehčenou scénu, kdy jsem se mohl zasmát. Ať už to byly scény s Arturem, Pepa Rychtář v Itálii, či scény s bulvárem, kdy u mě byla tenká hranice mezi smíchem, smutkem a vztekem. Závěrečná série nabízí bravurní herecké výkony, kdy za mě exceluje Filip Rajmont, jenž si protekčního fracka Pavla Novotného dává absolutně na pána, ale nezaostává ani David Prachař, Richard Krajčo a Karel Šimek v roli Artura. V hlavě mi zůstává plno silných scén, kdy absolutně dominuje úplný závěr poslední epizody a následná titulková sekvence. Nejsilnější moment celého večera pro mě byl ohromující potlesk v sále, jenž se rozezněl spolu s potleskem na plátně. Mrazení v zádech, chvění, emoce. A hluboká poklona všem. Jeden život, jeden osud. To krásné přetrvává. To smutné odvál čas. Slavnostní premiéra tří závěrečných epizod v pražské Lucerně byla navýsost výjimečným zážitkem. ()
Zahleděné do sebe víc než Blondýkna a k tomu ještě vylhané. Přeskočit podstatnou část Ivetina života, namontovat to na následující události a pak se tvářit, jako že to všechno takto je... na to už nemám asi energii. Některé karikatury jsou fajn, třeba Rajmont je snad lepší Novotný než originál v Řeporyjích, Krajčův Macura je taky roztomilá příhodnost a nesmím opomenout ani "královské reggae" Prachaře jako Rychtáře. Jen u jeho postavy mám takový neblahý pocit, že do scenáře asi zasahoval víc, než je zdrávo... Holky z právnické fakulty... V hlavě maj lásku a právo... Pardon, nechal jsem se trochu unést, takže ta Iveta. No je to hodně podstandard toho, co bylo v předchozích sérií... Samir končí zbytečně a hlavně tak moc fikčně, jako by na konci musel chtě nechtě uhnout rozjetému vlaku, co nikde nestaví (no já vím, nekamenujte mě... au, kterej z vás to byl? Tak pojď ty hajzle...) ()
Na tohle už se vůbec nedalo dívat. Že je Samir kretén, bylo zřejmé už v předchozích minisériích. Ale tady tedy předvádí něco ... vlastně velké NIC, a vyžívá se v zobrazování psychicky labilního a nemocného člověka. A při momentálním úspěchu 66% zde bude daleko víc labilních lidí. Otázkou je, proč toto a takto bylo vůbec natočeno. Upravená otázka z Pelíšků: Komu tím Samir pomohl?!!! ()
Reklama