Báječní Bakerovi hoši

Pozor film způsobuje chuť na wisoura a a zakouřený prostředí nějákýho zapadlýho barečku. Bejkrovic kluci se mě užasně trefili do nálady a ja si fakt to jejich plahočení od piana k pianu totálně užíval, dialogy fajnovky se taky dobře poslouchaly a na Michelle bych se vydržel koukat .... vlastně to je moje nejdelší filmová láska, už asi 40 let jí naprosto zbytečně miluju. Michelle byla kočka ještě dřív než se narodila. A Jeff už buší na bránu mé topky hodně dlouho a po tomhle se už ty dveře pootevřeli. Fakt vydařená role. Příjemnej snímek s koncem, který neuráží diváka. (23.04.2012)

Malý, príjemný filmík z prostredia barov a klubov, kde sa odohráva príbeh dvoch rozdielnych bratov hrajúcich už dlhé roky spoločne na klavír. V úlohe speváčky exceluje Michelle Pfeiffer. Podmanivá atmosféra, pomaly plynúci dej, večne fajčiaca Michelle i Jeff Bridges, zopár úprimných humorných scén v celkovo smutnom ladení... Jednoducho to celé funguje a po filme vo mne ostal taký príjemný pocit. (12.02.2010)

Tak nevím. Slyšela jsem na film chválu i hanu. Jsem skutečně na rozpacích, co k tomu říci. Plakát mi říká, že je to drama. No, drama tam bylo pouze přílišné kouření Jeffa BRIDGESE. Ale to mu zřejmě předepisoval scénář. Protože měl pořád cigaretu v hubě, tak mu někdy bylo těžko rozumět. To zaprvé. Za druhé musím říci, že námět byl velmi chudý na nápady a nebýt absolutně skvělé muziky ve filmu, tak bych se musela ptát sebe sama, proč jsem se na to koukala ? Za třetí konstatuji, že zpěv Michelle PFEIFFER je absolutně úžasný (skutečně zpívala ona) počkala jsem si na závěrečné titulky, které mi to potvrdily, takže se až divím, proč se zpěvu nevěnovala profesně. Porota byla zřejmě velmi překvapena jejím uměním, proto tedy dostala za tu roli Oscara. Ale na to, abych tomu filmu dala více než průměr, mi tam opravdu chyběla nějaká zajímavější myšlenka. (09.02.2009)

Review filmů s Michelle Pfeiffer #10: Ten druh filmů, jemuž ve 21 století zazvonil umíráček. A podle Rogera Eberta také film, jenž bude jako předmět doličný sloužit ve studii: „Kdy se z Michelle Pfeiffer stala hvězda“. Nijak epický příběh dvou bratrů, kterým život rozhodila osudová žena, je sympatický svou obyčejností a zejména operačním prostorem, který nabízí svým hercům. Každá – byť jen lehce načrtnutá – dějová linka je dotažena do svého konce, a to tak neokázale, že preciznost scénáře může zůstat nepovšimnuta. Samotnému mi to zabralo pár dnů, abych právě z tohoto hlediska snímek docenil. Atmosféra Seattlu ve mně pořád doznívá, stejně jako tóny klavíru a červené šaty Michelle Pfeiffer, kterými už navždy zanechala otisk ve filmovém plátně. Klasika, která neurazí, ale na druhou stranu pochopím, že nemusí být každému po chuti. (24.03.2022)

Na 80. letech je perfektní jenom jedna věc - mladší Michelle Pfeiffer :) A ačkoli je film vsazen do současnosti, vším důležitým odkazuje na nostalgii po filmech z let 40. a to je to úžasné. Epizodka s Jenn Tilly je k sežrání. Michelle zpívající Makin' Whoopee na piáně vstoupila do dějin filmu a je jen věčná škoda, že na originálním soundtracku je zastoupena pouze dvakrát. Další písně tedy nutno požnout přímo z filmu. Ostatně dokonalost Michelle jako Susie Diamond (nejen v červených elektrizujících mini) byla oceněna nominací na Oscara a dodnes je její nejlepší hudební rolí. I love you, baby, / And if it’s quite alright, / I need you, baby, / To warm a lonely night. / I love you, baby... (09.03.2010)